Setuza, Milo i Kosmos pod přímým vlivem První západočeské
Tuzemská výroba jedlých rostlinných olejů a tuků se pozvolna přesouvá pod jednu střechu. Potíž je v tom, že se stále neví, komu tato střecha vlastně patří. Jisté je, že velmi důležitou roli v celém nepříliš průhledném stěhování majetku hraje v tuto chvíli První západočeská společnost pro kapitálový trh, která se různým způsobem angažuje již ve třech z celkem čtyř tuzemských výrobních podniků – v olomoucké společnosti Milo, ústecké Setuze i čáslavském Kosmosu. Mimo její vliv a zájem tak zůstaly pouze Povltavské tukové závody v Nelahozevsi, patřící nadnárodnímu koncernu Unilever. Na počátku byl Gottvald. O tom, kdo je vlastně majitelem ústecké Setuzy, se vedou dohady již dva roky – od počátku roku 1998. Přesně od doby, kdy se akcionářem s 49,92 procenta akcií stala SPGroup podnikatele Pavla Sehnala a do čela představenstva Setuzy se dostal jihomoravský podnikatel Jan Gottvald, jinak též místopředseda Českomoravského fotbalového svazu. Gottvald v počátku svého působení tvrdil, že konečným majitelem rozhodujícího balíku akcií bude on sám. V říjnu 1998 od Sehnalovy firmy koupila podíl tehdy zcela neznámá firma Agrocredit, vlastněná Českomoravskou finanční a leasingovou, a. s. Jelikož u jejího zrodu byla kromě Setuzy také Investiční a Poštovní banka, panují od té doby dohady, že za celou transakcí stojí právě IPB. Banka však opakovaně tvrdila, že svůj podíl 52 procent v Českomoravské finanční na konci roku 1998 prodala „nejmenovanému kupci a vlastnicky již s celou věcí nemá nic společného. Virtuální majitel. V loňském roce firma Agrocredit pokračovala ve svém dobyvačném tažení tukovým průmyslem, když od olomouckého Mila koupila za 785 milionů korun jeho dceru Milo surovárny, do jejíhož vlastnictví byla předtím převedena nejmodernější rafinerie jedlých olejů v republice. Ani poté se však nikdo nedověděl, kdo za Agrocreditem vlastně stojí. Podnikatel Gottvald se na konci loňského roku ze Setuzy raději vrátil do rodného Vyškova, aby se mohl více věnovat oblíbenému fotbalu (zjevně neunesl tíhu opakovaného zájmu médií o svoji nejasnou roli v celém případu). Po jeho odchodu ale opět chybí někdo, kdo by fúzujícímu společenství Setuza – Milo mohl poskytnout konkrétní lidskou tvář. „Skupina IPB není nijak majetkově propojena se skupinou kolem Setuzy a společnosti Milo, zopakovala minulý týden tisková mluvčí banky Barbora Tachecí. A to i přesto, že v Setuze, Milo surovárnách, Agrocreditu a Českomoravské finanční lze najít řadu vysoce postavených manažerů ze skupiny IPB Group (Vladimír Ohlídal, Jiří Tydlačka, Zdeněk Kubát, Jana Figarová). „Působí tam z věřitelské pozice, ne z vlastnické. Je to tak běžné ve spoustě jiných podniků, jimž jsme poskytli úvěr, říká Tachecí. Do čela představenstva Agrocreditu se v minulých týdnech dostal Tomáš Pitr, šéf První západočeské společnosti pro kapitálový trh. O této firmě, sídlící v Praze, u jejíhož založení v roce 1994 stál i kontroverzní podnikatel Miroslav Provod, týdeník EURO poprvé informoval loni v červnu (EURO 24/1999), kdy odkoupila akcie zdecimovaného olomouckého potravinářského uskupení Milo Holding (původně ve vlastnictví lidí z olomoucké cyklomontážní firmy Olpran a krátce i Setuzy). Tehdy ještě Pitr hovořil o tom, že společnost si chce v Olomouci ponechat pouze lihovarnicko–konzervárenské Seliko a nápojové Nealko a jejich výrobní programy propojit s podobnými aktivitami vlastníků Koli Holdingu (EURO 32/1999). Milo s jeho produkcí tuků chtěla První západočeská přenechat jiným. Podnikatel Pitr však podle vlastních slov na podzim loňského roku změnil názor. Rozhodl se, že do výroby tuků vstoupí také. „Zdá se mi to obrovsky zajímavé, láká mě to, vysvětluje nové pohnutky. Prodat za miliardy. Pitrova nynější pozice v čele Agrocreditu vybízí k otázce, zda jeho firma není tím tajemným majoritním akcionářem Českomoravské finanční a leasingové, a vahou svého podílu tak neovládá český tukový průmysl. „Určitě v té funkci nejsem pro nic za nic, ale zatím ten podíl nevlastníme, říká trochu tajemně, aniž by chtěl být konkrétnější. Připouští, že někdy v budoucnu by se jeho firma vlastníkem Setuzy a Mila stát mohla. „Určitě to ale pro nás není prioritou. Za důležitější považujeme zhodnocení akcií. Kdybych se měl rozhodnout, zda akcie získat pro sebe, nebo je výhodně prodat, jednoznačně vsadím na druhou možnost. Tomáš Pitr nepopírá, že se mu zamlouvá postup, který zvolila japonská Nomura v českém pivovarnictví: spojit několik firem do silného uskupení a to celé (rozhodující podíl na trhu) předat na stříbrném podnosu zahraničnímu strategickému investorovi, pokud možno za částku podobně atraktivní, jako bylo zhruba dvacet miliard korun v případě pivovarů. Právě uvedených 52 procent anonymních akcií v Českomoravské finanční a leasingové, a. s., by prý měl takovýto investor získat. Pitr však tvrdí, že potrvá dva až tři roky, než bude restrukturalizace českých tukových závodů dokončena, teprve poté bude prodej možný. „Musíme firmy nejdříve očistit, odstranit vnitřní rezervy, optimalizavat skladové zásoby, počty zaměstnanců… načrtává úkoly. Pozitivum nový šéf Agrocreditu vidí například v tom, že se již loni podařilo snížit úvěrové zatížení Setuzy z 1,7 miliardy na 534 milionů. Kosmos nemá budoucnost. O tom, jaký je v tuto chvíli vlastnický vztah Pitrovy firmy k Setuze a ke společnosti Milo surovárny, lze stále jen spekulovat, poměr k dalším dvěma firmám z oboru je však hmatatelnější. Skrze Milo Holding a jeho nyní likvidovanou dceřinou společnost Milo vlastní nedávno založenou firmu Milo tuky, která převzala do svého majetku starou olomouckou rafinerii olejů. V loňském roce založil Pitr spolu s vlastníky Koli Holdingu obchodní firmu Koli & Seliko Group. Ta si nyní podle Pitrových slov po dohodě se správcem konkursní podstaty Koli Holdingu pronajala areál čáslavského Kosmosu, dříve rovněž významného výrobce rostlinných olejů a tuků, nyní však spíše hynoucího na úbytě. Pitr však nepočítá s tím, že by se jak ve firmě Milo tuky, tak v Kosmosu výroba nějak rozvíjela. Naopak se přiklání k názoru, že by produkce v obou závodech měla být postupně utlumena tak, aby výrobní kapacity v Setuze a v závodě Milo surovárny mohly být plně vytíženy. V Setuze se v letošním roce počítá s investicemi ve výši zhruba 400 milionů korun do rozšíření extrakce olejů a rafinerie. Celková výrobní, zpracovatelská kapacita se má zvýšit z nynějších 200 na zhruba 350 tisíc tun olejnatých semen ročně. Pitr se domnívá, že spolu se současnými možnostmi Milo surováren (200 tisíc tun ročně) by to mělo stačit k tomu, aby pouze tyto dva závody byly schopné zpracovávat veškerou českou produkci olejnin. Nová situace. Otázkou je, co na takové opanování českého trhu jedlých tuků a olejů řekne brněnský Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Jak týdeníku EURO řekl jeho tiskový mluvčí Jaromír Blažke, spojení společností Setuza a Milo surovárny bylo povoleno loni 22. listopadu s podmínkou, že spojený podnik bude poskytovat služby ve stejném rozsahu jako původní konkurující si firmy, a to bez jakékoliv diskriminace. Ve správním řízení i ve vydaném rozhodnutí antimonopolního úřadu však nepadla sebemenší zmínka o Kosmosu Čáslav ani o firmě Milo tuky. Je tedy otázkou, zda nepřímé propojení s dalšími firmami z branže nepřekračuje rámec podmínek, za nichž byla úřadem fúze akreditována.
