Obce, na jejichž území může vyrůst sklad vyhořelého jaderného paliva, nemohou do této věci mluvit. Je to skandál. Vůbec ne proto, že jde právě o atomový odpad. Lidé by z principu měli mít právo rozhodovat o tom, co jim vyrůstá za humny, ať je to drůbežárna, nebo sklad uranových tyčí.
Vidíme, jak paradoxní je moderní masová demokracie. Na jedné straně všichni rozhodují o tak složitých věcech, jakým je vstup do Evropské unie, a volí do celostátního parlamentu strany, z jejichž politického programu neznají většinou nic kromě pár populistických frází. Ale když jde o tak srozumitelnou, viditelnou a hlavně blízkou věc, jakým je skladiště jaderného odpadu, jsou z volby vyloučeni. Principem zastupitelské demokracie přeci je, že občané směrem vzhůru delegují jen ty pravomoci, které nejsou schopni efektivně vykonávat sami nebo ve svém společenství. Ne, že zvolí celostátní zástupce a ti je pak zbaví práva rozhodovat o čemkoli. Přesně tak to ale u nás často vypadá. Volbou svého poslance člověk jaksi pozbývá suverenity a pak už jen trpně čeká, jakou škatulku mu parlament vymezí. Atomový zákon, vylučující obce z jednání o záležitostech, které se jich bytostně týkají, je přesně takovou kastrační normou. Argument, že skladiště vyhořelého paliva je tak citlivou záležitostí, že ji nelze přenechat laikům, neobstojí. Předně se ukazuje, že například ve Skandinávii, kde nechávají své občany zvolit si, jaká stavba smí vyrůst v jejich sousedství, mají s prosazením jaderných skladišť méně problémů než u nás. Pokud lidé vědí, že rozhodnutí záleží na nich, nepodléhají tolik protiatomové hysterii a jsou přístupnější seriózním argumentům. Ve skutečnosti je totiž sklad uranových tyčí pro občany menší hygienickou hrozbou než obyčejné skládky, o nichž obce rozhodují zcela suverénně a běžně. Kromě toho: případnými technickými těžkostmi s prosazením výstavby nelze omlouvat preventivní ořezání svobody volby. Dnešní nesouhlas všech pěti příslušných radnic lze chápat především jako ostré odmítnutí způsobu, jakým s nimi stát nakládá. Ptejme se politiků: Jsou občané dost dobří k tomu, aby v referendu hlasovali o několikasetstránkovém dokumentu evropské ústavy? Pokud ano, pak jsou více než kompetentní rozhodnout se, zda ve své vesnici chtějí jaderné úložiště.