Turecko zrovna není v současnosti režimem, který by ve svých nomimálních spojencích vzbuzoval velké sympatie. Invaze do Sýrie pak už vůbec nebyl dobrý nápad. Na druhou stranu, když začal Erdogan v pondělí s deportacemi džihádistů se západními pasy do jejich domovských zemí, zaslouží ocenění. Kdo jiný se má postarat o postih svých občanů za vraždy, násilí terorismus, než jejich mateřská justice?
Že je problém s důkazy a svědky? Či držením těchto lidí ve vazbě? Jasně, že je. U politiků, kteří s hraběcími móresy ještě nedávno kázali o utrpení vězňů na Guantanámu to vyvolává osypky, ale právě to, jak se s tím dotčené země vypořádají, je přece měřítkem toho, jak stát plní svou základní funkci, kterou je ochrana bezpečnosti svých vlastních občanů a udržování pořádku.
Souhlasíte s tím, že největšími hrozbami pro Evropu jsou migrace a islámský terorismus?
Turecká lekce ukazuje, že v bezpečnostních otázkách nejde zdaleka jen o zubožené, podinvestované evropské armády, jejichž bojeschopnost je po letech černé jízdy v NATO a odchodu Britů v troskách a kecy o společné evropské obraně ani náhodou nedoprovázené desítkami miliard eur na zbrojení vyvolávají u generálů v Rusku, Číně či USA jen více či méně hlasitý smích. Tady si na soft power nikdo nehraje.
To, jak se evropští politici a justice postaví k svým vlastním džihádistům, jaké odhodlání projeví při ochraně demokracie a základních lidských práv svých řádných, zákony dodržujících a daně platících občanů, je právě ta slavná soft power.
Přečtěte si: Díky, Donalde! Trump na Blízkém východě vyklízí pole
Jsme příkladem, jak se vypořádáme s hrozbou vzešlou a vyrostlou na našem vlastním území? Nebo ji umíme jen svobodně pustit do světa a pak se tvářit, že se nás to netýká, a rozdávat hraběcí rady třeba i těm Turkům? Že by přitom bylo třeba přiznat, že asi něco v té naší evropské liberální politice selhalo, když jejím produktem jsou tisíce mužů a žen nenávidějících vlastní zemi a ochotných vraždit ve jménu víry a zrůdné ideologie a vyrazit pod cizí vlajkou do války?
A pak ještě máme problém je za to postihnout? No, to je ale přece zcela nezbytný začátek té změny, kterou mnohé země v Evropě potřebují.
Čtěte další komentáře Pavla Párala