Že asijské země zaujímají v boji proti covidu o poznání tvrdší postoj než ty evropské, je dlouho známý fakt. Zářným příkladem je Čína, kde úřady neváhají v rámci takzvané politiky nulové tolerance uzavírat na dlouhé týdny celá města obývaná miliony lidí – nebo v tom lepším případě alespoň celé čtvrti – jen proto, že v nich hygienici zaregistrovali několik případů nákazy. Stalo se to v Kuej-jangu, Čcheng-tunu, ale i v mnohem větší Šanghaji.
Velice striktní opatření každopádně přijímá též nedaleké Japonsko, které kvůli pandemii například nepustilo do dějiště loňské letní olympiády v Tokiu vůbec žádné zahraniční fanoušky. A protože návštěvníci z cizích států neměli příliš možností, jak zemi vycházejícího slunce navštívit ani ve zbytku roku, doznal tamní sektor cestovního ruchu značné újmy.
Těsně před pandemií se krásy této ostrovní konstituční monarchie vydalo prozkoumat 31 milionů turistů. Vloni se jejich počet zastavil na pouhých 246 tisících. A ani letos to na žádný rekord směrem nahoru nevypadá – to proto, že japonské úřady stále uplatňují na počty přijíždějících návštěvníků striktní limity.
Pouze s průvodcem
Až do minulého týdne smělo podle listu The Guardian přijet do Japonska nanejvýš 20 tisíc turistů denně, přičemž všichni museli být na svých cestách doprovázeni průvodcem. Nyní je limit již padesátitisícový a lidé se mohou pohybovat volně. Navíc se začínají objevovat hlasy, podle kterých by i toto opatření mohlo brzy padnout.
Jak zmíněný list s odkazem na informace tamní tiskové agentury Kjódo uvádí, premiér Fumio Kišida je pod tlakem představitelů firem, aby restrikce uvolnil a pomohl ekonomice své země, která je celkově třetí největší na světě, na cestě k jejímu dalšímu postkoronavirovému zotavování. Že by se něco takového mohlo stát skutečností, pak tento týden nepřímo potvrdil i hlavní tajemník japonského kabinetu Hirokazu Matsuno. Ten řekl, že vláda hledá způsob, jak covidová opatření změkčit a „udržet rovnováhu mezi prevencí před dalším šířením infekce a prosazováním sociálních a ekonomických aktivit“.
Centrální banka jako žádná jiná
Čistě z pohledu vývoje hrubého domácího produktu je na tom Japonsko zatím relativně dobře. V přepočtu na celý rok přidala tamní ekonomika během druhého letošního čtvrtletí mezikvartálně 3,5 procenta. To je podle agentury Bloomberg víc, než jak předpovídali analytici, podle nichž měl být růst pouze 2,9procentní.
Při pohledu na devizový trh už nicméně situace tak povzbudivě nevypadá. Ba naopak. Japonský jen se, jak píše server BBC, nachází vůči americkému dolaru nejníže za bezmála celé poslední čtvrtstoletí. Jeho nynější kurz činí 144,9 jenu za dolar, přičemž jen za uplynulých šest měsíců hodnota této měny poklesla dle analytika Miroslava Nováka z Akcenty o těžko uvěřitelnou jednu pětinu.
Japonský jen je vůči americkému dolaru nejslabší za posledních 24 let. Zdroj: Investing.com„Jak dokázal jen během půl roku přijít o pozici super bezpečné měny a vůči dolaru oslabit o více jak 20 procent? Za vším hledejme centrální banky,“ říká. „Světové ekonomiky začala ve druhé polovině loňského roku trápit vysoká inflace, která letos vyústila v největší inflační smršť od 80. let minulého století. A hlavní centrální banky v čele s americkým Fedem zavelely ke zvyšování úrokových sazeb. Ovšem s jednou výjimkou, a tou byla Bank of Japan (BoJ).“
Dle Nováka se japonská centrální banka rozhodla jít takříkajíc proti proudu, když odmítla sazby zvyšovat a zároveň zachovala takzvané cílování výnosové křivky. „Cílování výnosové křivky zjednodušeně znamená, že se BoJ snaží o to, aby se výnosy desetiletých japonských státních dluhopisů ideálně pohybovaly kolem nuly a nedostaly se nad hladinu 0,25 procenta. Vzhledem k tomu, že úrokové sazby v letošním roce ve všech vyspělých ekonomikách s výjimkou Japonska prudce rostou, dochází k výraznému rozšiřování úrokového diferenciálu v neprospěch jenu, a tím pádem i výraznému tlaku na jeho oslabení,“ objasňuje analytik dále.
Japonsko je zemí závislou na dovozu komodit ze zahraničí a tamní centrální banka zprvu dle Nováka slabší jen vlastně vítala, neboť tak skrze vyšší dovozní ceny podnítila kontrolovaný růst inflace a současně pomohla exportu.
„Kdo tedy čekal na jaře zásah BoJ na podporu jenu, čekal marně. Nově to však vypadá, že BoJ a japonskou vládu začíná extrémně prudké oslabování jenu čím dál více trápit. A to až do té míry, že zvažují diskuzi o intervenci na podporu domácí měny, přičemž centrální banka proti oslabení jenu naposledy intervenovala právě v roce 1998,“ připomíná Novák s tím, že z pohledu devizových rezerv je na tom BoJ nadmíru dobře. Navzdory všemu výše zmíněnému je každopádně přesvědčen, že nejjednodušším řešením, jak dalšímu oslabování zabránit, je zvýšení úrokových sazeb a ukončení onoho režimu cílování výnosové křivky.
Ve hře je přes bilion korun
Jednou z dalších možností, jak povzbudit jen k ,lepším výkonům‘, mohou být paradoxně právě i chybějící turisté. Čím více jich do země přijede, o to větší poptávce se tamní měna bude těšit. A japonská vláda si je toho velmi dobře vědoma – ostatně i proto její představitelé začínají veřejně hovořit o uvolňování opatření, s nimiž evropské státy skončily povětšinou už na jaře.
Společnost Barclays Securities na to konto dodává, že pokud budou moci lidé do Japonska znovu cestovat zcela neomezeně, utratí zde až šest bilionů jenů. To je ekvivalent 42 miliard dolarů, respektive 1,016 bilionu korun.
