„Běžně bychom teď měli plné město lidí a festival by byl v plném proudu,“ popisuje vedoucí Informačního centra v Litomyšli Blanka Brýdlová na zahrádce podniku Kafemysl a rozhlíží se při tom po poměrně liduprázdném historickém náměstí. Za normálních okolností by se tu už na konci června odehrával známý festival klasické hudby Smetanova Litomyšl.
Hudební festival ale jako jeden z mála v Česku nakonec přece jen bude, a to od 2. do 12. července. Dá tak lidem další důvod navštívit rodiště Bedřicha Smetany. Když to pořadatelé na konci dubna oznámili, avizovali, že návštěvnická kapacita bude jen 50 lístků na jeden koncert, nakonec ale podle ředitele festivalu Jana Pikny budou hudebníci na zahajovacím koncertu hrát na zámeckém nádvoří pro pět set posluchačů. Celkem je v prodeji kolem 11 tisíc vstupenek, což je asi třetina běžného počtu. „Pořadů obvykle máme přes 40 a letos jich je 35, takže v tom takový rozdíl není. Právě proto, že je kapacita koncertů menší, zařadili jsme několik pořadů denně, aby mohli lidé přijet třeba na dva koncerty v řadě. Chtěli jsme i letos vytvořit tu správnou festivalovou atmosféru, aby lidé měli důvod do Litomyšle přijet a utrácet tu peníze,“ popisuje s nadšením Pikna. Původně bylo šest variant programu. Každou variantu museli pořadatelé s umělci dojednat, zařídit ubytování, dopravu a pak to zase celé změnit.
nápady místo reklamy
Litomyšlští se ale snaží výletníky přilákat i jinak. Díky aktivitě učitelky místní základní školy Dagmar Burdové, která vy učuje český jazyk a dějepis, například vzniká nová turistická prohlídka po stopách Židů. Nedávno se také začalo s obnovou židovského hřbitova, který je kousek za městem. Židovská komunita v Litomyšli není silná, ale ke správě hřbitova se přihlásil dobrovolně místní obyvatel Vojtěch Toms, který se do města přestěhoval za rodinou své manželky. Na obnově pracuje zadarmo a pořádá také brigády pro další dobrovolníky. Důvodem pro návštěvu Litomyšle je pro některé i po rekonstrukci znovuotevřené muzeum umělce Josefa Váchala, takzvané Portmoneum.
Postupně s Blankou Brýdlovou procházíme historické náměstí, kostel Nalezení svatého kříže a zdejší zámek, který je i s jeho okolím na seznamu UNESCO.
Místa, na která jsou místní nejvíce pyšní, jsou dobře udržovaná a často doplněná o moderní architektonické prvky.
Muzeum, Fakulta restaurování Univerzity Pardubice nebo zámecký pivovar mají moderní, ale do objektů citlivě zasazené přístavby a v samém středu kostela je originální skleněná instalace. A že neotřelým nápadům se tu dostává prostoru, dokazují například různorodé lavičky z dílen mnoha umělců rozeseté po celém městě nebo dvě zenové zahrádky přímo v historickém centru.
Při procházce náměstím a přilehlým okolím je zjevné, že označování provozoven a venkovní reklama se tu postupně kultivuje. Litomyšl byla jedním z prvních českých měst, které začalo problém s agresivní reklamou řešit, a dlouhodobé úsilí se vyplácí. Pro místní kulturu je oboustranně výhodná i přítomnost fakulty restaurování univerzity, která má ve městě sídlo. Studenti se podílejí například na renovaci židovského hřbitova a dalších projektech.
Turismus je pro město důležitý, i když na něm podle starosty město není závislé. V současnosti je ale útlum turistiky zásadní. „Měli jsme mnoho nasmlouvaných prohlídek, ale skoro všechno odpadlo, protože velká část klientů je z ohrožených skupin, například z řad seniorů,“ popisuje vedoucí informačního centra Brýdlová.
„Doufám, že nás Češi zachrání, protože jsme výletní město. Věřím, že turisté dorazí,“ říká. „Cizinci tu byli od našeho znovuotevření zatím jen dva,“ uvádí šéfka infocentra. I za normálních okolností je podle ní většina návštěvníku z Česka, což může být nyní pro město výhodou. „Myslím, že letos budeme rádi, když se v létě dostaneme na polovinu normální návštěvnosti,“ konstatuje Brýdlová.
Náměstí jako nákupní zóna
Brýdlová se po několika letech, kdy žila v Praze a v zahraničí, vrátila do rodné Litomyšle. V informačním centru se pak seznámila se svým nynějším manželem a současným starostou města Danielem Brýdlem. Rozvoj města je tak jejich společným zájmem. „Když přijdeme večer domů, řešíme Litomyšl, ale uvědomila jsem si, že už to tak dělat nemůžeme,“ směje se. Při naší společné procházce městem se s ní každých pár minut zdraví někdo z místních. Když si ale později odpoledne už bez jejího doprovodu dáváme skvělou pečenou řepu v medu v restauraci Na Sklípku, zjišťujeme, že výjimečná vstřícnost místních je tu běžná i k cizím.
Vedoucí informačního střediska a správce židovského hřbitova podle starosty Brýdla nejsou jediní, kdo se sem v posledních letech z Prahy a jiných měst vrací nebo stěhuje. S odlivem mladých prý město problém nemá. „Podle mě se mladí často vracejí, když založí rodinu.
Zdejším studentům říkám, ať objedou svět, pracují v zahraničí, ale pak budeme rádi, když přijdou zpátky,“ popisuje.
Že by se z Litomyšle stal druhý Český Krumlov, se starosta Daniel Brýdl nebojí, turismus se snaží udržet v rozumné míře. „Řekli jsme si, že nechceme být Disneyland. Proto se snažíme dělat věci hlavně pro místní. Chceme, abychom měli živé náměstí, aby tam byly prodejny, bydleli tam lidé. Dáváme třeba místním úlevy na parkování a řešíme, jak by se dalo regulovat, aby tu nevznikalo příliš mnoho hotelů. Neradi bychom, aby se centrum vylidňovalo a stalo skanzenem,“ popisuje starosta, který kandidoval za místní uskupení Generace 89. „Náměstí je naše nákupní zóna. Nemáme naštěstí velký ‚nákupák‘ za městem, aby kvůli němu z náměstí mizely obchody, kavárny a život.
Příští rok se sice bude stavět jeden supermarket, ale víc obchodů město nechce,“ potvrzuje Brýdlová.
Muzeum Josefa Váchala – ponurý, ale jedinečný zážitek Znovuotevřená památka, kterou je zvenčí jen těžko možné rozeznat od běžného rodinného domku, ale jejíž interiér je zcela jedinečný, vznikla ve dvacátých letech 19. století. Jde o domek s dvěma místnostmi, které jsou kromě podlah celé vyzdobené malbami umělce Josefa Váchala. Úředník, tiskař a sběratel umění Josef Portman, který byl původním majitelem obydlí, požádal svého přítele, grafika, malíře a literáta Váchala, aby mu interiér vyzdobil. Výsledkem je barevná, ale poměrně dekadentní, ponurá a na první pohled možná zmatená výmalba a originální dřevěný nábytek. Na stěnách lze najít příšery, ďábly, ale i křesťanské motivy či hinduistické symboly. Po smrti Josefa Portmana dům postihl požár a velká část maleb byla zničena. Na začátku devadesátých let minulého století dům koupil zakladatel nakladatelství Paseka Ladislav Horáček, zajistil renovaci, otevřel v místě Váchalovo muzeum a pojmenoval jej Portmoneum, stejně jako umělec ve svém Krvavém románu. Před čtyřmi lety koupil objekt Pardubický kraj a spravuje jej nyní Regionální muzeum v Litomyšli. Letos proběhla celková rekonstrukce objektu a necelý měsíc po znovuotevření je podle místní průvodkyně o nevšední objekt mezi turisty obrovský zájem.
O autorovi| Eliška Halaštová, halastova@mf.cz
