Začátkem tohoto tisíciletí se pozornost mnoha výzkumníků a soukromých firem upínala k arktickému regionu, přičemž hlavním důvodem byly tamní rozsáhlé zásoby vzácných nerostů a uhlovodíků. Postupná změna klimatu způsobující tání ledu měla navíc podle některých odhadů oblast lépe zpřístupnit, což by usnadnilo těžbu zmíněných nerostných surovin a přispělo k rozvoji lodní dopravy a rybolovu.
Arktické námořní cesty okolo severního pobřeží Kanady a Ruska skutečně výrazný nárůst přepravy zaznamenaly. Ještě v roce 2013 urazily všechny lodě v oblasti dohromady 6,1 milionu námořních mil, zatímco o 10 let později už to bylo přes 12,9 milionu, tedy více než dvojnásobek.
Jak ale upozorňuje BBC, tím pozitivní data o rozvoji v Arktidě v podstatě končí. Ostatní odvětví v polárním regionu předpovídaný růst rozhodně nezažila a i v případě lodní dopravy došlo na některých trasách k podstatnému poklesu zájmu. Proč tedy budoucí americký prezident Donald Trump opakuje, že by Spojené státy měly kvůli zvýšení své bezpečnosti i tamním nerostným surovinám koupit od Dánska Grónsko, které tvoří značnou část celého arktického regionu? A jak to tedy aktuálně s budoucím využitím Arktidy vypadá?
Válka na Ukrajině a obří náklady
Problémů bránících většímu rozvoji polárních oblastí je podle odborníků hned několik, přičemž jedním z těch hlavních jsou bezpochyby špatné vztahy mnoha zemí s Ruskem kvůli jeho invazi na Ukrajinu. To omezilo spolupráci geograficky největší země světa s ostatními důležitými aktéry v regionu, tedy Kanadou, USA a Norskem.
„Rusko mělo v Arktidě skutečně velkolepé plány. Začalo budovat regionální záchranná centra doplněná o lodě a vrtulníky, aby usnadnilo jak přepravu plynu, ropy a uhlí ze Sibiře, tak i plavbu podél svého severního pobřeží z Evropy do Asie a Ameriky,“ uvedl Morten Mejlaender-Larsen, ředitel pro arktické operace a technologie z norské firmy DNV.
Kvůli válce na Ukrajině ale mnohé země Západu svůj obchod s Ruskem prakticky zastavily, což výrazně snížilo zájem lodních společností o plavbu kolem jeho severního pobřeží. „Od začátku invaze se mezinárodní lodní doprava v této oblasti téměř zastavila, využívá ji už jen několik čínských lodí,“ doplnil Mejlaender-Larsen.
Právě vinou nižšího zájmu o inkriminovanou trasu už Norsko pozastavilo další své arktické projekty – čistě z obav o to, že by se mu investované peníze nevrátily. „Zvýšená lodní doprava v dané oblasti by si vyžádala značné investice do lodí, záchranných systémů, infrastruktury a systémů předpovědi počasí. Tato trasa je přitom téměř nepředvídatelná a má jen krátkou provozní sezónu. V současné době tedy nemáme žádné náznaky, že by naši členové podobné projekty považovali za komerčně zajímavé,“ řekla Helene Tofteová, ředitelka pro mezinárodní spolupráci v Norské asociaci vlastníků lodí.
Původní odhady byly přehnané
Kromě ruské agrese na Ukrajině je další zásadní brzdou rozvoje Arktidy i již zmíněné počasí. Ačkoliv k tání ledu a oteplování regionu bezpochyby dochází, stále se to neděje tak rychle, aby to výrazně zjednodušilo život, dopravu a práci v dané oblasti. „Někteří lidé se mylně domnívali, že díky globálnímu oteplování nastane v tomto regionu léto. K tomu ale nikdy nedojde. Pokud je minus 40 stupňů Celsia a oteplí se o tři stupně Celsia, stále není teplo,“ shrnul Mejlaender-Larsen.
Nízké teploty samozřejmě komplikují rovněž získávání nerostných surovin, takže ani v této oblasti v posledních letech k žádnému významnému rozvoji nedošlo. Ba co víc, Norsko nedávno pod tlakem ekologických skupin rozhodlo, že zastaví i první kolo udělování licencí pro hlubokomořskou těžbu v arktických vodách mezi Špicberky a ostrovem Jan Mayen.
Vedle nepříznivého počasí a ochránců přírody navíc proti zahájení těžby stojí i fakt, že skutečné zásoby nerostných surovin jsou výrazně menší, než se původně očekávalo. „Dřívější odhady byly přehnané. To, o čem zprávy z roku 2008 mluvily, nebyly skutečné zásoby, ale potenciální a vysoce nejisté zdroje. Bylo by přitom velmi obtížné, drahé a riskantní tyto suroviny najít a vytěžit,“ vysvětlil Arild Moe, expert na ropu a zemní plyn z norské výzkumné organizace Fridtjof Nansen Institute.
Jak se z výše uvedených důvodů zdá, k výraznému rozvoji oblastí okolo severního pólu pravděpodobně v dohledné době nedojde. Situaci by sice pravděpodobně změnil potenciální, leč velice nepravděpodobný odkup Grónska Spojenými státy, tuto možnost ale razantně odmítla jak vláda v Kodani, tak i grónské úřady. Dá se tedy očekávat, že Arktida nadále zůstane divokým a lidstvem jen málo dotčeným regionem.
