Jejich práce nevoní, neleskne se a nelze ji vykonávat z teplé kanceláře. I tak ji ale dělají s radostí, a to už dlouhých osmadvacet let. Řeč je o tuzemské firmě Gumex, na kterou spoléhají nejen živnostníci, ale i řada průmyslových nebo stavebních firem, jimž dodává hadice, pryžová těsnění či pásové dopravníky. V roce 1994 je rodina Sedláčkových začala prodávat ve Strážnici na Hodonínsku, dnes je ve svých několika pobočkách po Česku a Slovensku i sama vyrábí. A je v tom velmi úspěšná – jak ostatně dokládá nedávno skončený, rekordní kvartál i předešlých 12 kalendářních měsíců.
Když bývalý poštovní úředník Jan Sedláček firmu spolu se třemi známými zakládal, začínal (jak jinak než) v pronajaté garáži. Jelikož však neměl při výběru společníků šťastnou ruku, musel hned na začátku ve snaze vytáhnout ztrátový podnik z problémů prodat vlastní byt a odkoupit v něm celý podíl. Aby se nespálil podruhé, zapojil do podnikání postupně všechny tři své děti. Prý jsou to dříči po něm. „Rodina znamená lidi, kterým věříte,“ říká prostě Libor Sedláček, Janův syn, který dnes pracuje na pozici marketingového ředitele Gumexu. Jeho sestra Jana je personální ředitelkou a bratr Dušan firmu vede.
„Je fajn mít skvělé a šikovné sourozence. Kdyby nás bylo více, šlo by to ještě lépe, nebo rychleji,“ kvituje Janova slova posledně jmenovaný. Dodává, že na práci s gumou ho baví hlavně skutečnost, že se jedná o reálnou hmotu. „Přijde mi, že mladá generace by nejraději vše udělala ťukáním na displeji, jenže ono to bez fyzických věcí nejde. Když vidím parádní funkční hadici, protihlukovku nebo těsnění vyřezané na vodě, tak to je teprve rozkoš. A guma je skoro všude,“ popisuje.
Právě proto nemá Gumex problém najít pro své zboží zákazníky – celkem jich je na 12 tisíc. Patří mezi ně zemědělci, strojaři, potravináři, ale i firmy z automobilového průmyslu. Česko i Slovensko jsou technické země od konce 19. století, a proto zdejší trhy tvoří i většinu obratu společnosti. Na tuzemských pobočkách, jež se vedle zmíněné Strážnice nacházejí třeba i v Praze a Brně, pracuje pro Gumex 117 lidí, u sousedů na Slovensku pak rodina Sedláčkových zaměstnává dalších pětatřicet.
Od kovadliny ke globalizaci
Velká očekávání mají v Gumexu i od vstupu do Rakouska a Německa, k němuž má dojít v červnu. Zajímavé je však také nedaleké Maďarsko. Dušan Sedláček napočítal, že vloni vyvezli sourozenci své zboží do celkem 21 zemí. Není tedy divu, že rok 2021 byl pro firmu díky 16procentnímu růstu rokem rekordním. Což vyzní o to lépe, přihlédne-li se k faktu, že se na něj letos podařilo navázat úspěšným prvním čtvrtletím. Tedy v nominálním srovnání. „Uplynulé měsíce byly na historicky nejlepších číslech. Je ale potřeba data ošetřit o inflaci – výsledek je hned méně famózní. Ale zažíváme skutečně dobré období. Myslím, že to je tím, že odběratelé potřebují jistotu, kterou jim umíme poskytnout,“ pyšní se Libor.
V době, kdy se vstupních surovin nedostává, náklady na všechno od energií přes materiál až po logistiku stoupají a nelze se spoléhat na pravidelné dodávky, je podle něj důležité nepodlehnout, přizpůsobit se změnám a počítat s tím, že kontejnery mají cenu zlata. A to i takové, pomocí nichž se přepravuje zboží z Velké Británie podléhající novým podmínkám. Hlavní činnost Gumexu totiž nepředstavuje klasická výroba hadic a pryží. Práce ze 70 procent spočívá v úpravě na míru pořízeného zboží dle přání zákazníků – jedná se o závěrečnou montáž a finalizaci polotovarů zakoupených od evropských továren.
„Průmysl se měnil vždy. Od středověké kovadliny ke globalizaci. Dnes je tu ekologie, spolehlivost a stálost dodávek. Navíc technologie zrychlují vývoj a prohlubují rozdíly. Kdo to zvládne, může růst o desítky procent ročně, kdo ne, skončí v propadlišti dějin,“ dodává Dušan.
Teď je řada na vnoučatech
Pandemie a aktuálně probíhající válka na Ukrajině, v důsledku níž zdražuje všechno možné, firmu na rozdíl od řady jiných nepoložila, ba naopak. Nebylo k tomu ale daleko v roce 2009, kdy Sedláčkovi na Moravě zrealizovali svůj dávný sen a vybudovali vlastní areál. To vše jen proto, aby hned vzápětí přišla ekonomická krize. „Nemám rád slovo krize. Je to spíše změna. Pohoda je příjemná, ale nesmí být dlouho. Změna je motivace a obráceně,“ tvrdí ředitel. Čtvrtinový ekonomický pokles společnosti naučil podnikatele pokoře, respektu a důležitosti rčení, že štěstí přeje připraveným. „Strach je pro ty, kteří sedí v koutě, my se hřejeme na slunci,“ směje se Libor.
Proto společně s managementem a dalšími kolegy neustále plánují, specializují se a uskutečňují drobné kroky. „Rádi bychom byli nejlepší firmou na hadice a těsnění v regionu střední Evropy. Nejlepší neznamená pro všechny, ale pro ty, kteří mají rádi poctivost, systém, řád a neustálý vývoj. To jsou hodnoty, které nám kolují v žilách. A firmy, které očekávají perfektní servis, to na nás oceňují. Jsme tady proto, aby jejich stroje fungovaly,“ konstatuje Libor.
Dále mají Sedláčkovi v úmyslu rozšířit své portfolio produktů a služeb i na příbuzné obory. A jednou předat firmu, která připomíná organizované mraveniště, zase svým dětem. Dvaasedmdesátiletý Jan se pomalu chystá do důchodu, synům a dceři předal 90 procent firmy už před 20 roky. Teď podnikatel čeká, zda se příležitosti chopí i některé ze sedmi vnoučat.
„Tož děcka, to sú fajnovky, byly by radši jinde než u té smradlavé gumy a práce, do které se musí brzo vstávat. Ale uvidíme, snáď poznajů svět a pak se vrátijů, aby firmu vystřelily do další dimenze. Šak uvidíme, né?“ vtipkuje na závěr Libor Sedláček.
