Americký prezident Donald Trump vyhrál bitvu, o osudu války rozhodnou voliči. To je výsledek 22 měsíců vyšetřování vztahu, jejž prezident a jeho tým udržují s Ruskem.
COLLUSION HOAX, zhruba přeloženo „lež o spolupráci“, hlásalo minulý týden verzálkami propagační video Donalda Trumpa, jímž prezident Spojených států oficiálně oznámil úmysl ucházet se napřesrok o znovuzvolení. Trumpův tým tak reagoval na zprávu o tom, že vyšetřování neprokázalo spolupráci jeho týmu s Kremlem při prezidentské kampani v roce 2016. Vyšetřovatelé, jež vedl bývalý šéf FBI Robert Mueller, zároveň nedokázali zjistit, jestli Trump již v prezidentské roli mařil výkon spravedlnosti, či nikoli. Vyšetřování trvalo 22 měsíců od května 2017, kdy je nařídil náměstek ministra spravedlnosti Rod Rosenstein. Od té doby bylo předmětem neustálých útoků ze strany Bílého domu a později i vedení Trumpovy Republikánské strany.
Opoziční demokraté naopak věřili, že Mueller a jeho lidé objeví příslovečnou kouřící pistoli, která nade vší pochybnost prokáže zločinnou podstatu Trumpova působení v politice. Doufali, že jim zpráva umožní v Kongresu prosadit ústavní žalobu čili impeachment a následně Trumpa z Bílého domu odvolat.
Čtyřstránkový dopis
V pátek 22. března odevzdal Mueller svoji zprávu do rukou ministra spravedlnosti Williama Barra. (Ten je ve funkci od 14. února; sám sebe popisuje jako prezidentova blízkého spojence.) Ministr strávil víkend čtením „významně dlouhého“ dokumentu a v neděli poslal do Kongresu čtyřstránkový dopis. V něm uvedl, že Trumpova kampaň s Moskvou nespolupracovala. Stran podezření na maření spravedlnosti Mueller napsal, že neříká tak ani tak.
Pro Trumpa to znamená důležité dílčí vítězství v boji o vlastní politickou budoucnost. Pochopitelně výsledek přivítal - a s ním další politici potenciálně na štíru se zákonem, jmenovitě izraelský premiér Benjamin Netanjahu. V Trumpově slovníku se minulý týden prudce zvýšil výskyt slovního spojení „hon na čarodějnice“.
Věříte, že Rusko ovlivnilo americké prezidentské volby v roce 2016?
Trumpovi odpůrci, především z Demokratické strany, si naopak stěžovali na proces, jenž prezidentovi zjevně nahrává: výsledky vyšetřování čte pouze „jeho“ ministr spravedlnosti a jen on rozhodne, kolik z nich zveřejní. Pikantní skutečností přitom je, že tato pravidla nastavili před dvaceti lety právě demokraté - vyšetřování totiž tehdy ohrožovalo jejich prezidenta Billa Clintona.
Muellerův tým každopádně odhalil několik trestných činů (celkem již padlo šestnáct obvinění), z nichž některé s předmětem vyšetřování přímo souvisejí. Nemastný neslaný závěr proto mnohé pozorovatele překvapil. Je však možné, že Mueller myslel o krok dál než Trump na straně jedné a jeho odpůrci na straně druhé.
Za současného rozložení politických sil ve Washingtonu je zjevné, že obě strany jsou ochotny ve snaze prosadit svou jít až za hranu absurdity. Demokraté ovládají Sněmovnu reprezentantů; mnoho jejich kongresmanů by si nic nepřálo víc než právě Trumpův impeachment. Kdyby však dolní sněmovna ústavní žalobu odhlasovala, rozhodoval by o ní Senát - a ten je v rukou republikánů. Aby odvolali svého prezidenta, museli by mít před očima „videozáznam, na němž Trump vlastní krví podepisuje dohodu s Putinem o zabíjení amerických novorozeňat“, komentoval to jeden prostořeký politický bloger.
Rozhodují voliči
S největší pravděpodobností by tedy došlo k tomu, že další rok a půl by Kongres a Bílý dům (a poté i Nejvyšší soud) nedělaly nic jiného, než se hádaly o impeachment. Utrpěl by tím úřad prezidenta (pokud možno ještě více než dosud), instituce ústavní žaloby i prestiž Kongresu, jakkoli je nízká již dnes. Je možné, že Mueller - muž mimořádně skrupulózní, ale coby někdejší úspěšný velitel námořní pěchoty v pekle vietnamské války také velmi rozhodný - nechtěl svou prací takovému divadlu nahrávat. Namísto toho dal dohromady co nejvíce suchých faktů, jež by jinak zůstaly veřejnosti neznámé. O jejich interpretaci budou rozhodovat politici, ale především voliči.
Trump tvrdě kritizuje sociální sítě. Podle něj straní radikální levici
Takový postup by byl neortodoxní, ale nikoli bezprecedentní. Když v roce 1998 zvažoval Senát ústavní žalobu na Clintona, došel k závěru formálně absurdnímu (Monika Lewinská s Clintonem udržovala sexuální vztah, zatímco on s ní nikoli), ale politicky prozíravému: že totiž nakonec mají o přijatelnosti prezidenta USA rozhodnout voliči. Ti stáli jednoznačně za Clintonem. Co udělají napřesrok v listopadu, se uvidí; díky Muellerově práci však mohou být lépe informováni. Jestli o to budou stát, je jiná otázka.
Čtěte také:
Sním o zdi. Trump je jako Luther King, tvrdí viceprezident Pence
Ukončete shutdown, nestavte zeď. Trumpa zradili šerifové z Texasu a Arizony
Majstrštyky a fiaska Donalda Trumpa. Jaké jsou jeho nejlepší a nejhorší nápady?
Absurdity shutdownu: rozvody ano, svatby ne a hamburgery v Bílém domě
