Do české chmelařské Mekky zbývaly poslední kilometry a stále intenzivněji jsme vzpomínali na naši minulou návštěvu žateckého chrámu chmelu a piva, od níž uplynulo několik let. Tehdy působil zdejší minipivovar spíš jen jako takový přívěsek muzea, který neměl ambici se jakkoli zapsat do pijákovy paměti. Ale i nám se donesly zvěsti, že od loňského jara je všechno jinak.
Zásadní restart tehdy nastal s příchodem zkušeného sládka Petra Wiesingra. Celých třicet let předtím vařil ve velkém žateckém pivovaru. „Byla to příjemná změna, kterou jsem potřeboval,“ popisuje Wiesinger. To říká i dnes, když už si stihl ověřit, že práce v minipivovaru je manuálně mnohem náročnější než v průmyslovém podniku. Ale hlavně je to prý zpestření.
U Orloje to možná platí dvojnásobně.
Technologie pochází z roku 2009 a řadí se do prvních desítek minipivovarů v Česku. Navíc se ukazuje, že kapacitu 500litrové technologie i sklepa by bylo třeba brzo rozšířit. „V létě je to mazec,“ ví Wiesinger. Nic jednoduchého prý není ani ve sklepě původně stavěném jen pro spodně kvašená piva nechat ležet ejly, které nesnášejí tak nízké teploty jako ležáky v sousedních nerezových tancích.
Zatímco k obědu jsme vyzkoušeli zdejší svěží světlou jedenáctku, detailnější pozornost jsme věnovali jiným pivům. Tím prvním bylo Chrámové tmavé. Ležák se 4,5 procenta alkoholu vzniká ze čtyř druhů sladu, což se projevuje v plnosti i pražené vůni. V chuti není cítit sladkost, naopak rezonuje mírná kávovitost a letmá
hořkost. Chrámové tmavé má vynikající pitelnost. Degustaci neunikl ani zdejší speciál ExperimentAle 14°. V rámci této škatulky Petr Wiesinger zkouší několikrát do roka uvařit svrchně kvašené pivo jen za použití českých chmelových novo šlechtěnců. K pivu je tak třeba přistupovat jako k experimentu. Březnová várka má citrusovoborovou vůni, hořkost není nijak výrazná a rozbaluje se pomalu, ExperimentAle je lehký a dobře pitelný.
Pivovar U Orloje náměstí Prokopa Velkého 1951, Žatec Sládek: Petr Wiesinger
