Emil Škoda Na konci 19. století se Rakousko-Uhersko snažilo o soběstačnost ve zbrojní výrobě. Šance se chopil Emil Škoda a jeho závody v Plzni se brzy staly nejvýznamnější strojírnou a zbrojovkou v habsburské monarchii.
Teprve s počátkem výroby děl dosáhl Škoda větších finančních úspěchů.
Emil Škoda
Na konci 19. století se Rakousko-Uhersko snažilo o soběstačnost ve zbrojní výrobě.
Šance se chopil Emil Škoda a jeho závody v Plzni se brzy staly nejvýznamnější strojírnou a zbrojovkou v habsburské monarchii.
Sedmadvacetiletý Emil Škoda se roku 1866 vrátil z Německa do rodné Plzně. Nastoupil jako vrchní inženýr do plzeňské strojírny, kterou v roce 1859 založil hrabě Ernst Waldstein-Wartenberg. Emil měl s podnikem velké plány, a tak ho roku 1869 za finanční podpory svého strýce Josefa Škody koupil.
ROZMACH FIRMY
Škoda uměl využít příležitostí, které mu poskytovala rozvíjející se industrializace země. Jeho strojírna dodávala zejména parní stroje a kotle, čerpadla, zařízení pro cukrovary, pivovary, papírny, cihelny i jiné průmyslové podniky. V sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století se továrna rozšířila o novou slévárnu, modelárnu a kovárnu.
Emil Škoda byl jedním z prvních továrníků v habsburské monarchii, který došel k názoru, že základem rozvoje strojírenství bude výroba oceli. V roce 1885 tedy zřídil vlastní ocelárnu se dvěma martinskými pecemi, která začala vyrábět ocelové součástky o hmotnosti desítek tun. Odlitky a později výkovky pro velké osobní i válečné lodě, se staly významným exportním artiklem.
Škodovy závody v roce 1929. foto: ČTK
VZNIK ZBROJOVKY
Výroba však stále nezaručovala plynulou produkci podniku. Závody potřebovaly takový sortiment, který by znamenal stabilní přísun peněz. Proto se Škoda od druhé poloviny osmdesátých let vytrvale snažil o napojení své firmy na rakouskou armádu. Úspěchu dosáhl v roce 1890, kdy výrobní program podniku rozšířil o výrobu děl, postupně i těch největších ráží. To si vynutilo výstavbu dalších dílen s novým strojním zařízením. Zbrojovka začala vyrábět hydraulické lafety, pancéřové věže, kulomety a dělové náboje. Rostl také počet dělníků, který brzy přesáhl tři tisíce osob.
Aby Emil Škoda získal dostatek financí, přeměnil roku 1899 podnik na akciovou společnost se základním kapitálem 25 milionů rakouských korun. Byl zvolen předsedou dozorčí rady nové společnosti Škodovy závody a jako největší akcionář se stal také generálním ředitelem podniku. V této funkci vydržel však pouze rok, do předčasné smrti v srpnu roku 1900.
POČÁTEK NOVÉHO STOLETÍ
Po odchodu Emila Škody se stal hlavním akcionářem firmy jeho syn Karel, který soustavně usiloval o zvýšení svého vlivu v podniku. Roku 1902 si vynutil členství ve správní radě a roku 1909 se ujal i funkce generálního ředitele. O osm let později na tento post rezignoval, ponechal si však funkci předsedy správní rady. V podniku vydržel do roku 1919, kdy rozprodal akcie a zanechal podnikání. V té době již Škodovy závody kontrolovaly řadu podniků s jinou než zbrojní výrobou. Počet zaměstnanců v Plzni se zvýšil na 35 tisíc.
Po vzniku Československé republiky v roce 1918 byl podnik za složitých ekonomických podmínek přeměněn z výlučně zbrojního na víceoborový koncern. Výrobní program zahrnoval řadu nových odvětví, kterými se staly parní a později i elektrické lokomotivy, nákladní a osobní automobily, letadla, lodě, obráběcí stroje, parní turbíny či elektrotechnická zařízení. V roce 1923 byla do obchodního rejstříku zapsána slavná ochranná známka - okřídlený šíp v kruhu.
S nástupem Lubomíra Soudka na počátku 90. let Škoda expandovala, ale nakonec se málem nevyhnula bankrotu. foto: ČTK
OD VÁLKY DO SOUČASNOSTI
Druhá světová válka a nedobrovolné začlenění koncernu do zbrojního programu nacistického Německa způsobily podniku značné škody nejen v závodech (nálet spojeneckých letadel v dubnu 1945 zničil 70 procent areálu), ale i ztrátu řady zahraničních trhů.
V roce 1945 byl koncern zestátněn. Postupně se od Škodových závodů oddělovaly jeho části, například automobilka v Mladé Boleslavi (dnes součást koncernu Volkswagen), letecká továrna v Praze či závody na Slovensku. Hlavním úkolem Škody Plzeň se stala výroba zařízení pro těžké strojírenství, investiční průmyslovou výstavbu, hromadnou dopravu a energetiku. Export směřoval převážně do zemí tehdejšího socialistického bloku.
V roce 1992 získal skomírající Škodovku podnikatel Lubomír Soudek a začal rozšiřovat její výrobní aktivity. Zakoupil například automobilky Tatra a Liaz. Tato expanze byla zpočátku úspěšná, později však stála společnost finanční stabilitu a podnik se znovu ocitl před krachem. Po Soudkově nuceném odchodu byla v roce 1999 podepsána dohoda s největšími věřitelskými bankami a vzápětí zahájena celková restrukturalizace. Společnost se podařilo po stránce právní i finanční stabilizovat a jejím pokračovatelem je od roku 2000 Škoda Holding.
| EMIL ŠKODA (1839-1900) Budovatel Škodových závodů byl nejstarším synem plzeňského lékaře Františka Škody, povýšeného roku 1867 do rytířského stavu. Od roku 1855 studoval na vyšší reálce v Chebu, kam byl jeho otec přeložen, a později následoval otce do Prahy, kde absolvoval čtyři semestry strojního inženýrství na pražské polytechnice. Roku 1859 se jako dobrovolník účastnil italského tažení, na němž onemocněl vážnou žaludeční chorobou, která ho provázela až do smrti. Po návratu z Itálie dokončil studium na technice v Karlsruhe. Krátce po jejím absolvování nastoupil u společnosti Weser v Bremerhavenu, kde se brzy stal vrchním inženýrem. Po návratu do Plzně převzal strojírnu hraběte Ernsta Waldsteina-Wartenberga. Za 31 let vybudoval jednu z nejvýznamnějších továren v monarchii. Rok před smrtí byl jmenován doživotním členem panské sněmovny rakouské Říšské rady. Zemřel neočekávaně 8. srpna 1900 ve vlaku při návratu z léčebného pobytu v lázních Bad Gastein. —- KAREL ŠKODA (1878-1929) Syn továrníka Emila Škody studoval na vysokých technických školách ve Stuttgartu a Curychu a prošel také zahraniční praxí. V otcově podniku postupně pracoval ve všech odděleních, aby se seznámil s provozem. Po smrti Emila Škody se stal hlavním akcionářem firmy a roku 1909 se na osm let ujal i funkce generálního ředitele továrny. Konjunktura zbrojní výroby před první světovou válkou pro něj znamenala výrazné zvýšení příjmů. Byl c. k. tajným radou a doživotním členem panské sněmovny. Za zásluhy o rozvoj rakouského zbrojního průmyslu mu byl propůjčen velkokříž Řádu Františka Josefa. Po rozpadu monarchie a vzniku Československa vystoupil Karel Škoda roku 1919 z firmy, prodal akcie a odstěhoval se do Rakouska. Zemřel rovněž předčasně 10. ledna 1929 ve věku 51 let. |
