Trojrozměrný revival

Publikum se na nové 3D filmy do kina hrne, nová atrakce se však omrzí rychleji než dřív

Rodinná animovaná komedie Rio právě dorazila do českých kin. Jejím hrdinou je papoušek, který si sice uvaří kávu, ale neumí létat. Divák nemusí být věštcem, aby uhádl, že opeřený hrdina se nakonec létat naučí – už proto, že jde o snímek uváděný na plátno ve formátu 3D. Rio není žádné veledílo, produkční společnost 20th Century Fox na něm ovšem pravděpodobně neprodělá: samotný trojrozměrný formát pro rodinné publikum totiž představuje lákavou atrakci.
Boom stereoskopických filmů pokračuje, i když odborníci tvrdí, že je na ústupu. Jeho vrchol totiž zřejmě nastal před více než rokem díky uvedení výpravné sci-fi Jamese Camerona Avatar. Od své premiéry v prosinci 2009 vydělal technicky inovativní snímek jen v USA přes 750 milionů dolarů. Když k tomu připočteme více než dvě miliardy dolarů ze světových tržeb, jde o dosud nejvýdělečnější titul.
Úspěch Avatara nicméně žádný další z prestižních projektů prezentovaných ve 3D nenapodobil. O sestupném trendu svědčí výsledky loňských divácky nejúspěšnějších stereoskopických titulů – fantazijní Alenky v říši divů a animované komedie Toy Story 3. I když v tržbách za první víkend promítání Cameronův superfilm daleko předčily (Avatar v klíčovém startovním období vydělal „jen“ 77 milionů dolarů, kdežto Příběh hraček přinesl 110 milionů, a přepis knížky Lewise Carrolla dokonce 116 milionů), dlouhodobě za ním pokulhávají. Znamená to jediné: publikum se na nejnovější 3D filmy sice do kina jen hrne, nová atrakce se však omrzí rychleji než dřív. Hollywood se přesto diváky snaží přesvědčit, že jsou svědky – nebo přímo hybateli – 3D revoluce. V době ekonomické krize totiž stereoskopický formát představuje pro filmový průmysl podobnou záchranu, jakou byl ve 30. letech zvukový film. Návštěvnost v kinech všude po světě sice klesá, promítání filmu ve 3D jsou však nákladnější než klasické projekce, a prodávají se na ně tudíž dražší lístky. Opticky to tedy vypadá tak, že filmový průmysl na rozdíl od jiných odvětví krize zasáhla jen okrajově, protože jeho zisky se stále zvyšují.

Svět iluzí

Diváky těšící se na čtvrté Piráty z Karibiku, kteří přijdou ve stereoskopické verzi do kin v květnu, samozřejmě nezajímá, že ve skutečnosti vlastně vůbec nepůjde o 3D. Tak je to však se všemi filmy, které se prezentují jako „prostorové“. Stejně jako klasická filmová projekce je totiž i 3D jen iluzí založenou na schopnosti mozku „dorovnávat“ poskytované vizuální informace.
Zkratka 3D sice znamená „třídimenzionální“, divák ale sleduje jenom klamnou prostorovou podívanou: plastický obraz si totiž mozek skládá ze dvou různých obrazů, z nichž každý je určen pro jedno oko. Totéž platí i pro 3D televizi, internet, domácí kino nebo videohry.
Jelikož opravdový prostorový obraz v budoucnu může poskytnout až holografická projekce, uživatel 3D se ještě nějakou dobu neobejde bez speciálních brýlí. Ty sice pomáhají ošálit zrak, o uživatelsky příjemném zážitku se ovšem nedá mluvit. Argumentem proti 3D je nepohodlnost brýlí, kterých se kupříkladu v českých kinech používají v souladu s existujícími systémy projekce čtyři druhy.
Kvalita a spolehlivost těchto brýlí jsou přitom dost odlišné. Kupříkladu systém MasterImage se jako nejlepší volba jeví pro multiplexy, jejichž majitelé mohou některé sály vyhradit speciálně pro 3D. K projekci se totiž díky kruhové polarizaci pro oddělení obrazu pro levé a pravé oko musí používat speciální metalické promítací plátno, které je pro promítání klasických 2D filmů nevhodné.
Pokud si chcete trojrozměrný film skutečně užít, naplánujte si návštěvu čerstvě digitalizovaného kina IMAX na pražské Floře. I když tamní nový digitál v očích specialistů nenahradí nádheru původní, klasické sedmdesátimilimetrové projekce, směřují právě do IMAX nejočekávanější 3D hity letošní sezony. Patří mezi ně zmínění čtvrtí Piráti z Karibiku, komiksová fantasy Thor nebo další díl akční série Mission: Impossible.

Náhražky stačí

Většina současných stereoskopických filmů ve 3D vůbec nevzniká. Jsou natočeny na dnes poměrně obvyklou digitální kameru a do divácky atraktivního formátu se pouze převádějí. S překlopením filmu do 3D se pak prý Hollywood často obrací na specialisty v Indii.
Ať je výsledek jakýkoli, jde o nesrovnatelně méně nákladný a náročný proces než výroba „skutečného“ 3D filmu. Jeho natáčení se totiž pečlivě plánuje už od scénáře a předpokládá specifickou práci s herci a prostorem. Naprosto odlišný je střih i práce s kamerou.
Kasovní hity Alenka v říši divů nebo Souboj titánů potvrzují, že u diváků může „falešné“ 3D uspět. Katastrofu naopak znamenala fantasy Poslední vládce větru „uměleckého“ režiséra M. Nighta Shyamalana, jež loni získala anticenu Razzie za nejhorší stereoskopický film roku. I laik totiž poznal, že některé 3D efekty byly do filmu implantovány násilně na poslední chvíli a nesnesly se s režisérovou původní vizuální koncepcí.
Producent, režisér a autor Avatara James Cameron se právem obává, že falešné 3D filmy úplně vytěsní „skutečné“ stereoskopické snímky. O tom, že diváci dokážou rozlišit kvalitu, se dá totiž pochybovat. Zatím jim stačí, že jim filmaři nabízejí prvoplánově atraktivní soubojové scény nebo že na ně z plátna občas „vykoukne“ nějaká ta kytička. Lze jen doufat, že jim časem začne záležet i na tom, jakým způsobem tvůrci s novou technologií pracují.

Trojrozměrné Česko

Majitelé kin neřeší otázku, jestli je stereoskopická projekce jen pomíjivou atrakcí, anebo zda představuje v historii kinematografie podobnou revoluci jako kdysi nástup zvuku. Pokud chtějí do svých kin nalákat diváky, musejí se podřídit tlaku trhu a svá kina digitalizovat, aby v nich mohli uvádět i snímky ve 3D. Státní fond pro podporu a rozvoj kinematografie v tomto směru podpořil už šedesát čtyři subjektů granty v celkové výši 65,3 milionu korun. Počet kin, která nabízejí 3D projekci, tak i v Česku stále narůstá. A nejde jen o multiplexy, ale i o „normální“ jednosálové biografy. V tuzemsku se dnes nachází 128 kinosálů určených milovníkům 3D zážitků. Na to, jestli se taková investice dlouhodobě vyplatí, ovšem nikdo neumí odpovědět.
„3D je jednou z budoucností filmu, ale ne jedinou,“ tvrdí režisérský klasik Joe Dante, který před dvěma lety na mezinárodním festivalu v Benátkách získal cenu za technickou kvalitu svého stereoskopického hororu The Hole. „I poté, co se prosadila barva, se přece natáčely černobílé filmy,“ dodává.
Na to, že stereoskopické snímky nezlikvidují klasický film, má stejný názor i režisér Jan Tománek, který v roce 2008 natočil první český (a první východoevropský) 3D animovaný celovečerní snímek. Pro Kozí příběh – Pověsti staré Prahy si ovšem vytvořil vlastní verzi potřebného kamerového systému. Ten, který se dá koupit v zahraničí, se mu totiž zdál nepřiměřeně drahý.
Navzdory vysoké ceně za techniku propadají kouzlu módní technologie i další domácí filmaři. V červnu například chystá režisér F. A. Brabec do kin první český hraný 3D film – muzikál V peřině. Své první stereoskopické role v něm vytvoří Lucie Bílá a Karel Roden.

3D není žádná novinka „Prostorové“ vizuální hříčky jsou starší než vynález kinematografu. První vznikaly už v roce 1890. První 3D projekci (šlo o trojici krátkých filmů) diváci absolvovali v newyorském Astor Theater v červnu 1915. Primát v celovečerním formátu má melodrama Power of Love z roku 1922.
Stereoskopickými filmy se nezabývali jen Američané. Podobně jako v letech do vesmíru se je pokoušel trumfnout Sovětský svaz. Za první barevný a mluvený celovečerní snímek vděčíme režisérovi Alexandru Andrejevskému. Diváci jeho Robinsona Crusoe v roce 1947 dokonce ani nepotřebovali speciální brýle. Separátní obrazy pro levé a pravé oko pro ně totiž vytvářelo speciální promítací plátno z vlnitého plechu.
Skutečný boom stereoskopické projekce prodělaly v 50. letech v USA, kdy se film pokoušel konkurovat novému televiznímu médiu prostřednictvím nejrůznějších technických novot. Thriller Vražda na objednávku natočil ve 3D v roce 1954 i Alfred Hitchcock. Mezi význačnými filmaři byl ale spíše výjimkou, protože většina z nich považovala stereoskopické filmy za pomíjivou atrakci. A měli pravdu: 3D se masově neprosadilo ani v 70. a 80. letech, kdy coby výlučná módní hříčka bavilo návštěvníky zábavních parků.
Přelom v historii plastických pohyblivých obrázků nastal s digitální revolucí. Podíl na jejich globálním prosazení ovšem má i rozrůstající se řetězec kin IMAX nabízejících divákovi podívanou na obřím plátně. Jedním z prvních hollywoodských snímků natočených digitálně ve 3D se stal v roce 2004 vánoční rodinný film Polární expres. Dodnes zůstává v pořadí jedenáctým nejvýdělečnějších 3D titulem všech dob.