Jen s malou nadsázkou lze říci, že ani dva a půl století amerických dějin dohromady nedalo tolik prostoru pojmu „socialismus“ jako posledních pár týdnů. Tu vláda zachraňovala banky, tu Wall Street, a to vše stamiliardovými injekcemi ze státní pokladny do oblastí, v nichž se podle zažitých kapitalistických pravidel stát nemá angažovat. Právě naopak – má zůstat stranou.
Ironií je, že ke všem těmto záchranným akcím byla přinucena právě republikánská vláda George Bushe, která – pokud by byla v opozici – by měla na dlouhá léta téma na kritiku liberálnějších demokratů, již se zdaleka intervencím až tak nebrání.
Přední ekonomové podpořili zásahy republikánské vlády se zdůvodněním, že „troška socialistické medicíny nyní pravděpodobně zabrání velkému množství socialistické medicíny později“. A tak se v říjnu 2008 stát nachází mimo jiné v neobvyklé roli akcionáře mnoha bank.
I učené hlavy, které snad vědí, o čem mluví, znovu a znovu přesvědčivě argumentují, že nejenom Wall Street, ale dokonce i kapitalismus, jak jsme jej znali, je v nenávratnu.
Není bez zajímavosti, jak ukazují průzkumy, že většina Američanů je proti tomu, aby vláda zachraňovala banky před kolapsem. Ti samí Američané však souhlasí s tím, aby stejná vláda intervencemi zabránila tomu, aby lidé, kteří si vzali půjčky na domy a nemohou je nyní splácet, je nemuseli opustit.
Nelze ale očekávat, že „lid“ logicky zdůvodní, proč nezachránit banku, která lehkovážně půjčovala, ale postarat se o konzumenta, jenž si bez pocitu zodpovědnosti půjčoval na něco, na co finančně nestačí (těch případů jsou statisíce).
I John McCain ví, že akce Bushovy vlády jsou nutné, protože opak by mohl znamenat katastrofu globálních rozměrů. A ať se socialistickou nálepkou, nebo bez – příští americká vláda, McCainova nebo Baracka Obamy, se k těmto krokům (i když ne hrdě) bude muset hlásit.
Slovo socialismus se nyní stalo bojovým pokřikem zejména McCainovy kampaně, která je těsně před volbami v zoufalé situaci.
A tak se tím „socialistou“ stal Obama poté, co řekl, že jeho daňová politika bude směřovat k jisté redistribuci amerického bohatství. Vznik sloganů o hrozícím socialismu v USA pramení z tisíckrát opakované „debaty“ s instalatérem, který řekl na kameru, že chce dosáhnout „svého amerického snu“ tím, že se stane instalatérem- podnikatelem, a tím pádem bude možná v příjmové kategorii nad 250 000 dolarů ročně, což bude první skupina „zasažená“ Obamovým zvýšením daní. Tuto potenciální situaci pod heslem „Joe the Plumber“ (míněno instalatér Joe reprezentující většinu střední třídy) dojí McCainova kampaň do nekonečna se závěrem: Bude-li se Joe snažit, zaplatí na daních více a jeho americký sen skončí v kanále, zatímco „redistribuce“ jeho zdaněného zisku pomůže těm, kteří si to nezaslouží.
Pokud už mluvíme o socialismu, ani Bush, McCain nebo Obama do žádného „socialistického klubu“ patrně nechtějí, a kdyby snad ano, rozhodně by v něm nebyli vítáni. Každý z nich je multimilionářem a jsou jistě velice spokojeni s ekonomickým systémem, ve kterém žijí. A jestli kapitalismus momentálně churaví, ta či ona americká vláda bude usilovně hledat vhodný „lék“, jak jej zachránit.
Až do voleb bude Obama nadále svým protikandidátem označován za socialistu, což bude odmítat, ale jen v takovém tónu, aby si neznepřátelil miliony a miliony voličů, na nichž jeho zvolení závisí a kteří žijí svůj „americký sen“ tím, že ze svých příjmů sice z měsíce na měsíc vyžijí, ale nic víc.
Zdá se, že ani „veliký byznys“ Ameriky se „socialistického“ Obamy jako příštího prezidenta USA až tak neobává. Jinak by ze 150 milionů dolarů, které jen v září obdržel na svoji kampaň, nepřišlo 75 procent právě z velkých korporací.
ČLÁNKY DO MAILU