O b c h o d n í v á l k a m e z i U S A a E U
Evropská unie, která na ochranu vlastního trhu dokonce vymyslela normu o zahnutosti banánů, nyní kvůli režimu dovozů těchto plodů riskuje otevřený boj se Spojenými státy. Přes dosavadní úsilí vyjednavačů ve Světové obchodní organizaci (WTO) obchodní válka vypukne zřejmě už 1. února.
Spojené státy vyhlásily Evropské unii obchodní válku. Od 1. února budou na některé dovozy, třeba vepřové maso, ale i luxusní kožené kabelky, uvalena zvýšená cla, celkově ve výši 520 milionů dolarů. Důvod? Washington není spokojen s režimem, který pro dovoz banánů z Jižní Ameriky do Evropské unie stanovil Brusel. Vláda Spojených států tvrdí, že Evropská unie uplatňuje diskriminační politiku vůči vývozcům banánů, zejména v případě nadnárodních společností Chiquita, Del Monte a Dole. Brusel naopak prohlašuje, že se snaží chránit svůj trh a své dovozce z takzvaných zemí Africa Caribbean and Pacific (ACP).
„Jinými slovy, tyto země jsou bývalé britské a francouzské kolonie a Evropská unie s nimi uzavřela zvláštní obchodní dohodu na dovoz a vývoz zboží, sdělil týdeníku EURO mluvčí Evropské unie pro obchodní politiku Julio Barsi.
V praxi tato dohoda znamená, že do zemí Evropské unie je zvýhodněn import malých zahnutých a dražších banánů z oblastí, v nichž má hospodářské zájmy především Francie.
Právě tři státy z této oblasti - St. Lucia, Dominika a Pobřeží slonoviny - podle mluvčího WTO Keitha Rockwella na lednovém zasedání Světové obchodní organizace v Ženevě použily veto a odmítly schválit program jednání u orgánů pro řešení sporů. Celé jednání sklouzlo na banánové slupce. Velvyslanci Evropské unie a Spojených států při Světové obchodní organizaci Roderick Abbot a Rita Hayesová byli nuceni oznámit, že se obě strany nebyly schopné dohodnout. Nepomohlo ani úsilí šéfa Světové obchodní organizace Renata Ruggiera, který se snažil najít řešení a zabránit vypuknutí skutečné obchodní války mezi Evropskou unií a Spojenými státy.
Evropská nehoráznost
„Na neformálním setkání 26. ledna v Ženevě vyjádřila řada států znepokojení. Pokud by vývoj pokračoval tímto směrem, byl by to krach Světové obchodní organizace, neboť by to znamenalo konec veškerých pravidel a veškerého řádu, řekl mluvčí obchodního zástupce Spojených států Jay Ziegler pro časopis EURO. „ Blíží se stanovení data, v němž by se měl celý problém vyřešit. A my se svých práv nehodláme vzdát, dodal Jay Ziegler.
Podle Zieglera se Evropská unie neustále vyhýbala pokusům Spojených států řešit tuto problematiku a Brusel se snažil procedurálně zablokovat jakékoli iniciativy. Sankce ve výši 520 milionů dolarů by proto měly být náhradou za škody, které za jeden rok vznikly americkým firmám vyvážejícím banány. Celkový vzájemný obchod mezi USA a Evropskou unií přitom přesahuje 300 miliard dolarů ročně, což je méně než jedno procento celkového dovozu do zemí Evropské unie.
Nový svět versus starý kontinent
Obrana Evropské unie proti útokům Spojených států je mnohonásobná. Brusel tvrdí, že podíl nadnárodních společností na evropském trhu s banány stále roste. Náměstek předsedy komise Evropské unie Leon Brittan dokonce prohlásil, že podle studie, kterou vydala firma Arthur D. Little, se například podíl americké firmy Del Monte na evropském trhu zvýšil ze 7,5 procenta v roce 1991 na osm procent v roce 1994. A podíl společnosti Dole ve stejném období dokonce stoupl o čtyři procenta na celkových patnáct. Leon Brittan dále tvrdí, že dnešní podíl exportu latinsko-amerických firem na trhu evropské patnáctky je o osm procent vyšší než v období 1989-91. Po ukončení uruguayského kola bývalé Všeobecné dohody o clech a obchodu, se Evropská unie dohodla se Spojenými státy, že bude dovážet 2,2 milionu tun banánů z Latinské Ameriky a 857 700 tun z vybraných států ACP. V roce 1995 však unie dovezla 2 653 441 tun z Latinské Ameriky a dalších 678 311 tun ze států ACP.
Banány a klid
Evropská unie brání svou banánovou politiku s tím, že podobně jako Spojené státy i ona chce pomoci státům v karibské oblasti pěstovat jiné plodiny než konopí na ilegální vývoz. USA má totiž podobnou dohodu s některými státy v Latinské Americe (Bolivie, Ekvádor, Kolumbie, Peru), že pokud přestanou pěstovat koku a budou se věnovat pěstování banánů, bude je Washington odebírat. Leon Brittan tvrdí, že podobné riziko existuje i v karibské oblasti. Pokud by se snížil vývoz banánů, byli by tamní zemědělci nuceni začít pěstovat konopí. Podle Brittana je karibská oblast regionem s křehkou ekonomikou, který se musí podporovat. „Je levnější podporovat ekonomický rozvoj v delším časovém horizontu, než neustále pumpovat do těchto zemí finanční podporu, řekl Brittan.
Vynucená spolupráce
Brusel také tvrdí, že Spojené státy přinutily některé latinskoamerické země, aby spolupracovaly s Washingtonem, jinak by proti nim mohl uplatnit sankce. Někteří zúčastnění pozorovatelé se dokonce domnívají, že Spojené státy se chovají, jako kdyby měly v Latinské Americe svoje kolonie. Pravda je, že v tomto století USA udělaly vše proto, aby si zajistily levné potraviny, zejména ovoce a zeleninu, z Latinské Ameriky. Například americký ovocnářský gigant United Fruit Company přemístil své rozsáhlé plantáže z Jamajky právě do Střední Ameriky, kde byly a jsou platy dělníků nižší a úroda lepší. Dnes Spojené státy dováží téměř všechny banány z Latinské Ameriky. Americké vlády také udělaly vše proto, aby latinskoamerické vlády zůstaly věrné Washingtonu. Kromě Kuby a krátce Nikaraguy byla tato zahraniční politika celkem úspěšná. United Fruit Company a její následníci vždy měli stejné zájmy jako americká vláda - pro komunismus či socialismus na západní polokouli nebylo a nebude místo. Komunismus v minulosti ohrožoval nejen všechny hodnoty, na kterých je postavena americká demokracie, ale také přístup k levným potravinám.
Jiří Komínek
KVĚTEN 1996:
DSB, orgán pro řešení sporů Světové obchodní organizace založil na žádost Spojených států, Ekvádoru, Guatemaly, Hondurasu a Mexika komisi, která měla za úkol prozkoumat dovozní režim Evropské unie pro banány.
KVĚTEN 1997:
DSB rozhodl, že dovozní režim banánů do států Evropské unie porušuje pravidla Světové obchodní organizace v šestnácti bodech. Evropská unie se k příslušnému orgánu odvolala kvůli porušování devatenácti bodů. Všechny strany sporu, včetně vývozců banánů z karibské oblasti, se zúčastnily odvolávacího procesu.
ZÁŘÍ 1997:
Odvolací instance vydala zprávu, která odmítla téměř veškeré argumenty Evropské unie. Za nekonzistentní s pravidly Světové obchodní organizace přitom označila tato opatření:
1) Evropská unie poskytla francouzským a britským firmám licence na dovoz banánů z Latinské Ameriky. Předtím tyto firmy dovážely a distribuovaly banány pouze z Evropy, karibské a africké oblasti. Toto opatření narušilo obchodní aktivity amerických firem.
2) Evropská unie poskytla dovozní licence pro latinskoamerické banány evropským firmám, které se zabývaly dozráváním banánů. Tyto firmy se původně importem nezabývaly a novou aktivitou způsobily americkým firmám další ztráty.
3) Náročnější požadavky Evropské unie při poskytování licencí pro ty dovozce banánů z Latinské Ameriky, kteří si stěžovali u WTO.
4) Evropská unie zavedla diskriminační politiku, která se týkala přístupu na její trh. Tato politika se vzdálila od schválených pravidel která zavedla Světová obchodní organizace.
ZÁŘÍ 1997:
Světová obchodní organizace poskytla Evropské unii výjimku umožňující pro bývalé britské a francouzské kolonie uplatňovat nulová cla. Spojené státy proti tomu neprotestovaly. Při arbitrážním jednání pak Evropská unie dostala lhůtu patnácti měsíců, tedy do 1. ledna 1999, aby uvedla svou banánovou politiku do souladu s rozhodnutím WTO.
ČERVENEC 1998:
Evropská unie oznámila, že na podmínky Světové obchodní organizace přistupuje. Její nová opatření však dále prodlužují diskriminační aspekty banánového režimu, které nejsou v souladu s jejími závazky vůči WTO.
(kom)
ČLÁNKY DO MAILU