Pokud kocovinu léčíme další dávkou alkoholu a o střízlivění nechceme slyšet, přijde teta cirhóza s kosou
Už osmnáct měsíců za sebou se propadají prodeje automobilů v Evropě. Nás to zajímá, protože jde i o mladoboleslavskou Škodovku, která je na tom sice lépe než průměr, ale na vyskakování to není. A opět všichni lomí rukama nad tím, že se nedostavuje oživení evropských ekonomik a je třeba dělat prorůstovou politiku. Všichni jsou ovšem zase mimo.
Rok a půl trvající propad je totiž jenom důsledkem předchozí takzvané prorůstové politiky, jejímž jediným konkrétním výsledkem je nárůst státních dluhů už nyní předlužených evropských zemí. Prostě se před pěti lety dělalo v Evropě příliš mnoho aut. Ekonomika byla přehřátá a rostla na dluh, lidé měli víc peněz, než by odpovídalo zdravému vývoji, a tak nakupovali. Nejen auta, ale také domy a byty, televize, pračky, prostě všechno. Krize vrací spotřebu k normálu. A to znamená, že kapacity, které vyráběly nad normál, musí zemřít. Uvolněné zdroje, tedy pracovní síla, suroviny i kapitál, pak hledají své místo v nových nadějných odvětvích a vytváří se podhoubí nového růstu.
Kreativní destrukce
Říká se tomu kreativní destrukce a učí se o tom na ekonomických školách celého světa desítky let. Jenže jak vidno, zcela zbytečně. Nikdo nechce věřit, že po boomu musí být hůře, aby mohlo být později zase lépe. Je to jako s alkoholem. Po nadměrné konzumaci musíme projít kocovinou ke střízlivosti. Pokud však kocovinu léčíme další dávkou alkoholu a o střízlivění nechceme slyšet, přijde teta cirhóza s kosou.
O tom se však v socialistické Evropě moc mluvit nesmí. Zde zavádíme šrotovné a kurzarbeity, vše financujeme na dluh a nadbytečné kapacity udržujeme při životě, dokud není dluh tak vysoký, že už si nejde půjčit. Nakonec stejně ty fabriky zavřou, jako to čeká automobilový průmysl v Evropě nyní. A nový zázračný růst není na dohled. To dřív přijdou státní bankroty. To bude ale zase překvapení…
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
