Podnikatelé, kteří produkují či zpracovávají biopotraviny, mají před sebou výjimečnou příležitost. Závratně totiž roste zájem o maso, zeleninu, ovoce či mléčné výrobky z ekologicky hospodařících farem. Dosud ovšem tuzemský trh ze šedesáti procent okupují ekopotraviny z dovozu. Záleží jenom na českých farmářích a majitelích potravinářských firem, zda se tento poměr obrátí.
Šance v biopotravinách Sladká mrkvička, kozí sýr, vínov hroznech i skleničce anebo uheráček či šťavnatý steak.I tyto potraviny se mohou pochlubit přízviskem bio. Podmínkouovšem je, že základní suroviny pocházejí z ekologických farem, kdehospodaří jako za časů našich praprarodičů bez chemie a bezznásilňování přírody. Kdo by na takové jídlo neměl chuť? Komu by senesbíhaly sliny na jazyku? Jak roste životní úroveň, vzrůstá i spotřeba biopotravin.Například loni dosáhla 1,29 miliardy korun. Oproti roku 2006, kdy Češiza biopotraviny utratili 760 milionů korun, to představuje nárůsto 70 procent. Biopotraviny si loni také poprvé ukrojily více nežpůl procenta z tuzemské spotřeby potravin a nápojů. Podleagentury Green marketing se nyní výrobcům biopotravin a jejichzpracovatelům otevírá jedinečná šance. „Zájem o biopotravinyv tuzemsku skýtá neopakovatelnou podnikatelskou příležitost. Jejisté, že spotřeba bude v několika dalších letech strmě stoupat.Byla by škoda přenechat většinu trhu zahraničnímu zboží,“ uvádí TomášVáclavík z agentury Green marketing. Podle odborníků spotřeba biopotravin v Česku dál poroste.Například loni za ně každý obyvatel republiky utratil v průměru126 korun, letos už to bude 252 korun. „V roce 2010 odhaduji, žeprůměrná spotřeba na obyvatele dosáhne 645 korun,“ míní Václavík. České rodiny, které nakupují biopotraviny, patří většinouk občasným konzumentům. Důvodem je pocit, že alespoň někdy jedízdravě, a hlavně jejich děti. „Máme sedmiletého synaa tříletou dceru a oba například jinou než biomrkev nejedí.Spolehlivě poznají, kdybych jim dala obyčejnou. Navíc dcerka trpíekzemem a po biomarmeládě se neosype, zatímco po běžné ano,“vypráví Šárka Kváčová ze středních Čech. Víc než ekofarmáři chybějí výrobci biopotravin Ministr zemědělství Petr Gandalovič si je vědom faktu, že zatím nenímožné, aby všechny potraviny, které Češi spotřebují, bylyv biokvalitě, ovšem bylo by dobře, aby se ve většině domácnostíalespoň některá jídla obešla bez konzervantů a chemikálií. „Nemácenu na jedné straně dotovat ekozemědělce a na druhé straněvytvářet podmínky, za nichž české potraviny míří do zahraničí nazpracování, a pak se vracejí na tuzemský trh,“ poukazuje ministrna málo rozvinutý potravinářský průmysl. JAK ZÍSKAT CERTIFIKÁT BIO Vyberte si kontrolora: Ministerstvo zemědělství pověřilo tři soukromé organizace – KEZ, ABCERT a BIOKONT – které zkontrolují, zda zájemce o certifikát bio dodržuje ekologické požadavky. Podejte žádost na ministerstvo zemědělství: Pokud získá od certifikované organizace potvrzení o vstupní kontrole, zaregistruje se na ministerstvu a do žádosti na listině A4 vyplní základní údaje o farmě či výrobní lince. Výrobce může získat certifikát ihned, farmář čeká dva roky, vinař tři roky, aby mohl označovat své suroviny bio. Během tohoto takzvaně přechodného období má nárok na dotace a musí dodržovat pravidla ekologického zemědělství. Gandalovič míní, že hlavní slabinou českého biozemědělství jsounedostatečné investice do zpracování surovin. „Máme dostatekekozemědělců, velkou část surovin ale vyvezou do zahraničí. Musímeproto vytvořit větší prostor pro investice do zpracování surovina potravinářství,“ říká ministr. Bílou vránou je v Česku mlékárna Olma Olomouc, která vyrábíbiopotraviny už od roku 1999, kdy rozjela biomléko a biojogurt.Tehdy dokonce její spor s Danone o značku bio řešil až soud.„Na tři měsíce jsme museli přerušit výrobu a naše originální biose stalo nebiem a jejich Probio bylo uznáno biem. Posléze vyšelzákon o biopotravinách, který jednoznačně definoval, co může býtpojmenováno bio a na jeho základě Danone spor prohrál,“ vzpomínána nelehké začátky biopotravin v Česku obchodní ředitel Olmy JanVařeka. Tvrdí, že manažeři olomoucké mlékárny neobjevili Ameriku, ale šlicestou, kterou už se vydali potravináři v Evropě a Americe.Zatímco před deseti lety se biopotraviny týkaly v tuzemskuněkolika málo jedinců, dnes je situace zcela jiná. „Potvrdilo se nám,že Češi mají blíž k západní kultuře než k pití vodky. Protose přidávají další výrobci biopotravin a budou přibývat,“ míníVařeka. Podle jeho zkušeností mají šanci malí i velcí zpracovatelébiosurovin. Podstatné je najít díru na trhu „Je důležité se orientovat na něco, co bude zákazník akceptovat.Úspěšní mohou být malí, střední i velcí výrobci. Menší firmy semohou specializovat jen na bio a budou to mít v provozujednodušší. Nemusí oddělovat jednotlivé procesy, vytvářet na den či dvav týdnu speciální podmínky pro příjem, zpracování, skladování ažpo samotné účetnictví,“ předává zkušenosti obchodní ředitel Olmy. Narozdíl od některých začínajících výrobců biopotravin si nestěžuje nanekompromisní hygienické podmínky. Tvrdí, že kdo dobrovolně podnikáv bioprogramu, musí se smířit s přísnějšími měřítky. „Lidé si obvykle rádi ulehčují práci. Našli by se rádobypodnikatelé, kteří by nařízení obcházeli, ale to právě při výroběbiopotravin nejde. Biopotraviny přece přinášejí nadstandard. Je tonáročnější, méně efektivní, ale spotřebitel má jistotu, že lepší užmaso či mléko být nemohou,“ uvažuje ředitel Vařeka. Boom biopotravindokumentuje i obrat Olmy. Zatímco v roce 2000 se biovýrobkyna celkových tržbách ve výši 2,6 miliardy korun podílely necelým půlprocentem, tedy téměř třinácti miliony korun, loni už dosáhly dvouprocent. Z celkového obratu 4,673 miliardy korun přineslyv roce 2007 mléčné biopochoutky 98 milionů korun. „Stravovacínávyky se mění a toho si musí obratný podnikatelvšimnout,“ míní obchodní šéf Olmy Olomouc. Totéž tvrdí manželé Zemanovi, kteří v Praze na počátku novéhomilénia rozjeli pod značkou Albio informační centrum, síť obchodů,restaurací a pekárnu, jejichž mottem byly biopotraviny. Ročníobrat se pohyboval kolem 35 milionů korun. Před dvěma rokyz rodinných důvodů opustili takhle široký záběr a založiliv Oříkově u Sedlčan pekárnu Zemanka, která vyrábí měsíčněpřes jednu tunu biosušenek a krekrů. „Od prvního měsíce poptávka stoupá. Na tom je jasně vidět, žebiopotraviny v tuzemsku chybějí. Je to obrovská díra na trhu. Kdobude dělat biopotraviny, odbyt najde,“ uvažuje šestatřicetiletý JanZeman. Jeho o čtyři roky mladší manželka Hana je autorkoubiokuchařky a receptur, podle nichž pekárna vyrábí. „Snažila jsemse, abychom dělali z českých surovin, ale na trhu chybějí. Kroměmouky a sušených jablek většinu komodit dovážíme. Třeba pohankaa jáhly, které tu běžně rostly, se nyní vozí z Číny,“ uvádíZemanová. BIOPOTRAVINY V ČESKU (údaje k březnu 2008) počet ekofarem - 1564 plocha zemědělské „ekopůdy“ - 322 tis. ha počet výrobců biopotravin - 297 dovezené biopotraviny x) - 62 % x) údaj za rok 2007 Pramen: Ministerstvo zemědělství a Green marketing Chytřejší se zaměří na bio**
Podle předsedy Svazu ekologických zemědělců Zdeňka Perlingera se rokod roku zvyšuje zájem zemědělců o ekoprodukci. Perlinger tvrdí, žereklama svazu i ministerstva zemědělství je natolik slyšet, žechytřejší, kteří hledají nějakou mezeru na trhu, už pochopilia míří na biopotraviny.
„Nejvíc výrobců biopotravin je v oblasti masa, převážně jdeo chovy v horách, ale bohužel často končí v konvenčníchjatkách, protože ta s certifikátem bio chybějí,“ uvádí Perlinger.Podle něj se pomalu rozjíždějí majitelé malých jatek a řeznictví,která v Česku po vstupu do Evropské unie podnikatelé uzavřeli.„Zavřít se dá snadno, rozjet hůř, na to je třeba dost peněz,“ glosuješéf ekozemědělců. Přesto má po ruce hned dobrý příklad. „Na Domažlickuco nejdříve otevřou jatka i výrobnu biogulášů.“
Podle agentury Green marketing se podíl biopotravin z dovozuloni proti roku 2006 zvýšil z 56 na 62 procent. Tuzemští výrobcitedy nestihli zachytit zájem spotřebitelů. „Z Německa, Itálie, Francie,Rakouska a Ukrajiny vozíme převážně zpracované potraviny – mléčnévýrobky, dětskou výživu, omáčky, těstoviny, pomazánky, cukrovinky,oleje, nápoje,“ vyjmenovává Václavík.
Na obranu českých výrobců ovšem uvádí, že se musejí často potýkats příliš přísnou aplikací veterinárních předpisů,s nedostatkem informací o biotrhu a výhodáchekologického zemědělství i s malým „podnikatelským“ duchem.A jakou oblast by doporučil těm podnikavým?
„Nic není jednoduché. Produkce je extrémně náročná. Zpracování jerelativně jednodušší, ale oproti konvenčnímu mnohem složitější. Prodejje asi nejjednodušší, jste-li šikovný prodavač a marketér.Finančně jsou zajímavé všechny oblasti, pokud jste dobrý a dělátepráce kvalitně,“ míní Tomáš Václavík, který připravuje ročenku Českýtrh s biopotravinami.
