Krajinářská architektura neznamená invazi bagrů a betonu do přírody. Jde spíš o přátelské setkání designu s přirozeným kouzlem místa. Je to proces, který dělá z tankodromů parky a z nudných altánků s oprýskaným zábradlím dominanty turistických tras. Jedno takové dílo vzniklo předloni na Malém Špičáku poblíž města Tanvadl pod taktovkou architektonického studia Mjölk z Liberce.
Rozhledna na vrcholu 678 metrů vysokého kopce v Jizerských horách nabízí atraktivní pohled na scenerii soutoku řek Desná a Kamenice, vrchol Špičák nebo Černostudniční hřeben. Její tři bílé nožky se zarývají do skály tak akorát na to, aby vrchní plošina s lesklým dnem, která tvarem připomíná loďku, vykoukla nad větve stromů. Což je sedm metrů vysoko. Futuristická Špička s nádechem retra uzavírá cyklus pěti rozhledem a vyhlídek, které architekti pod vedením Jana Vondráka a Jana Macha realizovali v posledních deseti letech. Využili je jako studijní materiál – zkoušeli si koncepty staveb ve volné krajině i různé architektonické disciplíny.
Špička navazuje na dřívější realizace rozhleden Vokurka v Heřmanicích u Frýdlantu, Růženka v Růžové u Děčína, Hlídka na Stráži nebo Boží vyhlídka nad Božím Darem. V případě Hlídky a Vokurky studio pracovalo s dřevěnými trámy, zatímco Růženka zase připomíná vojenský bunkr. Poslední z cyklu rozhleden, Měňavka na Borkovických Blatech, vypadá jako ocelová šroubovice. Svůj předobraz má v řasách, hmyzu a bohaté mykoflóře, která místní rašeliniště obývá.
„Stavěli jsme na pozadí hustých lesů, mlhy, mraků a kopců. Pracujeme s měřítkem mravenců, ale i celých krajin a jediný opravdový a trvalý kontext je hvězdné nebe,“ komentují své desetileté snažení architekti. „Různorodost jednotlivých konceptů vychází z odlišného přístupu k jednotlivým místům a dělá z celé série přehlídku architektonických forem, které vždy stojí na pečlivé analýze místa a opodstatnění jednotlivých návrhů,“ vysvětlují.
Jediný kontext je příroda
V případě Malého Špičáku využili skutečnosti, že ono místo je důvěrně známé všem milovníkům adrenalinu a zběsilé rychlosti. Dříve zde totiž začínala Tanvaldská bobová dráha, svého času významný bod sportovního nasazení. Pozůstatky její někdejší trasy lze na svahu stále nalézt. Zatímco je míjejí cyklisté, pro jejichž potřeby byla trať přebudována, rozhodlo se studio Mjölk uctít sportovce, kteří se v nablýskaných kapslích a upnutých kombinézách řítili do zatáček.
Aerodynamická loďka tvořící plošinu rozhledny totiž boby nápadně připomíná. Turisté jsou navíc vyhlídkou odměněni za lehký sportovní výkon – musí na ni vyšplhat po úzkém ocelovém žebříku. Přitom vidí sami sebe v zrcadlovém odrazu na spodní straně naleštěné plošiny. Obraz jejich postav se na nerovném povrchu mísí s lesem, žulou a nebem. Odlesky se na reflexním, fólií potaženém sklolaminátu deformují a navzájem splývají. „Obrazy okamžiku protékají očima návštěvníka jako řeky nekonečné pomíjivosti,“ zamýšlejí se autoři. Jinak řečeno, vše se míhá obdobně jako při jízdě na bobech.
„Cílem návrhu bylo vytvořit drobnou, ale výraznou architekturu. Stavbu jemnou a neuchopitelnou jako kapka rosy, která se skály sotva dotýká,“ popisují Vondrák s Machem.
Rozhlednu si u nich objednalo město Tanvald a do její stavby včetně návrhu investovalo čtyři miliony korun. Ten následně za 3,2 milionu korun realizovala firma SIZ, s.r.o., ze sousedních Velkých Hamrů za spolupráce příbramské zámečnické firmy Františka Pazderníka v období od července do října 2020. Ačkoli stavba samotná zabrala jen čtyři měsíce, od první studie do kolaudace uplynuly čtyři roky, kdy se návrh podařilo prosadit jen díky důvěře místního starosty, protože získávání povolení i prostředků se protahovalo.
Tanvald láká cyklisty i milovníky designu
Od parkoviště v Horním Tanvaldu je rozhledna vzdálena jen něco málo přes kilometr. Právě blízkost civilizace z ní podle architektů dělá hojně navštěvovaný turistický cíl. „Myslím a vím, že to sem přitáhne turisty, aby z toho trochu profitoval i podnikatelský sektor. Potřebujeme v naší lokalitě turistický ruch rozvíjet a dělat právě takové věci, které podpoří drobné podnikatele v ubytování nebo gastronomii,“ cituje starostu Tanvaldu Vladimíra Vyhnálka Archiweb.
V bezprostředním okolí Malého Špičáku má dále vzniknout rozsáhlý volnočasový areál. Jeho součástí se kromě dvou již existujících cyklistických trailů stane pumptrack a naučná stezka, dle starostových slov stejně originální jako rozhledna sama. Dále zde má město v plánu vybudovat lanovku, vylepšit sjezdovku nebo propojit běžkařské trasy.
Od místních sklidila rozhledna chválu i kritiku, v soutěži Česká cena za architekturu ale zabodovala. Odborná porota ocenila především vynalézavé konstrukční řešení a snadno zapamatovatelnou formu. Klub přátel rozhleden dokonce odhlasoval, že Špička patří mezi pět nejlepších českých rozhleden roku 2020. „Je to taková malá věcička, o které jsme věděli, že musí být výrazná. Jedni lidé nám nadávají, druzí jsou nadšení. O vyhlídce se mluví, a to je jen dobře,“ přibližuje Deníku architekt Jan Mach v reakci na to, že obyvatelé Liberecka rozhlednu často nazývají obří lžící.
