Po dlouhých 13 letech ztratila strana AKP tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana parlamentní většinu. Bylo to hořké zklamání, neboť Erdogan chystal ústavní změny, jimiž chtěl upevnit vlastní moc. Za to sklízí posměch tureckého listu Hürriyet.
Katarská televize Al-Džazíra se zamýšlí nad úspěchem prokurdské strany HDP a vlivem na mírový proces v zemi.
Během volební kampaně objížděl prezident Erdogan zemi a přesvědčoval Turky, aby mu dali 400 mandátů. Pak by mohl přepsat ústavu a umést cestu ke svému sultanátu. Namísto toho mu Turci dali jen 258 křesel. V den voleb žilo v Turecku 56,6 milionu registrovaných voličů.
Z nich jen 18,8 milionu volilo stranu, již prezident Erdogan sveřepě podporoval. To znamená, že 37,8 milionu voličů, tedy více než dvojnásobek, si myslí něco jiného. Anebo bylo 37,8 milionu Turků figurkami ve spiknutí „neokřižáků“ a imperialistů.
Je zlé, že největším Erdoganovým nepřítelem je dnes to, co sám po 13 let vášnivě hájil a využíval k ponižování svých oponentů – vůle lidu vyjádřená prostými čísly volebního zisku a počty mandátů v parlamentu. Nyní se Erdogan snaží strávit porážku a vymyslet hrdinský comeback. Je rádobysultánem v předraženém a příliš velkém ankarském paláci. Příštích pár let povede existenciální válku proti skutečným, kvaziskutečným i zcela imaginárním nepřátelům.
Hurr0iyet: Existenciální boj
Řečeno typickým erdoganovským žargonem, tato čísla nesou apokalyptickou zprávu: Devětapadesát procent Turků jsou spiklenci, pučisté, teroristé, zrádci a sionisté. A podle některých muslimských kleriků, kteří se netají obdivem k prezidentovi, 59 procent Turků nejsou muslimové, neboť skutečný muslim by měl volit jen Erdogana (nebo kteroukoli stranu, na niž ukáže).
Al Jazeera: Co bude s mírovým procesem?
Volby postavily Kurdy do středu turecké politiky. Co výsledek strany HDP znamená pro budoucnost mírového procesu, zatím není jasné. Nové rozložení politických sil nechává otevřenou řadu různých možností, jak sestavit novou vládu. Její složení rozhodne, zda nový turecký parlament přinese více pluralismu a vyspělejší politickou kulturu, v níž bude mírový proces moci pokračovat na bytelnějších základech, anebo uvidíme konfrontační politické prostředí, v němž bude mírový proces uložen k ledu.
Výsledky celkem jasně ukazují, že Kurdům záleží na politické identitě a že se dokázali semknout kolem HDP. Poselství vládní AKP o změnách v přístupu ke kurdské otázce přineslo v minulých volbách prezidentské straně úspěch. V posledních letech se však AKP spoléhala hlavně na politiku služeb a zdůrazňovala infrastrukturní projekty a socioekonomické podmínky v kurdských oblastech. To nedokázalo Kurdy přesvědčit o vůli ke skutečným politickým reformám.
Zatímco charakter vládní kurdské politiky se soustředil na strukturální transformaci regionu, AKP ztratila kontakt s novou kurdskou identitou, což se ukázalo v postoji k bojům o Kobání. Nedokázala udržet tah na branku v otázkách kulturních a jazykových práv. Mnozí Kurdové, kteří viděli AKP jako nositele změny, začali zpochybňovat odevzdanost vládní strany kurdskému problému.
The Daily Telegraph: Turecká demokracie
V době, kdy se arabský svět otřásá měrou dlouho nevídanou, je výsledek tureckých voleb osvěžující připomínkou, že v muslimské zemi může perfektně fungovat demokracie. Vysoká volební účast jasně ukazuje, že Turci neztratili nic ze svého nadšení pro demokratické vládnutí. To platí navzdory odhodlanému úsilí islamistických aktivistů zpochybňovat sekulární politické instituce ustavené zakladatelem moderního Turecka Mustafou Kemalem Atatürkem.
Jedním z hlavních motivů vysoké volební účasti byla snaha zabránit prezidentu Erdoganovi v přepsání ústavy, po němž by se země stala prezidentskou republikou. Mnozí se báli, že kdyby Erdoganova strana AKP získala dvoutřetinovou většinu, vrátilo by se Turecko k autoritářskému režimu, jaký zažilo za vojenských vlád.
AKP však získala jen 41 procent hlasů, takže jasná většina lidí dala najevo, že souhlasí se současným ústavním pořádkem. A turecký vůdce by měl toto poselství vzít na vědomí. Tureckou demokracii posílil i úspěch prokurdské strany HDP. V minulých dekádách napětí mezi Kurdy a Ankarou vedlo k brutální občanské válce, která si vyžádala zhruba 40 tisíc životů. Úspěch HDP ukazuje, že volební urnou lze dosáhnout mnohem více než puškou.
Čtěte také:
Volby v Turecku vyhrála konzervativní AKP, důvod k oslavám ale nemá
Erdogan v tureckých volbách nekandiduje, ale i tak věří, že vyhraje