„Nemáme, kam si zajít koupit maso, jsou tu jen předražené hospody a luxusní hotely.
Město tuto situaci navíc ještě podporuje,“ říkají občané Prahy 1. Městská část se ale brání. Zajištění občanské vybavenosti je prý jednou z jejích priorit.
Podnikatel Petr Mamula ukazuje směrem k potemnělé výloze na rohu domu v Klimentské ulici, kde bydlí. „Bývaly tu různé prodejny, například kuchyňské potřeby, později galerie. Teď je to několik měsíců prázdné,“ popisuje. Na Praze 1 žije téměř celý život a dění posledních let mu dělá starosti. „Doslova se to tu vylidňuje. Například na Malé Straně nenajdete večer jediné rozsvícené okno. Ze všech domů jsou hotely a luxusní apartmány a i ty jsou převážně prázdné,“ popisuje Mamula.
Hledá se řeznictví
Ruku v ruce s úbytkem obyvatelstva jde podle Mamuly také zhoršení podmínek pro drobné podnikatele v lokalitě. „Tady v okolí je široko daleko jediné řeznictví, které nějakým zázrakem přežívá. Donedávna tu byla trafika, ale neuživila se. A když už přijde někdo, kdo má odvahu a chuť otevřít si tady například samoobsluhu, nedočká se od města nějaké větší podpory,“ konstatuje Mamula.
Ve stejném duchu hovoří také další místní, které potkávám na své cestě potemnělou Prahou.
„Je hezké, že tady nově máme Žabku. Ale ten výběr je bohužel strašně omezený,“ popisuje například Barbora Amortová, která bydlí v Soukenické ulici. Také hospoda, která by nebyla určena především turistům, se dnes prý těžko hledá. „Jedna hospoda je tu dražší než druhá. Podniky, kam může našinec na pivo, se dají spočítat na prstech ruky,“ konstatuje manžel paní Amortové Pavel Vondráček.
Na vině je podle zpovídaných obyvatel Prahy 1 především město. Na rozdíl od soukromníků, kterým jde o co největší zisk z pronájmu, by prý město mělo podporovat drobné živnostníky, kteří by zajistili dostatečnou občanskou vybavenost v lokalitě.
S kabelkami do ústraní
Podle zástupce starosty Prahy 1 Michala Valenty ale město neuspokojivou situaci s občanskou vybaveností řeší. „Snažíme se například dávat zvýhodněný nájem těm službám, které v lokalitě chybí. V těchto případech se ale nejedná o ta nejlukrativnější místa, jde spíše o obytné oblasti,“ vysvětluje Valenta. Nedávno prý s potenciální nájemkyní řešil, kam umístit opravnu bot a kabelek. „Sama podnikatelka preferovala zapadlejší uličku, ve které bydlí lidé, před turistickou třídou, kde si jen těžko někdo nechá opravit kabelku,“ vypráví Valenta.
Nebytové prostory patřící městu se dnes podle Valenty často nacházejí v již zprivatizovaných domech. „My jsme pak členové společenství vlastníků a musíme se s obyvateli domu dohadovat na každé změně, například pokud chceme prostory například rekolaudovat. Nedávno jsme řešili případ, zda v Haštalské ulici otevřít potraviny a prodejnu kočárků, a vlastníci nám dali souhlas až po dlouhých jednáních. Chvíli to vypadalo úplně beznadějně,“ přibližuje nejrůznější peripetie Valenta.