Resort životního prostředí nalézá snahy obcházet ekologické zákony a pravidla
Redakci týdeníku EURO se podařilo získat závažné připomínky k návrhu státní energetické koncepce. V rámci meziresortního řízení organizovaného ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO) je autoři novely obdrželi od ministerstva životního prostředí (MŽP). Hledání kompromisu, o němž v rozhovoru pro týdeník EURO mluvil ministr životního prostředí Ladislav Miko (EURO 44/2009), má před sebou obtížně překonatelné překážky.
Trvale neudržitelný přebytek
Velký rozpor je už ve směřování novely. MŽP je přesvědčeno, že státní energetická koncepce musí především sloužit občanům České republiky a teprve v druhé řadě zájmům velkých energetických a těžařských společností. Je pro ně nepřijatelné bourat města a obce, vysídlit jejich obyvatele, dále degradovat krajinu a životní prostředí občanů těžbou uhlí a uranu nebo vytvářet vysoce radioaktivní odpad. A pouze proto, aby ČR o několik desítek let prodloužila silný proexportní charakter své elektroenergetiky.
Ministerstvo životního prostředí ostře nesouhlasí s vizí vyjádřenou v závěru novely: „Významným prvkem energetické koncepce zůstává orientace na exportní charakter elektroenergetiky, s jadernou energetikou jako nejvýznamnějším zdrojem a významnou, byť postupně se snižující rolí uhelné energetiky.“ Experti environmentálního resortu upozorňují, že tato idea je v přímém rozporu se zásadami trvalé udržitelnosti. Tvrdí, že zabezpečení „trvale přebytkové výrobní bilance české energetiky“, jak předpokládají úředníci MPO, není v principu možné. Neboť jak hnědé a černé uhlí, tak uran jsou neobnovitelnými zdroji energie. Během několika desítek let budou jejich zásoby v ČR vyčerpané. „Návrh tak upřednostňuje střednědobé ekonomické zájmy dominantních energetických uskupení před ochranou neobnovitelných zdrojů a životního prostředí,“ píše se v připomínce.
Česko jako rozvojová země
Autory připomínek znepokojuje návrh MPO zakonzervovat českou energetiku v současném stavu vysoké zranitelnosti vůči vnějším vlivům. Tu spatřují především ve vysoké míře centralizace a orientace na řešení problémů pouze zvyšováním výroby. A jestliže předkladatelé koncepce navrhují trvalý exportní charakter energetiky, je třeba dle mínění oponentů tento záměr jasně zdůvodnit. Píší: „Ministerstvu životního prostředí nejsou známy žádné argumenty, které by převážily negativní dopady zejména těžby nerostných surovin na obyvatele a jejich životní prostředí v situaci, kdy vyrobená energie neslouží k uspokojování potřeb fyzických a právnických osob na území České republiky, ale je vyvážena. Česká republika by neměla přijímat strategie typické pro rozvojové země!“
Český vývoz by se dle MŽP měl zaměřit především na zboží s vysokou hodnotou nejen přidanou, ale i vloženého znalostního kapitálu. „Požadujeme, aby elektroenergetická bilance České republiky byla v dlouhodobém výhledu plánována jako vyrovnaná,“ formulují autoři připomínek klíčový požadavek svého resortu.
Zároveň upozorňují, že Česko je už nyní třetím největším vývozcem elektřiny na světě. Za první pololetí 2009 vyvezlo osmnáct procent doma vyrobené elektřiny. Jenže s energetikou jsou spojeny škodlivé dopady na ekosystémy, zdraví lidí i na jejich majetek. Přestože jsou značné, nejsou tržně ohodnocené. O jejich ocenění se teprve začíná diskutovat. Dle studie Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy z roku 2004 činily roční škody způsobené českou elektroenergetikou 64 miliard korun (2,5 procenta HDP). Přitom ani tato studie nedokázala zahrnout veškeré relevantní dopady.
Konflikt v ovzduší
Návrh koncepce nerespektuje platné cíle v ochraně ovzduší. Nepočítá s přísnějšími limity oxidu siřičitého a oxidů dusíku, které předepisuje nová evropská směrnice o průmyslovém znečištění. A v rozporu s evropskou politikou projektuje i vysoké emise skleníkových plynů. Evropská komise počítá do roku 2050 s jejich redukcí proti roku 1990 o 80 až 95 procent, zatímco koncepce MPO jen o polovinu. Koncepci chybí analýza dopadů směrnice o emisním obchodování. Ekologický resort upozorňuje, že není na místě počítat s neomezeným počtem povolenek. Bez postupné redukce povolenek by celý systém obchodování ztratil smysl.
Ve vzduchu visí i prolomení zákazu těžby černého uhlí ve Frenštátu pod Radhoštěm a s ním zborcení místní krajiny, narušení vodního režimu a znečištění ovzduší. To vše na území chráněné krajinné oblasti. Prolomení severočeských hnědouhelných limitů by dle autorů koncepce, ale k nelibosti jejích kritiků, provázely návrhy zákonů směřující k ustavení institutu veřejného zájmu k přednostnímu využití tohoto uhlí v teplárnách. „Nesouhlasíme s povýšením zájmů těžařů nad zájmy ochrany přírody a nad zájmy vlastníků nemovitostí.“
Nepřekročitelné limity
Ministerstvo životního prostředí podpoří takovou energetickou koncepci státu, která bude reflektovat současný technologický a společenský vývoj. Moderní energetika musí občanům a podnikatelům nabídnout jistotu spolehlivých dodávek elektřiny, tepla a paliv s minimálními dopady jejich výroby, dopravy a spotřeby na životní prostředí. Energetika jako hlavní producent skleníkových plynů musí přispět ke snížení emisí o 80 až 95 procent do poloviny století. Hlavními nástroji k současnému dosažení obou cílů je snižování konečné spotřeby energie a zvyšování energetické efektivity, co nejširší zapojení domácích obnovitelných zdrojů energie a postupná, ale důrazná decentralizace energetiky. Tato opatření nehrají v moderní energetice pouze doplňkovou roli, ale jsou jejími základními pilíři.
Co dle environmentálních kritiků v „průmyslové“ energetické koncepci především chybí? Různé varianty scénářů a jejich porovnání. Všechny však musejí respektovat nepřekročitelné limity: „Systémově neplánovat žádné vývozy elektřiny. Bilance výroby a spotřeby musí být vyrovnaná. Vývoj konečné spotřeby energie musí odpovídat efektivnímu scénáři, který byl připraven pro Nezávislou energetickou komisi vlády (scénář E). V žádném scénáři nebude plánována výstavba jaderných elektráren v nových lokalitách.“ A nakonec má být záruka: „Nebudou prolomeny územní limity těžby hnědého uhlí v severních Čechách.“