Jestliže se vydáte na Severní Mariany, skupinu 15 ostrovů ležících uprostřed Tichého oceánuna stejné zeměpisné šířce jako Filipíny, dost možná na ni narazíte. Letecká společnost Star Marianas Air funguje již deset let a svými 14 letouny zajišťuje přepravu osob a materiálu z jednoho konce souostroví na druhý.Podobných dopravců je sice po světě spousty,tento je ale přeci jen něčím výjimečný. Které jiné aerolinky by vám totiž povolily jen tak pilotovat jejich vlastní letadlo?
Nenechte se unést, o žádný boeing či airbus pro dvě stovky cestujících se rozhodně nejedná. Flotila Star Marianas Air sestává „pouze“ ze strojů typu Piper PA-32-300 Cherokee Six a PA-31-350 NavajoChieftain, tedy letadel, která na své paluby poberou nanejvýš šest, respektive osm pasažérů plus jednoho pilota. I tak se ale dozajista jedná o zážitek, na který nějakou chvíli nezapomenete.
Navzdory relativně malému počtu letounů patří ve skutečnosti tyto aerolinky - zdánlivě provozující něco, čemu by se dalo říkat spíše aerotaxi – k nejvytíženějším leteckým společnostem v celém Pacifiku. V průměru totiž odbaví téměř 200 letů denně. Něco takového je samozřejmě možné pouze díky skutečnosti, že trasy, na kterých operují, se dají překonat doslova během několika málo minut. Jedna taková – mezi ostrovy Saipan a Tinian – měří pouhých 10 kilometrů.
Dveře se zavírají až těsně před vzletem
Protože letadla, která mají Star Marianas Air k dispozici, jsou takto malá, vznikají mezi piloty a pasažéry situace, s nimiž byste se na palubě velkých linkových strojů jen tak nesetkali.
„Ty dveře zavírat nebudete?“ ptá se jeden z cestujících čtyřiadvacetiletého kapitána Kaie Frenayeho.
„Zavřu, ale až před vzletem. Když to udělám teď, bude tu příliš horko,“ vysvětluje s naprostým klidem mladý pilot z Texasu.
O nevšední zážitky každopádně není nouze ani v jiných případech. Jak totiž Frenay vysvětluje webu CNN, během pětadvacetiminutového vyhlídkového, respektive „seznamovacího“ charterového letu nad Saipanem, největším a zároveň i hlavním ostrovem celých Severních Marian, si mohou turisté na vlastní kůži vyzkoušet, jak snadno se dá takový letoun ovládat.
„Pilotují to sami. Naše ruce se řízení nedotýkají. Je to vše na nich,“ říká.
Samozřejmě, co se vzletu a přistání týče, pilotuje kapitán. Avšak poté, co vystoupá do bezpečné výšky, předá „berany“, respektive knipl do ruky pasažérovi sedícímu na předním sedla a nechá jej pilotovat. Ze svého kapitánské sedačky pak jen nohami šlape na pedály směrového řízení, aby se ujistil, že bude letoun neustále v rovnováze.
Piloti jako celebrity
Po každém takovém letu jsou pak plní dojmů a o své zážitky se prostřednictvím sociálních sítí rádi podělí s ostatními. A právě díky těmto referencím se zmíněná společnost a její piloti těší náramné oblibě.
„Máme tu žádosti o lety s konkrétními piloty podle jejich jména. I takovými, kteří s námi už čtyři roky nelétají,“ přiznává současný prezident Star Marianas AirShaun Christian.
Mladí aviatici si tak mohou právem připadat jako opravdové celebrity. Ani tento status ale mnohé z nich nepřesvědčí k tomu, aby u zmíněné aerolinky setrvali o něco déle. Zdejší úvazek jim totiž slouží především jako snadný a levný způsob, jak si nalétat tolik potřebné hodiny, které jim posléze umožní v kombinaci se ziskem dalších licencí stát se profesionály létajícími na velkých boeinzích a airbusech.
Nenechte se zmást, plnohodnotnými komerčními piloty, kteří mohou létat za úplatu, jsou pochopitelně už nyní, avšak aby jednoho dne mohli usednout do kokpitu nějakého linkového stroje pro 200 lidí, musejí mít na svém kontě letových hodin o poznání víc. A protože u Star Marianas Air jich nasbírají každý měsíc zhruba 70,mohou si podle Christiana svůj sen splnit relativně brzy.
Když je potřeba, rádi pomohou
Pořádně napilno měli piloti zejména během podzimu roku 2018. Tehdy se totiž přes ostrovy Tinian a Saipan přehnal supertajfun Yutu a zničil v podstatě vše, co mu stálo v cestě.
Společnost proto svá letadla dočasně přemístila na nedaleký Guam, a jakmile živel pominul, přiložila ruku k dílu a významnou měrou se podílela na zajištění tolik potřebných dodávek zásob místním obyvatelům. Během tří týdnů její piloti tehdy stihli přepravit více než 200 tisíc liber (více než 90 tun) materiálu a další tři tisícovky lidí.
Dále čtěte:
Další položka na zdánlivě nekonečném seznamu. Boeing našel u svých MAXů nový problém
