Gumuzové vědí, že nemají šanci. Zhruba dvacet tisíc jich žije v severozápadní Etiopii z ruky do úst. Vše, co mají, pochází z vody Modrého Nilu, jehož břehy obývají. Zanedlouho však o svoji nenáročnou existenci přijdou, protože jejich domov zaplaví mohutné přehradní jezero. Bude asi dvacetkrát větší než Lipenská přehrada a bude vyrábět elektřinu pro celou zemi. Tedy - možná.
Projekt Přehrady velkého etiopského obrození (nebo možná Velké přehrady etiopského obrození, z anglického originálu Grand Ethiopian Renaissance Dam, zkráceně GERD, to nelze poznat) se stal pro Etiopany symbolem naděje v lepší budoucnost, k němuž se většina populace - v Africe druhé nejpočetnější - velmi emotivně upíná. Ale co je osud dvaceti tisíců lidí ve srovnání s možností pokroku na dosah pro více než sto milionů? Nedostatek energetických zdrojů je jedním z důvodů, proč Etiopie po desetiletí patří k nejchudším zemím světa. Nová elektrárna by měla sama uspokojit nějakých 120 procent současné domácí poptávky. Těžko budete hledat vládu, která by se s takto rozdanými kartami rozhodla zásadně jinak.
Obtížněji už však budete hledat vládu, která by takový úkol zpackala více než ta etiopská. Ve skutečnosti mluvíme o dvou vládách, protože současný premiér Abiy Ahmed je u moci teprve rok, ale fakt zpackanosti tím nijak nemizí.
Pětinásobná populace
Ta legrace začala v padesátých letech, kdy studie amerického úřadu pro přírodní zdroje (United States Bureau of Reclamation) zjistila, že nejvhodnější místo na přehradu s elektrárnou v Etiopii je právě na Modrém Nilu, asi dvacet kilometrů před súdánskou hranicí. Pak následovaly puče, občanské války, hladomory a takové věci, jimiž Afričané běžně tráví čas, takže projekt přehrady se dočkal oživení až v roce 2009.
A hned bylo zle. Tou dobou vzrostla populace na dolním toku Nilu ve srovnání s rokem 1950 pětinásobně a nároky na vodu tomu úměrně narostly. Súdán a Egypt se proti plánované přehradě ohradily velmi ostře; Káhira hrozila válkou. Tehdejší etiopská vláda dohodla kompromis se Súdánem, jehož součástí byl i příslib budoucích dodávek levnější elektřiny.
GERD v číslech |
---|
• 6000 MW produkční kapacity |
• 16 turbín |
• 52 000 GWh maximální roční produkce elektrárny |
• 170 metrů výšky hráze |
• 140 metrů maximální hloubky nádrže |
• 246 kilometrů délky nádrže |
• 3,4 miliardy eur - původně plánované náklady na stavbu |
• 7,5 miliard eur - dnes odhadované náklady na stavbu |
• 2016 - původně plánovaný rok začátku výroby elektřiny (rok dokončení 2019) |
• 2020 - dnes odhadovaný rok začátku výroby elektřiny (rok dokončení 2022) |
Zdroje: Bloomberg, Der Spiegel, BBC
I Egypťané nakonec souhlasili. Stanovili si však dvě podmínky: během prací budou mít přístup k údajům o stavbě a Etiopané budou napouštět přehradní nádrž jen pozvolna, aby tím neubrali příliš vody na dolním toku. Nakonec se Addis Abeba a Káhira dohodly na sedmiletém období napouštění.
Až sem je vše v pořádku. Zle začalo být v roce 2011, kdy etiopská vláda pověřila stavbou přehrady firmu Metals and Engineering Corporation (METEC). Proč získala obří veřejnou zakázku státní firma, aniž by prošla čímkoli, co by připomínalo výběrové řízení, ptáte se? Odpověď je jednoduchá: METEC spravuje armáda, daleko nejmocnější instituce v zemi, a zakázka obnášela 3,4 miliardy eur. Kolik je jedna a jedna?
Jedenáct platů stačí
Podle toho to vypadalo. Před třemi lety, kdy mělo být již téměř hotovo, došly METEC peníze. Vláda přispěchala s řešeními různého stupně originality. Napřed se snažila prodávat dluhopisy; protože však Etiopie je Etiopie, moc si na finančních trzích nepomohla. Potom sebrala všem státním zaměstnancům jeden měsíční plat ročně, a nakonec začala rodičům účtovat školné za docházku dětí do základních škol.
Příběh afrického internetového obchodu Jumia: utrpení mladého zebrorožce
Trable vyvrcholily loni, kdy vedení METEC začalo tvrdit, že by byl strašně dobrý nápad postavit ještě pár turbín navíc, čímž by se ještě navýšila kapacita elektrárny (oblíbený termín vícepráce zde našel prima uplatnění). „Generálové tomu nerozuměli,“shrnul pro agenturu Bloomberg šéfinženýr Kifle Horo, jenž byl u projektu od počátku v roce 2011. „Výrobní potenciál elektrárny je daný objemem průtoku vody, ne megawattáží. Více turbín umožní pouze vyrobit v případě mimořádně silného průtoku stejné množství elektřiny v kratším čase. Jinak znamenají turbíny navíc jen více nevyužité kapacity a více nákladů,“ říká Horo, jenž přišel o práci loni, kdy byl kvůli sporu o dodatečnou kapacitu odejit.
Názor na nesmyslnost armádního I počínání s ním sdílel i jeho kolega Simegnew Bekele, který byl pro veřejnost tváří projektu. „Nedává to žádný smysl,“ citoval jeho komentář na téma průběžných změn designu elektrárny německý týdeník Der Spiegel.
Loni se situace zkomplikovala volbami, protože etiopské volby nejsou jen tak soubojem idejí (a peněz), nýbrž především soubojem etnik. Minulá vláda, armáda a vedení METEC byly obsazeny příslušníky etnika Tigrajců. Ti se dostali k moci v roce 1991, kdy padl komunistický režim, který si byli osedlali konkurenční - a početnější - Amharové. Loňské volby vyhráli pro změnu Oromové, jichž sice v Etiopii žije nejvíce, ale k moci nedostali do loňska ani čichnout.
Čistky, které po vítězství party okolo nového oromského premiéra Abiye Ahmeda následovaly, tak lze částečně připsat snaze o nastolení lepších poměrů a částečně etnické nevraživosti. Kde přesně vede hranice mezi oběma motivacemi, nikdo neví.
Smrt inženýra
Jisté je, že Abiy rychle po nástupu k moci loni v dubnu METEC rozpustil a polovinu jeho manažerů nechal pozavírat. Simegnew Bekele, jemuž práce na přehradě vynesla pověst národního hrdiny, mezi nimi však nebyl. Když se 26. července měl z návštěvy u rodiny v Addis Abebě vrátit na stavbu, našli jej v autě na náměstí v hlavním městě. Vezl s sebou zabalený kufr, dopisy pro tchyni a děti (manželka rodinu již dříve opustila), v nichž psal, že bude nějakou dobu pryč; v ruce měl pistoli a ve spánku střelnou ránu. Policie jeho smrt vyřešila jako sebevraždu.
Máloco vypovídá o vztahu Etiopanů k jejich přehradě tolik, jako fakt, že v reakci na Simegnewovu smrt začaly v Addis Abebě a dalších městech tisíce lidí protestovat. Na mušce měli inženýrovu násilnou smrt stejně jako vládní šlendrián. Množily se i spekulace o vraždě, ačkoli nebylo jasné, kdo by ji měl spáchat.
Etiopie |
---|
• 150 milionů obyvatel |
• 570 USD hrubého domácího produktu na hlavu (za rok 2018; 1790 USD v přepočtu PPP; tedy pět, respektive deset procent světového průměru) |
• 40 000 GWh celková roční spotřeba elektrické energie |
• 5000 obyvatel přehradního údolí přijde o existenci podle vládních odhadů |
• 20 000 obyvatel přehradního údolí přijde o existenci podle nezávislých odhadů |
Zdroje: Bloomberg, Der Spiegel, BBC
Abiy a spol. mezitím mají další problémy. Zakázku METEC si rozebraly cizí firmy, především čínské Sinohydro Corporation a China Composites Group a francouzská GE France SASU. To však stavbu dál prodraží - a počet lidí, kteří jsou ochotni kvůli přehradní elektrárně utahovat opasky, klesl (podle tamního průzkumu veřejného mínění, o jehož kvalitě mnoho nevíme) na 48 procent.
Za takového stavu věcí by mohlo být logické stavbu zpomalit. Vláda má však v tomto směru svázané ruce: komplikuje jí to dohoda se Súdánem o dodávkách elektřiny, která by měla z GERD na západ začít proudit již letos. A kvůli dohodě s Egyptem o sedmiletém napouštění nádrže zase nebude moci proces zrychlit ve chvíli, kdy už to stav prací dovolí. Národní hrdost umí být pekelně drahá věc.
Rovníková Guinea chce stavět hraniční zeď. Kamerun nasadil armádu
Čtěte také:
Africký krůček k naději. 54 států vytvoří zónu volného obchodu
Africké země chtějí prodat zásoby slonoviny za miliardy: Jsou to naši sloni, máme na to právo
Jak nasytit miliardy: pšenice pro Afriku roste i ve 40 stupních
Přehrada černého vlka. Energo-Pro staví v Turecku projekty za 17 miliard korun