Nabídka Donalda Trumpa na koupi Grónska (včetně všeho, co je pod zemí i ve výsostném ekonomickém pásmu kolem největšího ostrova na světě) není zase tak bizarní, jak by se podle mnohých reakcí mohlo zdát.
Čekat od Trumpa, že se nejprve Gróňanů zeptá, co na to říkají, by bylo jistě naivní. Odpověděli si tedy sami, jak jinak než tweetem, že jsou sice „open for business, not for sale“, což je tak chytlavá věta od země s 56 tisíci obyvatel, že prolétla celým světem.
Grónsko není už od roku 1953 dánskou kolonií; má samosprávnou autonomii, parlament a premiéra. Trumpova nabídka tak mohla vypadat jako nepříliš povedený vtip s neokoloniálním podtextem, ale Trump není první americký prezident, který projevil o koupi Grónska zájem: Harry Truman Dánům nabízel odkup jejich kolonie za tehdejších 100 milionů dolarů ve zlatě už v roce 1946, upraveno o inflaci šlo asi o 1,3 miliardy dolarů.
Dánsko bylo tehdy (stejně jako dnes) nabídkou dotčeno a odmítlo, i když v roce 1917 prodalo Spojeným státům pár ostrovů v Karibiku s celkovou rozlohou 340 kilometrů čtverečních za 25 milionů tehdejších dolarů. USA měly v Grónsku vojenské základny už za 2. světové války (fakticky bylo Grónsko americkým protektorátem), i po ní včetně supertajného projektu Camp Century.
Američané dodnes udržují leteckou základnu v Thule, dvanáct set kilometrů nad severním polárním kruhem, na půl cesty mezi New Yorkem a Moskvou. Strategicky by tedy akvizice Grónska dávala smysl, jak ostatně ukazuje i tato analýza. Namátkou, kromě strategické polohy umocněné v případě pokračujícího tání ledovců možností plavby po budoucí severní arktické cestě, obrovská ložiska nerostů, dodnes ne úplně prozkoumaná, včetně vzácných zemin, kde má dosud téměř monopolní postavení Čína.
Když pomineme Trumpův styl, pak zájem o Grónsko dával z amerického hlediska smysl už před více než sedmdesáti lety, a tím víc dnes.
Čtěte další texty Miroslava Zámečníka