Firma Leerdammer Company je významným dodavatelem značkových sýrů na český trh. Původně holandskou společnost získal loni francouzský sýrařský gigant Fromageries Bel. Ten v Česku zastupuje Želetavská sýrárna, do které bude Leerdammer Company Bohemia v polovině letošního roku integrována. O českém trhu mléčných výrobků, ale nejen o něm, hovořil u kávy týdeník EURO s ředitelem Leerdammer Company Bohemia Jiřím Kopáčkem.
EURO: Změnil se v posledních letech český trh sýrů a mléčných výrobků?
KOPÁČEK: Domácí sýrový trh se výrazně rozvíjí. Je to dáno především expanzí maloobchodu, která je z větší části v režii mezinárodních obchodních společností. Na tento vývoj má vliv i uvědomělý a stále náročnější spotřebitel, jemuž se obchod přizpůsobuje. Pozitivní je výrobková i cenová diverzita, možnost širokého výběru od levných „privátních značek“ až po ty „dražší“ mezinárodní. Vedle klasických se objevují také „convenience“ produkty, výrobky speciální výživy, výrobky pro radost (takzvané fun-food potraviny). To, co platí o sýrech, platí v plném rozsahu i o dalších mléčných výrobcích.
EURO: Můžete představit fenomén privátních značek?
KOPÁČEK: Privátní značky jsou novým pojmem v obchodu, který rozšiřuje soutěžení dodavatelů. U nás jsou známé například pod logem Mince, Koruna, Clever. V řadě případů jde o výrobky levnější, které mají přilákat pozornost zákazníka. Některé privátní značky však představují i vysoce jakostní produkty a dokumentují sílu jejich vlastníka. Má je dnes v sortimentu například Tesco či Ahold. Jejich produkce je skvělou příležitostí pro ty výrobce-dodavatele, kteří sami v soutěži značek v obchodě neprorazí, ale přesto chtějí mít zajištěné zajímavé odběry. Takoví dodavatelé zůstanou před zákazníkem mnohdy v anonymitě, ale mohou být hospodářsky úspěšní. Základním pravidlem v případě privátních značek by však mělo být to, aby cena nebyla nižší na úkor kvality a byly dodržovány výrobkové standardy.
EURO: Co soudíte o vlivu obchodních řetězců na český maloobchodní trh z hlediska spotřebitelů i dodavatelů?
KOPÁČEK: Obchodní řetězce moderního stylu výrazně ovlivňují dnešního spotřebitele, který se stává jejich rukojmím. Moc se mi nelíbí „nákupní turistika“. Jak jinak nazvat skutečnost, kdy jsou i o víkendech po celý den a mnohdy dlouho do noci parkoviště u hypermarketů nabita k prasknutí. Retaileři jsou podpořeni i tím, že se z nákupních středisek stávají zábavní centra, kdy zákazník kombinuje nákup s využitím volného času. Osobně bych ale dal přednost jeho prožití někde v přírodě než „v zajetí“ obchodníka.
Sezonní nákupní akce opět zákonitě ovlivňují spotřebitelské chování. Irituje mě, když Vánoce začínají v řetězcích již koncem října, jen co skončí, nastupuje velmi úspěšně Valentýn, po něm Velikonoce a tak dále. Kouzlo jednotlivých svátků se přitom nahrazuje silný zájmem obchodníka o vyšší zisk.
Z pohledu dodavatele přináší dnešní obchod stále se zvyšující tlak na ceny, což vyvolává snahu obchodních řetězců o získání dalších pro ně výhodnějších obchodních podmínek. Tento tlak bohužel mnozí dodavatelé ekonomicky nezvládnou a ze soutěže vypadají. To pak často znamená, že se některé speciální produkty přestávají zcela prodávat.
EURO: Jaký byl pro společnost Leerdammer rok 2002 v Česku a jaké má plány pro letošek?
KOPÁČEK: Rok 2002 nebyl pro nás tak příznivý jako ten předchozí. Na nižší spotřebě produktů se částečně projevil pokles zájmu o mléčné výrobky. Konzumenti se opět částečně vrátili k masu a masným výrobkům, poté co pominuly obavy z nebezpečných onemocnění dobytka. V případě našich výrobků, které patří do vyšší cenové kategorie, měly na nižší prodejnost také vliv povodně. Vývoj prodeje v závěru roku i letošní zatím úspěšný start jsou slibné.
EURO: Vnímáte určité příležitosti a naopak hrozby, které přinese vstup do Evropské unie českému potravinářství?
KOPÁČEK: Obojího, a to jak příležitostí, tak hrozeb je řada. Pro českého výrobce vzniká příležitost samozřejmě v tom, že může proniknout na nové trhy. Vzhledem k tomu, že trh unie je velmi nasycen, to vyžaduje jeden základní předpoklad: přijít s něčím originálním – například se skvělou regionální specialitou nebo s výrobkem, který bude mít vysokou přidanou hodnotu. Je těžké očekávat, že by na unijní trh prorazil eidamský sýr z některé české mlékárny, naproti tomu sýr, jako jsou olomoucké tvarůžky, má šanci obrovskou. Stejné jistě platí o výborných českých pivech, hlavně značkových, nebo o masných výrobcích … Příležitostí je pro nás v řadě případů i nižší nákladová struktura výrobních vstupů – s tím se dá jistě konkurovat.
Mnohé podniky ale určitě musejí počítat s tím, že po vstupu do unie těžko v nové konkurenci obstojí. Příkladem toho, co nás pravděpodobně čeká, byl před několika lety vstup Rakouska, kdy v tvrdé konkurenci neobstály ani některé silné a relativně moderní mlékárenské podniky.
