Rusové buď vydírají Donalda Trumpa, nebo ne; hrozí mu vyzrazením skutků, jichž se buď dopustil, nebo ne
Víte, že Hanzelka zastřelil v Kostelci Rusa, zněla otázka v dávném vtipu z dílny fiktivního Rádia Jerevan. Následovaly opravy: nebyl to Hanzelka, nýbrž Zikmund; nezastřelil, nýbrž upálil, a ne v Kostelci, nýbrž v Kostnici; a nebyl to Rus, ale Hus.
Právě tak je tomu v nejnovějším skandálu Donalda Trumpa, naplno propuknuvším dva týdny předtím, než se čerstvě zvolený prezident vůbec funkce ujal.
Co se stalo? V úterý 10. ledna vydal server BuzzFeed a následně další americká média zprávu, že šéfové amerických tajných služeb potvrdili odstupujícímu prezidentovi Baracku Obamovi i jeho nástupci Donaldu Trumpovi podezření, že posledně jmenovaný muž je terčem rozsáhlé špionážní operace vedené Moskvou.
Dvojí operace
Ona operace měla mít dvě části: první z nich probíhala nejméně několik let, během nichž Rusové údajně na Trumpa sháněli kompromitující materiály („kompromat“, jak praví půvabný kágébácký žargon). Nejtučnějším úlovkem tohoto období měly být filmové záběry, na nichž Trump a blíže nespecifi kované množství prostitutek močí na postel moskevského hotelu, v níž předtím spali manželé Obamovi; posledně uvedená skutečnost údajně při řečeném aktu (jejž na Trumpa měla políčit a posléze natočit ruská zpravodajská služba FSB) sehrála důležitou symbolickou roli.
Druhá část špionské akce Trump měla proběhnout v období od června do října loňského roku, kdy Rusové údajně přímo spolupracovali s předvolební kampaní republikánského prezidentského kandidáta. Součástí spolupráce měla být i schůzka Trumpova právníka Michaela Cohena s jistým Olegem Soloduchinem z Rossotrudničestva, úřadu ruského ministerstva zahraničí, jenž má na starost prosazování ruských zájmů ve světě. Cohen a Soloduchin se měli setkat koncem léta v Praze; oba to popírají.
Reakce na mediální zprávy byla očekávatelná.
Prezident Obama rezervovaně prohlásil, že nic komentovat nebude.
Donald Trump nejprve sáhl po Twitteru a postěžoval si, že „je to naprostý hon na čarodějnice“. Na středeční tiskové konferenci poté řekl, že „nemá s Ruskem nic do činění“. Tvrzení pozvedlo nejedno obočí, mimo jiné proto, že například jeho syn Eric před osmi lety tvrdil, že jejich rodinné firmě z Ruska plynou „disproporčně vysoké příjmy“.
„Žijeme snad v nacistickém Německu?“ položil si Trump na Twitteru řečnickou otázku. Nebylo přitom jasné, kdo je terčem jeho rozhořčení; cesta kompromatu z Moskvy do Washingtonu je nejasná, a dokonce zajímavější než jeho obsah.
Novinář a špion
Svůj začátek má v září roku 2015, kdy jistý bohatý republikánský sponzor (list The New York Times, jenž o pozadí akce informuje, jeho totožnost nezná) nechtěl, aby se Trump stal prezidentským kandidátem jeho partaje. Najal si proto detektivní firmu Fusion GPS, již vede někdejší reportér deníku Wall Street Journal Glenn Simpson, aby na Trumpa vyštrachala špínu. Na jaře začalo být zjevné, že se kandidátem republikánů přece jen stane; Simpsonovy služby si tou dobou najali pro změnu demokraté.
Všechno se změnilo loni v červenci, kdy začaly prosakovat první zprávy o ruském elektronickém útoku na ústředí obou velkých stran. Protože Simpson neměl v Rusku kontakty, najal si zkušeného britského špiona, někdejšího agenta MI6 Christophera Steela (jeho jméno, uvedené ve zprávě, kterou dostali Trump a Obama, média bezskrupulózně zveřejnila).
Steele pronikl do ruského prostředí přes prostředníky; byl si plně vědom rizika, že namísto zpravodajských informací dostává materiály FSB. To, co se mu podařilo ověřit (s měrou věrohodnosti, jež už zřejmě navěky zůstane předmětem sporů), vypovídá především o zmíněných orgiích v moskevském hotelu, o nepotvrzené pražské schůzce Cohena se Soloduchinem a o nepřirozeně výhodných obchodech na ruském realitním trhu, jež měl Trump uzavřít. Z informací vysvítalo, že Rusové i Trump znají své pozice ve hře; tedy především to, že budoucí americký prezident je vydíratelný.
Vtip je v tom, že Steele patrně nechtěl, aby potenciálně ničivé informace zůstaly výhradně v rukou stranických hráčů.
Značnou část jich proto předal médiím, FBI a vybraným politikům (například Davidu Kramerovi z amerického ministerstva zahraničí). Mnoho z nich zveřejnil již 31. října – týden před prezidentskou volbou – internetový magazín Mother Jones. Ve všeobecné mediální vřavě to však zapadlo; až minulý týden se aféra probudila k životu jako první prezidentský skandál Donalda J. Trumpa.
O autorovi| Daniel Deyl deyl@mf.cz
