Hráči se za zážitky vydávají do exotických krajůI golfisté jsou obyčejní smrtelníci. Paleta veselých příběhů a trapasů je u hráčů této hry široká. Počínaje trefenými stromy a „luftšlágy , přes míče, které nikdy nedopadnou tam, kam mají, až po historky, jež se posléze stanou golfovou latinou.
Úvodem historka autora pravidelné rubriky. Jeden z mých golfových partnerů zahrál dva pěkné „šlajzy do lesa. Rozhodli jsme se, že alespoň jeden z míčů musíme najít. To se nám ale nepovedlo. Proto se vrátil na odpaliště a odehrál další míč. Kam jinam než opět mezi vysoké stromy. Na otázku, jaký měl míč, popřípadě jak byl označen, odpověděl: „Bílý s nápisem golf není snadná hra. Obdobné zážitky mají i osvědčení hráči golfu:
Dan Ťok
COUNTRY PRESIDENT, ALSTOM POWER,
V létě jsem byl na dovolené v Irsku, po Skotsku druhé kolébce golfu. Můj průvodce uváděl, že v Irsku je – na ploše menší než Česká republika – okolo tří set osmnáctijamkových hřišť. Opravdu jsem během prázdninového putování po zeleném ostrově potkával ukazatele mířící k nějakému hřišti prakticky na každém kroku. Protože to byla rodinná dovolená, a nikoli golfová, dohodl jsem se se zbytkem rodiny (golf nehrající), že mi budou tolerovat jedno odpoledne na golfu.
Celou dobu jsem se těšil na nezapomenutelný zážitek hry na kvalitním hřišti. Ve své naivitě jsem si vůbec nepřipouštěl, že by v Irsku mohlo být nějaké jiné. Předposlední odpoledne našeho pobytu jsem vybral jedno linksové hřiště na břehu moře – bohužel mé očekávání bylo velmi zklamáno. Kvalita hřiště byla hrozná.
Fairwaye byly naprosto suché, greeny, které byly alespoň trochu zelené, byly tvrdé jako mlat a chovaly se k míčku jako trampolína. Vzpomínal jsem s nostalgií na kvalitní greeny na domovském hřišti ve Slavkově. Neměl jsem z té hry vůbec dobrý pocit a můj mýtus o perfektních irských hřištích padl. Nevím, zda byla kvalita (nebo spíše nekvalita) hřiště způsobena dlouhodobým – deset dnů trvajícím suchým a slunečným počasím – což je v Irsku podle domorodců neobvyklý jev, nebo to byla typická kvalita, v každém případě budu příště, kamkoli přijedu hrát golf, vybírat hřiště mnohem pečlivěji než letos.
Petr Nevický,
CHAIRMAN, APP
V únoru 1999 jsem s několika přáteli hrál golf na Floridě v Palm Coast. Hráli jsme na několika hřištích, počasí bylo výborné a celkově šlo o vydařený zájezd. Třetí den po příjezdu jsme se pohybovali na hřišti obklopeném řadou jezírek a kanálů. Přechody mezi jednotlivými jamkami byly dlouhé, takže jsme používali vozíky. Asi v polovině hry náš flight, to jest dva vozíky, vyjel na mírný kopeček, z něhož se nám otevřel pohled na fairway další jamky. K našemu velkému překvapení uprostřed fairwaye, asi 200 metrů od nás ležel velký černý aligátor. Vzhledem k tomu, že předchozí flight klidně pokračoval ve hře a mával na nás způsobem, ze kterého jsme usoudili, že žádné nebezpečí nehrozí, dospěli jsme k závěru, že jde pravděpodobně o plastikovou figurínu, která má trochu zpestřit poněkud jednotvárné prostředí. Pokračovali jsme tedy ve hře a jeden z nás zahrál míček na vzdálenost zhruba patnácti metrů od figuríny.
Když jsme se na vozících přiblížili, figurína znenadání prudce pohnula hlavou. Domnívali jsme se, že jde o dálkové ovládání. Když jsme však přijeli blíž, nebylo pochyb o tom, že je to velký živý aligátor, který byl podle mého názoru dlouhý asi tři metry.
Kolega, jehož míček ležel nejblíže aligátora, sice chvíli váhal, ale poté co jsme ho ujistili, že vozík je rychlejší než toto zvíře, odhodlaně vystoupil a skutečně míček poměrně dobře odehrál. Aligátor naštěstí na vetřelce nereagoval útokem, pouze otevřel tlamu. Zřejmě proto, aby nás ujistil, že je sice živý a dokonale akceschopný, ale že právě nemá hlad.
I v golfu může občas jít o život.
Jan Brázda,
GENERÁLNÍ ŘEDITEL, AMERICAN EXPRES
Golfová zima v České republice donutí hráče vycestovat do různých míst. Největší zážitky mi přinesla návštěva v Zimbabwe, golfového hřiště nedaleko Viktoriiných vodopádů. Na jednom místě najednou fairway přebíhala skupinka opic, jeden z paviánů vzal můj míč a naštěstí ho odhodil asi po 50 metrech směrem ke greenu. V pravidlech jsme našli, že jde o zásah přírody a míč se hraje tam, kde leží. Ale největší překvapení na mne čekalo na následující jamce, kde jsem byl poprvé v životě donucen zvednout míč na greenu a dropovat, protože přes sloní lejno opravdu patovat nešlo.
Petr Frank,
GENERÁLNÍ ŘEDITEL, FRAMOZ
Jako správně potrefení golfisté i my vyjíždíme za hrou v zimních měsících na jih od domácích greenů. V letošním roce jsem se s třemi kamarády vydal „plet do Tuniska. Jak to tak bývá, světlé okamžiky střídaly ty, ve kterých chce každý prodat hole. To právě potkalo našeho kolegu Toma, který nehrál tak, jak by si sám představoval, a při jednom turnaji na hřišti Flamengo hrál opravdu „šrot . Na jedné tříparové jamce zahrál strašidelný přízemní „ťopák , který však skončil asi tři metry od jamky, a Tom celkem v klidu zavěsil. V klidu to úplně nebylo, protože po předchozích asi jedenácti zoufalých jamkách zapatoval, aby se neřeklo, a ono to tam spadlo.
Abych ho povzbudil, řekl jsem: „Vidíš, první vlaštovka. Zlostně po mně loupl očima a vzhledem k tomu, že zahrál „birdie , na další jamce začínal. Jaké bylo naše překvapení, když Tom natýčkoval na odpališti na druhou stranu, než se táhla poměrně široká
fairway. Několikrát zapružil a potom se dlouze podíval do dáli, kde byly ovšem jen keře, kameny a jiné „šóší . S napětím jsme čekali, jestli odpálí, a stěží jsme zadržovali výbuch smíchu, když tu Tom, evidentně vzteklý na všechno a na všechny, pronesl památnou větu: „Ku…, kde je ta fairway. Zas… Tunisko, už sem nikdy nepojedu!
Výbuch smíchu, který následoval, byl tak dlouhý, že jsme asi deset minut nemohli hrát, a Tomáš pochopil, že golfovému bohu je zbytečné se vzpírat.
Marek Kracík,
GENERÁLNÍ ŘEDITEL, MARIMEX CZ
Mnichov, turnaj, já jako jediný zástupce českého golfu. Odpal na čtyřparové jamce, nádherná rána železem číslo tři, a já hraji železa poměrně hodně dlouhá. Jenže při úderu jsem ulomil patku hole, parádní dráha letu – patky, ale naštěstí i míče. I přes ztrátu na vybavení byl nakonec drive povedený, nádherných 220 až 230 metrů na fairway. Večerní dohra spojená s dražbou ulomené patky byla v restauraci místního klubu samozřejmě dlouhá a náročná.
Petr Mrůzek,
GOLFOVÝ PROFESIONÁL
Tréninková hodina se začínajícím golfistou, kterého jsem nikdy předtím na „drivingu neviděl. Ale stavěl se k míči velice slušně, předváděl solidní rány. Na otázku, jestli už hrál odpověděl, že ano - v Americe, tak jsem pokračoval: „Zelenou kartu máte? Na to řekl s údivem: „Ne, já mám zlatou!
A ještě jedna příhoda z ústní části zkoušky na získání Zelené karty. Na můj dotaz, jaké zná vodní překážky, odpověděla golfová adeptka s nevinným výrazem v obličeji: „Říčky, potůčky, tůňky…
František Šíp,
MANAŽER, INTERMEDIA GREXIM
Když jsem před několika lety, po dvanáctileté pauze, znovu začínal hrát golf, vytáhl jsem ze skříně staré nádobíčko a své krásné zcela nové golfové boty Adidas. A vyrazil jsem na Líšnici. Hrálo se mi dobře, na jamce číslo tři (starého kursu) jsem však ucítil něco zvláštního. Podíval jsem se údivem na levou botu a hle, kus podrážky i se spiky se odlomil. Nevzdal jsem to, do klubovny jsem ale docházel již takřka bos. Já jsem těch dvanáct let přežil, ale boty, uložené v dobře vytápěném bytě nikoli.
Ladislav Bien,
KONZULTANT, EUROTEL
Extra povedená devítka, jdu dva údery pod par. Golfové hřiště v Hrádku, jamka číslo 8, 4 par. Solidní drive, ke greenu mi zbývalo nějakých padesát šedesát metrů, ale přes vzrostlé stromy. Rozhodl jsem se pro úder přes stromy, prostě zahrát golfově, místo abych poslal bezpečnou ránu pod stromy. Jak to dopadlo, dva nad par. Naštěstí se dařilo a pod par jsem se dostal na další jamce.
