Prezident Spojených států vytáhl proti novému nepříteli: svým vlastním voličům, běžným Američanům. Na žebříčku politické absurdity se tak dostává do nejvyšších pater.
Uplynulý týden byl svědkem pozoruhodné události. Administrativa Donalda Trumpa se začala mstít Američanům, kteří vyjádřili svůj nesouhlas s jejím záměrem sbírat a zveřejňovat soukromé údaje veškerých registrovaných voličů. Učinila tak originálním způsobem: zveřejnila jejich soukromé údaje.
Celá kauza má počátku prezidentský dekret z 11. května tohoto roku, jímž Donald Trump nechal zřídit Prezidentskou poradní komisi pro poctivost voleb. Proč se Trump k takovému kroku odhodlal, není jasné; mezi všemi problémy, které Američany trápí, figuruje obava z manipulaci volebních výsledků velmi nízko, pokud vůbec. Existují tři rozumná vysvětlení, všechna v hypotetické rovině. Zaprvé, je možné, že Trump chce ex post změnit výsledek prezidentských voleb, v nichž více Američanů hlasovalo pro jeho protikandidátku Hillary Clintonovou (ačkoli na volitelské hlasy zvítězil s převahou on sám) tím, že odhalí rozsáhlý volební podvod. Bylo by to bezprecedentní, ale na to už jsme u Trumpa zvyklí.
Druhé možné vysvětlení je temnější: Trump chce získat kontrolu nad osobními údaji voličů, jíž chce později využít, ať už za tři roky při další prezidentské volbě, nebo v komerčním smyslu, nebo ještě jinak. A konečně podle třetí verze se Trump odhalením volebního podvodu (o němž zatím nikdo nepředpokládá, že by skutečně existoval) bude snažit odvrátit pozornost od vlastních průšvihů.
Jedním z nich je samotná činnost řečené komise, již vede viceprezident Mike Pence. Osmadvacátého června zaslala guvernérům všech států Unie žádost o poskytnutí veškerých údajů, které o svých voličích mají. Mezi nimi jsou jméno a příjmení, datum narození, adresa fyzická i elektronická a poslední čtyři číslice z čísla sociálního pojištění. Zejména poslední údaj je citlivý - kromě toho, že je klíčem k vašemu zabezpečení, bez něho například neseženete práci.
Může za epidemii fake news lidský skepticismus? Přečtěte si esej
Vtip je v tom, že většina států tyhle informace (především zmíněné číslo Social Security) předávat federální vládě podle vlastních zákonů nesmí. Došlo tak k situaci mimořádně absurdní i na poměry Trumpovy administrativy. Za komisi vznesl požadavek administrativám guvernérů jednotlivých států její místopředseda, jistý Kris Kobach. Čtrnáct států požadavek komise odmítlo en bloc a plných čtyřiačtyřicet jej splnilo jen částečně. V posledně jmenované skupině je i stát Kansas. Pod vysvětlením takového odmítnutí, jež kansaská administrativa z hlavního města Topeky do Washingtonu odeslala, je podepsaný tamní státní tajemník - Kris Kobach.
Když se lidé dovtípili, co že vlastně Trumpova komise chce, začali protestovat. Na emailovou adresu, kterou komise zveřejnila, začaly chodit tisíce nesouhlasných zpráv. Většinou se nesly v duchu „nechte moje údaje na pokoji“; zhusta byla taková výzva formulována jazykem, jenž nesnese opakování ani po 22. hodině večerní.
Ke slovu přišla i oblíbená americká kratochvíle - záliba v soudních přích. Soudy po celých USA zaznamenaly desítky žalob podaných s cílem komisi v jejím konání zastavit. Nejprominentnějšími žalobci jsou Středisko pro ochranu soukromí elektronických informací (EPIC) a Svaz na ochranu amerických občanských svobod (ACLU). Podle nich komise svou žádostí porušila hned několik zákonů. Je mezi nimi zákon, jenž stanoví pravidla pro sběr citlivých soukromých informací (E-Government Act, 2002), i zákon o poradních výborech, jenž stanoví pravidla pro vznik fungování podobných orgánů. Penceova komise například zasedala neveřejně, což pravidla výslovně zakazují. Je navíc složená pouze z lidí, kteří považují volební podvody v USA za vážný problém, ačkoli takový názor se mezi veřejností nevyskytuje prakticky vůbec (a řečený zákon nařizuje sestavit z komisi z lidí s názory, jež věrně reprezentují názory Američanů).
Tváří v tvář nečekaně silnému odporu proti činnosti komise se v první polovině července odehrálo několik pozoruhodných věcí. Pátého června zveřejnila komise ve Federálním registru oznámení, že „vítá komentáře a návrhy“ ze stran veřejnosti. To měla udělat už dávno, ale což. Zmiňuje tam, že kdo takový komentář či návrh poskytne, musí počítat s tím, že text takového komentáře bude zveřejněn včetně autorova celého jména a emailové adresy.
Přiblížila se kvůli Trumpovi apokalypsa? Čtěte více:
Dvě a půl minuty do apokalypsy. Trump posunul hodiny posledního soudu
V pondělí 10. července pak komise oznámila, že se sběrem dat prozatím končí a vyčká rozhodnutí soudu, jenž přezkoumává žalobu EPIC (jež žádá o zastavení celé akce). Leckdo to z odpůrců komise to považoval za výhru.
Předčasně. Ve čtvrtek 13. července totiž komise zveřejnila veškerou korespondenci, kterou na téma své práce obdržela od 29. června - včetně jmen a adres autorů. Jinými slovy, zveřejnila citlivé údaje lidí, kteří ji specificky oslovili kvůli tomu, že se obávali zveřejnění svých citlivých údajů. A to dokonce i těch, kteří svůj komentář odeslali před 5. červnem, kdy komise zveřejnila alespoň jakés takés varování, že komentáře i se jmény a adresami autorů může zveřejnit.
Řeknete si možná, že je to prkotina - ale i na Trumpa to je silná káva. Komise, podle všeho absurdně zbytečná, ukázala Američanům vztyčený prostředník své moci. To samo o sobě výjimečné není; ale pozoruhodné je, že komise k tomu přistoupila, aniž by z toho mohla ona sama, prezidentská administrativa nebo Trump osobně mít jakýkoli užitek. Není vyloučeno, že se takhle Trumpovi lidé svým odpůrcům mstí; ale je také docela dobře možné, že za to může náhoda, nedopatření, šlendrián.
To je charakteristika vládnutí, kterou nejsme zvyklí sledovat ani v zemích třetího světa. I když takový Nicolás Maduro pošle svoje pohůnky, aby likvidovali venezuelskou opozici, je tam zjevný účel; má to svoji logiku, jakkoli zvrácenou. I Idi Amin, Pol Pot nebo Fidel Castro jednali podle nějaké takové vnitřní logiky, byť by byla krátkozraká, nelidská či jinak nepřijatelná. Trump a jeho parta působí naproti tomu dojmem, že žádnou logikou vázáni nejsou.
Přečtěte si také:
Pochází čokoládové mléko z hnědých krav? Miliony Američanů si to myslí
Hlupáci a umírající bulvár aneb Jak vidí vítěze Pulitzerovy ceny Trump
Trumpova tajná zbraň. Ví o vás i to, co možná sami ani netušíte
