Po Mostecké uhelné chce finančník další doly. Majitelé říkají: Nejsou na prodej.
Finančník Pavel Tykač chce po Mostecké uhelné ovládnout významný podíl v další těžařské společnosti, Sokolovské uhelné. Od Jana Kroužeckého, jednoho ze tří podílníků, hodlá za stovky milionů korun odkoupit jeho třicetiprocentní podíl ve firmě. „Tykač se snaží využít rozporu mezi současnými vlastníky dolů Františkem Štepánkem a Jaroslavem Rokosem na straně jedné a Janem Kroužeckým na straně druhé,“ uvedl zdroj blízký jednání.
Rozhádaní majitelé.
Proč se vlastníci hádají? Rokos se Štěpánkem mají již několik měsíců zcela jiné názory než Kroužecký na to, jak Sokolovskou uhelnou vést a jak mají vypadat její budoucí podnikatelské aktivity. Zdroje týdeníku EURO upozorňují, že Kroužecký především nechce, aby společnost investovala do některých projektů, které mají přispět k obnově krajiny zdevastované těžbou hnědého uhlí. „Mimo jiné prosazoval, aby Sokolovská uhelná pouze plnila své zákonné povinnosti a finančně se podílela jen na sanaci poškozené krajiny. Nechtěl, aby firma platila projekty nad rámec této povinnosti, třeba výstavbu koupališť ve vytěžených lomech. Poté prosazoval, aby takto ušetřené peníze společnost vyplatila na dividendách svým akcionářům,“ dodal zdroj. Jeho slova nepřímo potvrdil i František Štěpánek, se čtyřiceti procenty akcií největší podílník firmy: „Ano, zbývající akcionáři měli s Kroužeckým rozdílné názory na vedení firmy a její podnikatelské plány. Naší prioritou je především plnění závazků, ke kterým jsme se zavázali podpisem privatizačních smluv. Ne vytáhnout ze Sokolovské uhelné obrovské dividendy a na sliby zapomenout.“ Rovněž dodává, že je schopen předložit dokumenty, ve kterých Kroužecký oznamuje, že se necítí povinován některými sliby, k jejichž plnění se společnost zavázala v privatizační smlouvě se státem. Zdroje týdeníku EURO upozornily, že pokud by v Sokolovské uhelné prošel „Kroužeckého plán“, firma by na dividendách zaplatila v následujících deseti letech stovky milionů korun.
Tykač na scéně.
„Akcionářské spory vyvrcholily loni v září sesazením Kroužeckého z představenstva firmy,“ uvedl zdroj. Kroužecký však tvrdí něco jiného: „Je mi 65 let, firmu jsem neopustil, pouze odešel do důchodu.“
Současně však nabídl zbývajícím vlastníkům firmy svůj podíl k prodeji. Nejprve za svých třicet procent akcií údajně žádal zhruba 200 milionů korun, poté částku zvýšil na miliardu. Štěpánek s Rokosem však částku považovali za příliš vysokou a nabídku odmítli. Kroužecký poté začal vyjednávat o prodeji s Tykačem, který by zřejmě byl daleko štědřejší.
Mezi manažery z prostředí těžebního průmyslu se proslýchá, že má jít dokonce o několik miliard korun, které je údajně Tykač ochoten za Kroužeckého podíl zaplatit.
Finančník však o prodeji akcií dolů nevyjednával pouze s Kroužeckým. „Před časem nás různí prostředníci několikrát oslovili s dotazem, zda nechceme své podíly v Sokolovské uhelné prodat. Nabídky byly nesmyslně vysoké, pohybovaly se v řádech miliard korun. Několik měsíců jsme byli v klidu, ale poté, co stále přicházely další a další návrhy, jsme si řekli, uvidíme a vyslechneme, co se děje,“ konstatoval Štěpánek. Spolu s Rokosem se letos na přelomu února a března setkali v Karlových Varech s Tykačem. „Na schůzce nám oznámil, že s Kroužeckým cosi sepsali a podepsali a že třicet procent Sokolovské uhelné má on, a konec. My jsme jej pro změnu upozornili, ať si od Kroužeckého vyžádá přesné informace o smlouvách, které ošetřují případný prodej podílů v Sokolovské uhelné, a že v žádném případě nepřipustíme, aby třicet procent akcií odešlo mimo skupinu,“ vysvětlil Štěpánek.
Manželky nepřesvědčil.
Tykač posléze Rokosovi se Štěpánkem oznámil, že se v Sokolovské uhelné spokojí s 49procentním podílem. „Prohlásil, že mu stačí minorita, ať si ponecháme 51procentní podíl, a že nás velice dobře vyplatí. To už jsme z médií věděli, co se děje v Mostecké uhelné, a říkali si, že zajímavé modely se aplikují průřezově,“ prohlásil Štěpánek v narážce na Tykačovy aktivity v další uhelné firmě. Finančník totiž před několika týdny koupil 49 procent akcií Mostecké uhelné prý zhruba za deset miliard korun.
Štěpánek s Rokosem zároveň tvrdí, že se do boje o podíl v Sokolovské uhelné kdosi pokusil zatáhnout i jejich rodiny. „Takový postup už je ale z kategorie nechutností. Dopisy s nabídkami nepřišly pouze na nás dva, ale i naše manželky. Někdo se je snažil ohromit miliardami korun, a vyvolat tak rozruch,“ tvrdí Štěpánek. Neuspěl. „Zřejmě špatně odhadl situaci v našich rodinách,“ konstatoval Štěpánek. Na dotaz, zda i tyto nabídky přišly od Tykače, Štěpánek pouze podotkl: „Tohle tvrzení nemůžeme dokázat.“
Vyjádření Pavla Tykače se nepodařilo získat. Finančník již dlouhodobě na otázky týdeníku EURO nereaguje. Před časem pouze prostřednictvím SMS zprávy vzkázal: „Neptejte se mě na obchodní záležitosti.“
Rokos se Štěpánkem opakovaně zdůrazňují, že v žádném případě nepřipustí, aby třicetiprocentní podíl Kroužeckého odešel mimo skupinu. „Tykač může na stůl položit dvacet miliard korun, a stejně mu nic neprodáme, tohle není otázka peněz, ale naší filozofie,“ rozčiluje se Štěpánek. A Rokos doplňuje: „Prodat podíl nelze bez souhlasu zbývajících vlastníků firmy.“ Odvolává se na akcionářskou smlouvu, kterou tři současní majitelé dolů podepsali ještě před dokončením privatizace hnědouhelné společnosti. Převodu akcií brání i další skutečnost. Z internetového výpisu obchodního rejstříku společnosti totiž vyplývá, že s převodem akcií musí souhlasit nejen ostatní majitelé, ale i představenstvo firmy.
„Pokud by chtěl pan Kroužecký svůj podíl prodat, musel by s touto nabídkou nejprve oslovit nás dva. Prodejní cena se poté propočítá dle předem sjednaného vzorce, který stanovuje akcionářská smlouva. Kroužecký se ale na nás zatím oficiálně neobrátil. V případě, že Tykač přijde a oznámí, že koupil podíl, začneme jednat přesně v duchu akcionářské smlouvy,“ upozornil Štěpánek. Kroužecký nechtěl současné rozpory komentovat. Pouze podotkl: „Na prodej svého podílu mám svaté právo.“
Privatizační výhra.
V roce 2002 založili manažeři Sokolovské uhelné Štěpánek, Rokos a Kroužecký společnost Sokolovská těžební. Firma měla jediný cíl - uspět v privatizaci státního 49,99procentního podílu v hnědouhelné společnosti. Což se ji v roce 2004 podařilo. Za státní podíl tehdy Sokolovská těžební zaplatila 2,6 miliardy korun. Další miliardy korun utratila za odkup podílů menšinových akcionářů Sokolovské uhelné. Třeba společnosti Metalimex za jejích zhruba 36 procent akcií zaplatila kolem 1,5 miliardy.
V roce 2005 pak převzala Sokolovská těžební majetek Sokolovské uhelné ve výši 5,7 miliardy korun, firmu zrušila a sama sebe přejmenovala na Sokolovskou uhelnou, právní nástupce. V té ovládá Štěpánek čtyřicet procent akcií, Rokos a Kroužecký po třiceti.
Sokolovská těžební se při privatizaci zavázala k plnění několika podmínek. Součástí smlouvy mezi Fondem národního majetku a Sokolovskou těžební je i desetiletý zákaz převádět bez písemného souhlasu fondu akcie Sokolovské uhelné. Majitel „neuzavře dohodu o převodu jakýchkoliv prodávaných akcií na třetí osobu kromě přidružených osob nabyvatele akcií“, uvádí se ve smlouvě, kterou má týdeník EURO k dispozici. Pokud přece jen některý z vlastníků tento zákaz poruší, zaplatí do státní kasy pokutu třicet milionů korun. S tím, že sankce může být udělena provinilci opakovaně. Obdobně smlouva zakazuje i likvidaci firmy, zrušení těžby, každé takové provinění se opět trestá třicetimilionovou pokutou. Smlouva se státem rovněž zavazuje majitele dolů po dobu několika let udržet minimální stanovený počet zaměstnanců, přispívat do rozpočtu okolních obcí a obnovovat těžbou poškozenou krajinu.
Poté, co Fond národního majetku zanikl, převzalo jeho agendu ministerstvo financí. Žádná žádost o souhlas s převodem akcií Sokolovské uhelné však na ministerstvo podle informací týdeníku EURO nepřišla. Naopak. Rokos se Štěpánkem před nedávnem poslali na ministerstvo stížnost, ve které tvrdí, že Kroužecký svým jednáním porušil smluvní ustanovení o zákazu převodu akcií bez souhlasu státu.
Uhlí a lázně.
V loňském roce vytěžila Sokolovská uhelná ve dvou povrchových lomech Jiří a Družba 10,3 milionů tun hnědého uhlí. Tržby dosáhly 7,4 miliardy korun, nejvíce se však podílel na tržbách prodej energie, a to 3,4 miliardy korun. Společnost je mezi českými hnědouhelnými firmami nejmenší. Je však zároveň nejvýznamnějším zaměstnavatelem na Sokolovsku. Pro společnost pracuje zhruba pět tisíc lidí. To však nebude trvat věčně. „Prosperita kraje stojí a padá s touto firmou. Zásoby vytěžitelného uhlí jsou ale na dvacet, maximálně pětadvacet let,“ konstatoval Rokos. Což znamená jediné: až firma s těžbou skončí, ztratí zaměstnání tisíce lidí. Konec těžby postihne i tisíce pracovních míst v navazujících oborech. „Této situace jsme si moc dobře vědomi a velice intenzivně uvažujeme o další budoucnosti. Nyní jde jen o to, jak pokračovat dál. Zda na Sokolovsku po zahlazení těžebních stop zůstane jen mrtvá nevyužitá zemědělská půda bez lidí, nebo naopak vzniknou projekty, které tyto lokality oživí a přitáhnou lidi,“ konstatoval Rokos. Spolu se Štěpánkem a okolními obcemi již mají několik vizí, jak měsíční krajinu do několika let po skončení těžby oživit tak, aby byla zajímavá nejen pro turisty, ale i potenciální zaměstnavatele. Výhodou společnosti může být, že je uprostřed lázeňského trojúhelníku, Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně. „Chceme nasměrovat celý region západní části sokolovského revíru od uhelného hornictví do lázeňství,“ upozornil Rokos. Firma již realizovala několik projektů, které by tento cíl měly naplnit. Letos u Sokolova otevřela na místě bývalé výsypky nové golfové hřiště, před časem i koupaliště Michal. „Ještě před deseti lety zde byl činný důl,“ upozornil Rokos. Do šesti let by mělo vzniknout nové jezero o rozloze 550 hektarů i na místě bývalého dolu Medard.
Společnost rovněž se Sokolovem a obcí Staré Sedlo vykupuje pozemky pro novou průmyslovou zónu. Ta by měla vzniknout v katastru posledně jmenované obce. „Počítám, že v letech 2010 až 2012 bude připravena na příchod prvních investorů a postupem času tady firmy zaměstnají několik tisíc lidí. Podobných záměrů a projektů je plno. Na mnohých spolupracujeme i s okolními městy a obcemi, “ tvrdí Štěpánek.
Dokončení plánů však vyjde na několik miliard korun. „To je přesně ten důvod, proč si nemůžeme dovolit vyplácet tak masivní dividendy,“ tvrdí Štěpánek. Již nyní je však jasné, že na podobné plány nebude mít Sokolovská uhelná dostatek vlastních zdrojů. Část potřebných peněz seženou přilehlé obce z fondů Evropské unie, část přiteče ze státního rozpočtu.
Rokose a Štěpánek o sobě tvrdí, že Sokolovskou uhelnou nekupovali kvůli miliardovým ziskům. „Pouze chceme, aby peníze za vytěžené uhlí zůstaly v regionu a přispěly k jeho obnově. Pokud by ovládl firmu někdo jiný, taková jistota by zde nebyla,“ dodal Štěpánek. Obdobně reagují i starostové obcí na Sokolovsku. Zřejmě i proto v době privatizace společnosti napsali ministrům několik dopisů, ve kterých žádali, aby stát prodal akcie v dolech Štěpánkovi a spol. Někteří však neopomenou podotknout, že za pár let po skončení těžby získají hektary pozemků jen několik kilometrů od Karlových Varů.