Nepodceňujme schopnost Němců vyrovnat se s reformami
Žijeme ještě i dnes ve staré průmyslové společnosti, v níž stávky dělníků za lepší pracovní podmínky nikoho nepřekvapí? Na první pohled se zdá, že Německo a jeho hospodářství jsou po uši zakopány v minulosti a nemohou se vyhrabat. Řeč je o největším ekonomickém partnerovi Česka, a tak nás taková představa musí znepokojovat.
Obrázek, který si o sousední zemi udělá řada Čechů, vypadá zhruba takto: Němci se nesmíří s oklešťováním svých sociálních vymožeností. Nedávná týdenní stávka v Opelu nebude poslední. Politici nenajdou odvahu a neučiní nic, co by snížilo obrovské německé náklady na pracovní sílu, které odrazují investory. Optimisté dodají, že podnikatelé se pak přesunou do střední a východní Evropy, včetně Česka.
Nedělejme však účet bez kancléře. Zatím totiž není vůbec jisté, k čemu vlastně stávky povedou. Nezjistí náhodou Němci, že se budou muset smířit se skromnějšími podmínkami? Vlastně už se to stalo. Ve firmách DaimlerChrysler či Siemens zástupci zaměstnanců přistoupili na to, že bude nutné pracovat více za méně peněz. Jedině tak lze dosáhnout toho, aby zaměstnavatelé neodešli do zahraničí.
Poslední stávka v Opelu se ve skutečnosti velmi lišila od těch dřívějších. Tentokrát už nešlo o mzdy, ani o pracovní dobu, nýbrž o přežití. Leckdo se obával toho, že ohlášené rozsáhlé propouštění v rámci koncernu General Motors (vlastníka Opelu) nakonec povede k uzavření továrny v Bochumi. Ministři vlády Gerharda Schrödera dnes připouštějí: stávky jsou projevem obav, jež přináší globalizace. Není však nakonec dobře, že Německo v budoucnu ustoupí od některých starých průmyslových tradic a více se zaměří na moderní ekonomiku služeb? Vysvětlujte to ale zaměstnancům automobilek, které tradičně působí v Německu…
V Česku se používal pojem blbá nálada, který dnes vcelku dobře pasuje na Německo. Skepse činí vše ještě horším - podnikatelé se bojí investovat, spotřebitelé utrácet. Dynamika německé ekonomiky už vůbec není tak zázračná, jako byla v západní části země před pádem železné opony. Jenže mnozí čeští pozorovatelé možná podceňují schopnost Němců se s tímto vším postupně vyrovnat. Jako kdyby ono „socialisticky pracovat, socialisticky žít“ mělo ve Spolkové republice platit navždy.
První náznaky toho, že se přístupy Němců mění, už se totiž objevily. Protesty proti reformám sociálního státu sice nekončí, ale průzkumy veřejného mínění už ukazují i jiný trend. Vládní strana sociálních demokratů (SPD), s níž lidé spojují úsporná opatření, se začíná vzpamatovávat. Výzkumníci tvrdí, že lidé si již na reformy zvykají. Část pravicové opozice dokonce chce jít do příštích voleb s tvrzením, že skutečná reforma vlastně ještě nezačala. Návrhy na radikálnější opatření, která omezí ochranu zaměstnanců nebo povedou k zásadnějším úpravám financování zdravotnictví, budou vyvolávat kontroverzní diskuse i v rámci křesťanského bloku CDU/CSU. Důsledkem všech těchto debat však nakonec může být i narůstající přesvědčení, že alespoň nějaké změny jsou nutné. A z toho budou vycházet všechny významnější strany, byť tím možná poskytnou více prostoru třeba krajní pravici.
Pozoruhodná slova pronesl Manfred Güllner, šéf ústavu Forsa (citace podle listu Financial Times): „Je zde vždy nebezpečí, že SPD podcení připravenost lidí akceptovat tvrdé reformy.“ To by znamenalo, že nikoliv prosazování reforem, ale jejich polovičatost odradí voliče. Na druhé straně je ovšem nutné připustit, že Güllnerova věta asi nebude zcela odrážet situaci ve východním Německu nebo v některých tradičně průmyslových západoněmeckých oblastech.
Dobrá, poznamená možná skeptik. Lidé snad nakonec reformy podpoří. Nebude už ale pozdě? Dokáže se německé hospodářství ještě vůbec vzpamatovat? Kritici Německa, jež je nejvýznamnější evropskou ekonomikou, právem poukazují na mnohaleté hospodářské problémy. Skutečný potenciál země, před časem považované za vzor pro celý svět, však podceňují. Pro srovnávání Německa s jinými zeměmi včetně Ameriky používají údaje, které nejsou příliš relevantní - neberou totiž v potaz náklady, jež měla Spolková republika s pohlcením východních zemí. To, zda byl způsob připojení bývalé NDR ideální, je jiná otázka. Budoucí inovační potenciál Německa však nemusí být vůbec nižší, než je tomu třeba v případě Spojených států.
