Poradce Svazu průmyslu a dopravy ČR Radek Špicar se v článku UK nejlepší školou na světě? (EURO 40/2010) zamyslel nad postavením Univerzity Karlovy v Praze (UK). A dle Cambridgské univerzity definoval, že bez spojení s byznysem nemá budoucnost v čele světových univerzit. O nutnosti rozumného intenzivnějšího propojení s průmyslem není pochyb. Zároveň však musím odmítnout, že by tuto světlou budoucnost garantovala takzvaná Bílá kniha, již Špicar zmiňuje. Většinou se s ním shoduji, tentokrát se však mýlí.
Přinejmenším existuje vnitřní rozpor, že slavná Cambridge si směr, koncepci, míru reforem a otevření světu byznysu definovala sama, zatímco Bílá kniha předpokládala až brutální ingerenci politiky a byznysu do akademické samosprávy. Právě v ignorování aspoň základního partnerství při přípravě reformy vidím příčinu neúspěchu tohoto pokusu o ni. Zároveň hovoříme o neporovnatelném systému vysokoškolského vzdělávacího systému, protože UK byla odkázaná po desetiletí na stejné ekonomické koeficienty náročnosti jako regionální školy. Když v rámci tohoto sytému nahlédnu na naše humanitní obory, stačí přijmout co nejvíce studentů na co nejméně z nich a finance pro vysokou školu nebyly až takovým problémem. Zatímco naše (naivní?) lpění na takzvaných malých oborech, jako je perština, arabistika, turkologie, mongolistika, je nevýnosným hazardem nerespektujícím systém. Propojení s byznysem může být jednou strunou z metaforické harfy budoucího fungujícího systému. Mezi další patří důraz na kvalitu, rozdělení institucí na výzkumné a vzdělávací či skutečná podpora doktorského studia. Bez nich vytvoříme jednoválečkový flašinet, který bude chrlit stále stejnou melodii průmyslové užitkovosti vzdělání, která žádné společnosti ani při nejlepší vůli nestačí.
Michal Stehlík, děkan Filozofické fakulty UK v Praze, michal.stehlik@ff.cuni.cz
