Po barrandovském kopci se honí podzimní větry a lijavce, ale v pivnici U Bobysudů vládne slavnostní nálada. „Pozor, už jde,“ hlásí štamgastům od dveří Mirek Antl, a skutečně: s aktovkou v ruce, v černém plášti a s baretem na hlavě vstupuje do lokálu koncipient advokátní kanceláře Bruna doktor obojího práva Stanislav Gross. Pivnice ztichla. Hned od prvního stolu se na Standu nedočkavě zubí Šárka, významně ťukajíc prsty na stůl. „Tak se pochlub, lopato,“ sykne.
Standa vytáhl náprsní tašku, vysázel z ní na stůl pět stokorun a vítězoslavně objednává u Líby pro celou hospodu pivo. „Abyste neřekli, že Standa neumí bejt grand. Ale víc nebude. Rozhod jsem se, že svou první vejplatu věnuju mámě a taťkovi. U Bédi Trávníčka jsem jim za devatenáct táců koupil na chalupu do Jílového parádní křovinořez,“ usmívá se bezelstně expremiér. Šárce poklesla čelist. „Ty nulo, z tvýho platu mi nezbyde ani na bazénovou chemii,“ vykřikla bolestně. „Nepočítej s tím, že tě budu živit, od Amweye neuvidíš ani korunu.“ Hned nato však manželovi navrhuje, jestli nechce jít po nocích tančit u tyče v gay klubech. „To sype líp, uvidíš,“ dodává spiklenecky. Zezadu se pak ozval Luboš Zaorálek, že by Standovi mohl zařídit post asistenta u eurokomisaře Špidly. Je frankofonní, prý by se mu možná šiklo tlumočení z angličtiny, ve které je Gross čím dál silnější. „Blbost,“ přitočil se ke Standovi Zdeněk Doležel. „Půjdeš dělat ambasadora do Varšavy. Tam se nějak domluvíš, Šárka se od Poláků naučí kšeftovat s kosmetikou, pražskej byt pronajmete a ušetříte za ty bazénový sajrajty. A pak mi dáš na stůl pět v polskejch, když seš ten grand. Platí?“ natáhl pravici.
Ale Standa je najednou jako vyměněný. Naštvaně bere ze stolu svých pět českých stokorun a obrací se ke dveřím. Ještě prý musí mamince koupit růže za dobré vychování. „Ty piva zacáluje Bruna,“ zavolal na Líbu už ze své oktávie a odjel.
Pivnice U Bobysudů oceňuje svého guru uznalým mručením.
