David Friedman byl hlavním hostem pražského Hackerského kongresu, který
pořádá v hlavním městě sdružení Paralelní Polis. Friedman se z původního
povolání fyzika postupně stal ekonomem, který otázky svobody a zmenšování státu
prosazuje ještě vehementněji než jeho otec, věhlasný Milton Friedman.
Podle ideální představy, kterou David Friedman navrhl ve své nejznámější
knize Aparát svobody (The Machinery of Freedom), by lidská společnost mohla
fungovat úplně bez centrální vlády. Je pokládán za jednoho z teoretiků
anarchokapitalismu.
Jak hodnotíte postup americké vlády při potírání pandemie covidu-19?
Ve finále situaci zřejmě zhoršila, ale těžko soudit. Pravděpodobně víte, že
americká vláda všem zakázala používat jiné testy než vlastní. A následně se
ukázalo, že jejich testy nefungovaly. Vláda dlouhodobě reguluje vývoj léků a
farmaceutické firmy, což výrazně zvyšuje jejich cenu.
Chicagský ekonometr Sam Peltzman před lety napsal článek, kde statisticky
analyzoval dopad jedné konkrétní změny v regulaci léků. Tato změna vyžadovala,
aby léky byly nejen bezpečné, ale i efektivnější při léčení nemoci. Výsledkem
bylo, že se počet vyráběných léků v této kategorii snížil zhruba o polovinu a
na jejich kvalitu to nemělo žádný dopad. Byla to jen jedna změna, takže
předpokládám, že kdyby neexistovaly regulace, měli bychom léků víc a
levnějších.
Od jara muselo kvůli pandemii ve Spojených státech omezit fungování mnoho firem, což způsobilo vysoké ztráty lidského kapitálu. Lidé nemohli vykonávat svou práci. Pokud je mi známo, tak nejméně šíleným státem je zatím Švédsko. Mají nižší smrtnost než ve Spojených státech, nezavřeli nikdy ekonomiku.
Ale zpackali to ohledně ochrany starších lidí, jako ostatně všude. Americká
vláda nicméně udělala i dobré kroky. Omezila například shromažďování vícero
osob, ale myslím, že rozumní lidé by to udělali tak jako tak.
Vyznáváte libertariánské myšlenky, které hlásají, že jednotlivci jsou
efektivnější a chytřejší než stát. Proč jste o tom přesvědčen?
Já bych to formuloval tak, že jednotlivci obecně jednají ve svém vlastním
zájmu tím nejsprávnějším způsobem. Když dáte jednotlivce dohromady, záleží na
tom, jaká má pravidla skupina, která je sdružuje. Trhy, které koordinují
jednotlivce prostřednictvím systému cen, mají lepší informace než jednotlivec.
Když třeba někdo vynalezne nové využití mědi, důsledkem je, že důl na měď v
Chile produkuje víc mědi. Žádný zúčastněný jednotlivec sice nezná příčinu, ale
pozorujete, že zvýšená poptávka mírně zvyšuje cenu, což stimuluje vyšší těžbu.
Na druhé straně politické systémy lidské znalosti příliš dobře nekomunikují,
protože jednotlivý volič je racionálně nevědomý. Tedy jednotlivý volič ví,
dokonce i v tak malém státě, jako je Česko, a zcela určitě ve Spojených
státech, že jeho hlas nemá na výsledek v podstatě žádný vliv.
Šance, že můj hlas ovlivní to, kdo bude prezident, je v zásadě nulová. Jestli bude pro Trumpa hlasovat stát Kalifornie, nebude potřebovat voličské hlasy v několika jiných státech. Ale i kdybych byl ve státě, kde se rozhoduje na poslední chvíli, moje šance ovlivnit výsledek by byla jedna ku statisícům či jedna ku milionu.
Racionální lidé nemarní čas a prostředky, aby zjistili, co který politik
dělá či nedělá. Racionální lidé věnují svůj čas a prostředky, aby zjistili,
jaký dům či auto si koupit nebo do které práce nastoupit.
Takže jednotlivci jsou ve svém rozhodování mnohem racionálnější než vláda,
nikoli méně racionální.
Co říkáte na působení Donalda Trumpa v úřadu prezidenta? Snížil firemní
daně, zavedl cla v obchodu s Čínou…
Snížil firemní daně, ale nezmenšil nijak velikost vlády. Jeho vláda utrácí
ještě víc peněz než Obamova. Jiný kandidát by byl taky hrůza, jen trochu jinak.
Trump občas jedná jako anarchista. To vám konvenuje, ne?
Není anarchista. Je to demagog. Ale ve své demagogii je transparentnější než většina politiků. Obama byl také demagog, ale byl rozumnější a uhlazenější, dobře se poslouchal. Říkal aspoň pravdu, i když ne vždycky. Minimálně ale usiloval o to, aby mluvil pravdu.
| David Director Friedman (75) |
| • Syn Rose a Miltona Friedmanových.
• Je známý hlavně jako mikroekonom a teoretik anarchokapitalismu. • Jeho hlavní kniha Aparát svobody vyšla v roce 1973. • Vystudoval teoretickou fyziku na Harvardově a chicagské univerzitě, ale oboru se nikdy nevěnoval. • Napsal dva fantasy romány, Harald (2006) a Salamander (2011). |
Trump se tím vůbec nezatěžuje. Kvůli Trumpovi je situace ve Spojených
státech pravděpodobně horší, ale Biden by ji zhoršil zase jinak. Myslím, že
nemáme moc na výběr.
Půjdete tedy k volbám?
Budu zřejmě volit kandidáta libertariánské strany, i když o ní moc nevím (Jo
Jorgensen - pozn. aut.). Nejsem jejím nijak velkým příznivcem. Ne všechno se mi
na ní líbí, ale nelíbí se mi Biden ani Trump.
Z mého hlediska je volba především projevem názoru. Jsem si vědom, že můj
hlas nebude mít na výsledek vliv. Ale když volím (i když nevolím pokaždé),
dělám to kvůli dobrému pocitu, že podporuji svůj tým nebo aspoň nepodporuji
jiné týmy.
Na přednášce v Paralelní Polis jste se snažil ukázat, že společnost může
fungovat i bez státu na základě soukromých kontraktů a že klíčová je při tom
technologie decentralizovaného šifrovaného podpisu. Na podobném principu
fungují kryptoměny. Jak si to máme představit?
Hlavním problémem je vymáhání reputace. Vymáhání reputace funguje pouze
tehdy, když může třetí strana jednoduše zjistit, kdo je v neprávu. Tady je
příklad: my dva jsme mezi sebou uzavřeli smlouvu. Vy tu smlouvu nedodržíte a
podvedete mě. Já nahlásím třetí straně, že jste mě podvedl. Vy samozřejmě
tvrdíte, že jste nepodváděl. Třetí strana nemá důvěru k nikomu, existuje
padesátiprocentní šance, že mám nebo nemám pravdu.
Využití digitálního šifrovaného podpisu, který nezprostředkovává centrální
úřad, ale je decentralizovaný, to může ulehčit. I bez vlády můžeme dosáhnout
toho, že lidé dodržují smlouvy.
Postup je následující: podepíšeme spolu smlouvu online. Dohodneme se na
rozhodčím soudci, tedy na třetí straně, jejíž rozhodnutí budeme v případě sporu
respektovat.
Je to stejná technologie, kterou používají k šifrování digitální měny jako bitcoin. Smlouva obsahuje veřejný klíč soudce, což je informace, která ověřuje jeho identitu. Následně tedy dojde ke sporu. Soudce určí, že vy mi dlužíte sto dolarů. Vy ale odmítnete zaplatit.
Soudce sepíše svůj rozsudek, podepíše ho a pošle ho oběma stranám. Já tedy
mám rozsudek i smlouvu, kterou jsme spolu podepsali. Vyvěsím ho online a každý
nyní může vidět, že jsme spolu podepsali smlouvu a dohodli se na soudci, jehož
výrok budeme respektovat.
Je to levný způsob, jak určit, na čí straně je chyba.
Používáte vy sám bitcoiny?
Nějaké bitcoiny mám. Před lety jsem přednášel na libertariánské akci v New
Hampshire, kde se nabídli, že mi zaplatí výdaje. Pro legraci jsem řekl, ať mi
to zaplatí v bitcoinech, a oni mi nějaké dali.
Podle všeho to byla moje nejvýnosnější přednáška vůbec. Nepočítal jsem, kolik je to dnes, ale těch několik stovek dolarů v bitcoinech musí mít dnes hodnotu tisíců dolarů. Ještě jsem jimi neplatil, mám je někde uložené. Obecně myslím, že kryptoměny jsou elegantní a zajímavá myšlenka.
Považujete je také za perspektivní?
Zatím ještě nefungují dokonale, takže je lidé nepoužívají na roveň s běžnými
měnami, ale nevidím důvod, proč by se v budoucnu nemohly na roveň s nimi
dostat. Kryptoměny mají některé velmi zajímavé vlastnosti.
Už dlouho existuje systém anonymních elektronických peněz, který vynalezl
nizozemský kryptograf David Chaum. Ale aby fungoval, potřebujete banku, jež je
musí vydat. Pak teprve je možné peníze posílat mezi lidmi anonymně, aniž byste
věděl, kdo je příjemce, prostě jako papírové peníze. Banka pak už také neví,
kdo je odesilatel a kdo příjemce. Je to plně privátní elektronická hotovost.
Tyto peníze se ale nikdy nerozšířily, protože potřebujete emitující banku,
které musíte důvěřovat. Důvěryhodné banky jsou v rozvinutých ekonomikách, ale
tuto formu měny vůbec nechtějí. Při jejím používání totiž není možné aplikovat
zákony o praní špinavých peněz. Kryptoměna naproti tomu emitenta nevyžaduje. Je
decentralizovaná.
Sám mluvíte o společnosti, kde není centrální vláda, ale funguje pouze na
základě kontraktů mezi soukromými osobami či firmami. Bitcoin nás tedy
přibližuje této myšlence?
Ano. Kryptoměny jsou možný mechanismus pro svět, kde peníze nejsou závislé
na státu a kde mohou jednotlivci dělat neveřejné transakce, kdy je pro třetí
stranu velmi obtížné dozvědět se, kdo komu platí.
Na obecnější rovině jsem to popsal před lety, dlouho před vznikem kryptoměn,
jako svět nejvyššího soukromí. Je to svět, v němž lidé mohou vzájemně
spolupracovat, aniž by se kdokoli jiný - stát či jiná soukromá osoba - dozvěděl,
co dělají. Je to v jistém smyslu děsivý svět, ale také svobodnější.
Bitcoin je zatím nesmírně kolísavá měna. To zrovna neulehčuje jeho
používání…
Záleží, na co ho používáte. Kdybyste držel v bitcoinech veškerý svůj
majetek, bylo by to kvůli jeho volatilitě velmi riskantní. Při používání
menších částek, třeba když máte v bitcoinech sto dolarů a ztratíte dvacet a za
chvíli máte o dvacet víc, to nevadí. Ale souhlasím, že volatilita je velká
nevýhoda. Mělo by být možné navrhnout kryptoměnu, která si bude vůči dolaru či
euru zachovávat více méně konstantní hodnotu. Zatím se to ale nikomu nepovedlo.
Facebook se o to pokoušel se svou librou, ale projekt, zdá se, nyní
usnul. Nicméně kdyby se to Facebooku jako velké korporaci povedlo, považoval
byste to za pozitivní?
Facebooku bych zrovna moc nevěřil, že bude dobře nakládat se všemi
informacemi, které by o mně používáním kryptoměny získal. V komunitě kryptoměn
je však množství inteligentních lidí, jimž se může podařit navrhnout měnu
bezpečnou a stabilní.
