Prezidentské volby zřejmě potvrdí Nazarbajeva ve funkci, lidem se nevede špatně
Zatímco na severu Afriky a v části arabského světa si řada tamních dlouholetých autokratických lídrů není jista zítřkem, středoasijský Kazachstán v klidu připravuje prezidentské volby, které mají předem jasného favorita. Není jím nikdo jiný než 70letý Nursultan Nazarbajev, jenž zemi vládne již dvacet let. Nazarbajev se narodil v roce 1940 jako nejstarší syn chudého pastevce. Rodnou vísku v mládí opustil a vypravil se do velkého světa. Nejdříve pracoval na Ukrajině v ocelárnách, závratnou kariéru však začal budovat díky komunistické straně. Dotáhl to až na prvního sekretáře a nebýt rozpadu SSSR, možná by se z něj stal i viceprezident Michaila Gorbačova. V roce 1990 byl zvolen prezidentem Kazašské sovětské socialistické republiky a o rok později byl ve funkci potvrzen, ovšem již v nezávislém Kazachstánu. Proměnu učinil také v otázce víry. Z bývalého ateisty se postupně stal věřící muslim, který již stihl absolvovat i povinnou pouť do Mekky.
Superpevná pozice
Nazarbajev, jemuž mnozí Kazaši neřeknou jinak než „papa“, obdržel loni čestný a doživotní titul „vůdce národa“. Je ostatně jediným, jakého nezávislý Kazachstán od rozpadu Sovětského svazu měl. Na březen letošního roku bylo původně plánováno referendum, díky němuž měly být zrušeny příští dvoje prezidentské volby, a mandát Nazarbajeva se tak měl prodloužit až do roku 2020. Z nápadu nakonec sešlo, a pokud nedojde k nějakému překvapení, čekají Kazachstán 3. dubna prezidentské volby. Ke „zrušení“ referenda zcela jistě přispěla kritika Spojených států a Evropské unie, že „pouhé lidové hlasování o prodloužení prezidentova mandátu by bylo nedemokratické“. Na podobném závěru se usnesla i Ústavní rada Kazachstánu, jejíž rozhodnutí podpořil i sám prezident. Nazarbajev se totiž voleb bát nemusí. V průběhu své vlády fakticky zlikvidoval opozici, moc soustředil do rukou příslušníků rozvětveného rodinného klanu a známých, podřídil si média a také soudní systém. Navíc to v Kazachstánu na lidovou vzpouru zatím moc nevypadá. Nově vybudované hlavní město Astana září a hlavně přitahuje pozornost zahraničních investorů. Také ekonomická situace většiny z šestnácti milionů občanů v zemi se prozatím zlepšovala. Například příjem na obyvatele vzrostl podle údajů Mezinárodního měnového fondu (MMF) v průběhu posledního desetiletí ze 700 na loňských 8326 dolarů. Kazachstán je devátou největší zemí světa. Na jeho území se nacházejí obrovské zásoby ropy, zemního plynu, uhlí i zlata a je největším producentem uranu na světě. Příjem z exportu surovin je pro zemi velice důležitý.
Mocný sněžný leopard
I Kazachstán zasáhla lavina globální finanční krize. Růst HDP se prudce snížil už v roce 2008, v roce 2009 dosáhl 1,2 procenta. Problémy domácí ekonomiky začaly koncem roku 2007, kdy se zastavil stavební boom financovaný převážně kazašskými bankami, které si braly půjčky v zahraničí. Vláda vydělila v roce 2008 na oživení hospodářství 4,5 miliardy dolarů, zabral i dvouletý plán pro posílení stability a finančního sytému, díky němuž bylo postupně uvolněno 18 miliard dolarů. Loni již HDP vzrostlo o 5,4 procenta, letos MMF odhaduje růst 5,1 procenta. Nazarbajev na konci ledna ve zprávě o stavu země uvedl, že hodlá z Kazachstánu udělat „mocného sněžného leoparda“ Střední Asie. Inspiraci pro své smělé plány našel v ekonomicky úspěšném Singapuru, ostrovním státě a jednom z tzv. asijských tygrů. Vzhledem k absenci tygrů v Kazachstánu si však vybral jiné, vhodnější zvíře. Portréty Nazarbajeva zdobí nejednu budovu a dálnici v zemi. Kamkoli se prezident hne, doprovázejí jej televizní kamery. Nicméně málokdo si jej doma troufne označit za diktátora. Na rozdíl od lídrů v sousedním výbušném Kyrgyzstánu a Tádžikistánu si prý vede velice dobře a právě jemu vděčí Kazachstán za svoji celistvost a ekonomickou prosperitu. Mezi jeho nejhlasitější kritiky patřil v minulosti Rachat Alijev, bývalý manžel jeho nejstarší dcery Darigy, který se sám chtěl ucházet o prezidentský post. Z rodiny byl však jako černá ovce vypovězen a nyní žije někde v Evropě. Nadcházející prezidentské volby zřejmě nebudou zcela podle měřítek západní demokracie. Tři uchazeči o tento post už například neprošli jazykovou zkouškou z kazaštiny. Šéf státní komise popsal případ jednoho z kandidátů Tolybaje Bajmurzina, který byl podle něj při čtení nedlouhého textu nevýrazný, pletl si slova a dopustil se celkem 52 chyb. Takže za svůj výkon dostal, podobně jako další dva uchazeči, nedostatečnou.
