Včerejší protikorupční spartakiáda je nepochybně vyústěním procesů, které v kanálech české společnosti probíhaly už řadu let. Let, během kterých se fenomén korupce ve státní správě čím dál tím víc stával oprávněným terčem nenávisti, ale také zneužívanou marketingovou značkou (viz. „vláda boje proti korupci“, „protikorupční fond“, program Věcí veřejných atd.).
Jak moc nám ale korupce doopravdy vadila? Z čistě ekonomického pohledu byla a je odjakživa trochu těžko uchopitelným problémem. Existují dokonce studie, podle kterých má korupce na chod hospodářství blahodárný vliv. Pomáhá prý zefektivnit běh ekonomiky a překonat byrokratické překážky. To je samozřejmě pitomost. Už v historicky první příručce pro vládnutí, staroindickém spisu Arthashastra ze 4. století před Kristem je velmi přesně popsán zhoubný vliv černého trhu a klientelistických vazeb na oběh zboží.
Je to logické. Tam, kde přestanou společenské instituce standardně fungovat, se na vyšší posty nedostávají ti nejlepší, ale ti protřelejší, bezskrupulóznější, ti, kdo se nebojí porušovat pravidla. Firmy méně investují, protože mají výdaje na úplatky. Stát vybírá méně na daních. Vládní výdaje jsou neefektivní, protože se zakázky zadávají známým. A takhle bychom mohli počítat do nekonečna. Za těch 23 let české transformace, která byla nesmírně obtížná, bolestivá a taky dost zpackaná, by součet ekonomických škod na vrub korupce skončil obrovským číslem.
Nedůvěra lidí se ještě prohloubí
Ještě hůř by dopadla bilance toho, co vyčíslit nelze. Nedůvěra lidí v běh institucí v naší zemi je obrovská. Nezahrnuje to jen nedůvěru ve vládu nebo sněmovnu, ale v obyčejný každodenní běh společnosti. Například, že když přihlásíte dítě na školu, nebude před ním deset prominentních uchazečů s cinknutými výsledky. Nebo že na operaci kyčle nebudete čekat o dva týdny déle než syn sponzora nemocnice.
Patří sem i důvěra v bezpečí a instituce, které jí zajišťují. V armádu, policii a fungování práva. Přece jenom si dovolím jeden odvážný výhled. Státní zastupitelství a policie udělaly společně velký krok k tomu, aby si znovu získaly důvěru obyvatel. Po 40 letech totality a dalším dvěma dekádám post-komunistického guláše to není zrovna málo.
Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:
Tomáš Plhoň: Krize kvality a levné cetky z Číny
Ekonomická apatie a svalování viny
Prát si trička a žehlit košile
ČLÁNKY DO MAILU