Ano, přes reklamu se dobře perou peníze. Ale já to nedělal, říká Filip Bušina, bývalý spolupracovník odsouzeného exministra Davida Ratha
Filip Bušina býval špičkovým českým boxerem. Veřejnost jej ale spíše zná jako poradce a investičního náměstka bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha. Soud Bušinu v půlce listopadu po letech zprostil obžaloby z organizace daňových podvodů za stamiliony korun. Bývalý sportovec mezitím získal doktorát na Vysoké škole ekonomické v Praze a dnes přednáší o veřejných zakázkách a ekonomii v Rusku i na své alma mater. „David Rath prostě někomu vadil a přese mě se na něj pokoušeli dostat,“ tvrdí v prvním otevřeném rozhovoru po soudním procesu.
* Šest a půl roku jste byl vyšetřován, stíhán, souzen a následně osvobozen v případu daňových podvodů. A vždycky se o vás mluvilo jako o spojenci bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha, odsouzeného za korupci k několikaletému vězení. Jak se nyní na Davida Ratha díváte?
Když jsem pro něj začal pracovat, neuvědomoval jsem si, že o mně budou mluvit a psát: To je ten od Ratha. Ukrutně mi to vadí, a čím jsem starší, vadí mi to ještě víc. Člověk se má profilovat svými zkušenostmi a pracovními výsledky, a ne tím, že je od někoho. Vnímám to o to víc, že dnes působím na akademické půdě.
* Přednášíte na Moskevské státní technologické univerzitě Stankin a dále na Vysoké škole ekonomické v Praze. S touto pověstí to asi nebude příjemné…
Mnoho lidí se mi divilo, když jsem začal publikovat statě o veřejných zakázkách. Nechápali, proč to dělám. Když jsem „propadl“ do toho případu, doufal jsem, že se to rychle vysvětlí. Ale mnoho známých mi říkalo: To bude nadlouho. Měli pravdu, hned se nevysvětlilo nic a trvalo to šest a půl roku. Byl jsem šťastný, když jsem byl v roce 2010 přijat na Vysokou školu ekonomickou v Praze (VŠE) do doktorského programu. Já jsem do toho tenkrát ani nešel s tím, že chci učit. K tomu mě motivovala až VŠE.
* Můžete v kostce popsat, jak jste začal studovat?
Mám za sebou dva bakalářské programy. Jeden na Czech Management Institutu, který mi VŠE nostrifikovala. A druhý na Moskevské státní průmyslové univerzitě. Dokonce jsem po absolvování bakaláře dostal i nabídku studia na Státním institutu mezinárodních vztahů v Moskvě (MGIMO) v magisterském programu, ale denní studium bych s pracovním nasazením tehdy v roce 2005 nestíhal.
* Jak studenti, jimž jste přednášel, vnímali, že jim přednáší stíhaný pedagog?
Říkal jsem si, psi štěkají, karavana jede dál, nesmíš se ohlížet, jdi dopředu. Tím, že jsem byl personou non grata, jsem se zakousl do doktorátu. Na základě podmínek VŠE na doktorandy jsem za sebou musel mít měsíční stáž v zahraničí. Mluvím anglicky, ale ruštinu mám lepší, a protože jsem tam studoval a mám tam kontakty, tak jsem si tam vyřídil stáž. No a po této stáži jsem dostal nabídku tam dané téma učit, na což jsem kývl. Dostal jsem pak i nabídku, jestli se nechci stát doktorandem, což jsem také využil, a tak letos 23. prosince budu obhajovat titul kandidát ekonomických nauk. To je jako tady dříve české CSc. – kandidát věd.
* Našinci to nejde úplně pod nos. Boxer, který spolupracoval s politikem odsouzeným za korupci, a stane se z něj vysokoškolský pedagog. Jak se vám to podařilo?
Spousta boxerů je inteligentních a cílevědomých, jen se to o nich neví. Když jste v ringu a nemáte natrénováno, promiňte mi to, dostanete přes hubu. Musíte být připravený, zaťatý. Spousta lidí si myslí, že boxeři jsou hlupáci, ale tak to není. Bohužel jsou boxeři, kteří nám nedělají dobrou pověst, ale já jsem na box pyšný. Byl jsem na mistrovství světa, jsem dvojnásobný mistr republiky, mám za sebou 187 zápasů a víc než půlku jsem vyhrál. Boxoval jsem první ligu v Německu za Hertu Berlín. Boxovali jsme tehdy s Lukášem Konečným, Rudolfem Krajem, Slovákem Tiborem Rafaelem.
* V rámci procesu jste byl stíhán i za zfalšované vysvědčení ze střední školy. Proč v případu svědčili také boxeři, například Rostislav Osička a Svatopluk Žáček?
V průběhu vyšetřování se prokázalo, že moje vysvědčení bylo skutečně zfalšované.
* Jak jste k němu přišel?
V letech 1991 až 1994, po základní škole, jsem v Praze studoval obor kuchař-číšník. Když jsem končil, byla možnost vystudovat ještě dvouletou nástavbu pro získání maturitního vysvědčení. V té době jsem už vyhrál juniorské mistrovství republiky a chtěli mě do mužské reprezentace. Boxoval jsem za pražský klub, který vedl Blažej Lancoš a trénoval tam i Rosťa Osička. Režim studia na té škole by mi ale znemožňoval dvoufázové a třífázové tréninky, dále jsme také jezdili hodně boxovat do zahraničí. Padla tedy volba na hotelovou školu v Poděbradech, s jiným studijním režimem, kde mi klub dojednal maturitu. Tu jsem složil, maturitní vysvědčení jsem založil a tím to pro mě skončilo. Vytáhl jsem ho až v roce 2000, kdy jsem ztratil motivaci a s aktivním boxem jsem skončil. Maturitní vysvědčení jsem předložil na Czech Management Institu a byl jsem přijat. V roce 2002 jsem ho dával kvůli studiu v Rusku ověřit a taky žádný problém nebyl. A potíže nebyly ani na právnické fakultě v Plzni, kam jsem byl přijat, ale následně studium ukončil (rozhodl jsem se pro ekonomii).
* Kde se tedy stala chyba?
Naposledy jsem ho v roce 2006 předkládal při magisterském studiu ekonomie na Vysoké škole finanční a správní, byť ho nepotřebovali. A zase nic. Pak mě policista Vladimír Suchý, který mě vyšetřoval kvůli daňovým podvodům, v roce 2011 obvinil z toho, že jsem svoje maturitní vysvědčení zfalšoval. Soudce pak tuto část případu zastavil s tím, že je to promlčené. To je celý příběh.
* Jak se hodláte vypořádat s faktem, že vám bylo prokázáno, že je vaše maturitní vysvědčení falzifikát?
To, že je moje maturitní vysvědčení falzifikát, pro mě osobně bylo velice nepříjemné zjištění. Ale nehodlám se tím více zabývat. Na druhé straně se domnívám, že jsem k dnešnímu dni dostatečně prokázal svoji erudici dvěma doktoráty a habilitací.
* Jak jste se vlastně dostal k Davidu Rathovi?
Kuriózně. Přes spolužačku z Vysoké školy finanční a správní a její známou Olgu Rühleovou, jejíž manžel vlastní farmaceutickou firmu v Německu. A ta mě seznámila s Davidem Rathem, který byl tenkrát ministrem zdravotnictví. To setkání si pamatuji dodnes. Měli jsme spolu mluvit jen chvilku, ale nakonec jsme spolu strávili skoro tři hodiny. Ptal se mě na celou řadu ekonomických záležitostí souvisejících se zdravotnictvím. A já jsem mu pak vypracoval analýzu, jak sloučit řízení fakultních nemocnic a jednotlivých léčeben, které spadají pod ministerstvo zdravotnictví. Ukázal jsem mu software, díky kterému by se výrazně zlepšilo hospodaření fakultních nemocnic, šlo o všechny nákupy, které realizovaly, účetnictví a další věci. Klesla by cena pořizovaných komodit, ředitelé by řídili pouze medicínské záležitosti. Z hlediska efektivity a konkurenceschopnosti šlo o to nejlepší, co může být. To jsem zpracoval a on mi pak dal nabídku na post náměstka, kdyby v roce 2006 vyhrála sociální demokracie volby. Já jsem to odmítl a ČSSD volby nevyhrála. Znovu mě oslovil před krajskými volbami v roce 2008. My jsme se tehdy rozcházeli s byznysovým partnerem Davidem Belousem a já jeho nabídku přijal. Mým primárním úkolem bylo sjednocení investic do oblastních nemocnic, aby se dostavěly a zmodernizovaly.
* To se ale přímo týká toho, proč byli za korupci prvoinstančně odsouzeni David Rath, Petr Kott a Kateřina Pancová.
To jsou ty paradoxy. Já jsem všechny ty věci za šest měsíců korektně připravil a pak jsem byl kvůli vyšetřování odejit. Nehledejte za tím žádnou trestnou činnost, společně s top managementem jednotlivých nemocnic jsem vymyslel modernizace nemocnic v Kladně, Mladé Boleslavi, Kolíně a dalších. A když se do těch nemocnic podíváte, kus mé práce je tam vidět.
* Počkejte, ale to je jeden finanční průšvih za druhým.
Ty nejdou za mnou. Já jsem jen za poměrně krátkou dobu připravil a vysoutěžil veškeré realizace. Na ty projekty jsem obrovsky pyšný, vysoutěžil jsem projektanty a dal to dohromady. Spousta věcí kvůli mému vyšetřování nebyla dotažena. Takže se to všechno rozmalovalo, po mém odchodu domalovalo a teprve pak se začali soutěžit zhotovitelé. A v tom byly ty průšvihy, na tom už žádný můj otisk není. V období, kdy jsem byl investičním náměstkem, nevyhrála moje bývalá společnost Stavby ani jednu zakázku. A také moje bývalá, tolik kritizovaná společnost Executive Project Group soutěžila všechny zakázky za ceny obvyklé.
* Ale střet zájmů je to naprosto ukázkový, ne?
Šedesát nebo sedmdesát tisíc za jednu zakázku? Soutěžila už za předchozího vedení kraje, když jsem na něm nepůsobil, a navíc jsem ji před nástupem na post náměstka prodal (členka představenstva firmy přejmenované na ML Compet Lucia Novanská byla nepravomocně odsouzena v procesu s Davidem Rathem – pozn. red.).
* Když to tedy bylo tak čisté, jak tvrdíte, proč se do vás v inkriminované době média strefovala téměř každý den?
Vysvětlení vás možná zarazí. Tehdejším předsedou ČSSD byl Jiří Paroubek, kterého řada lidí nemusela, a David Rath byl prvním zlým mužem Jiřího Paroubka. A Filip Bušina byl přemostěním na Davida Ratha. Střelba do Ratha byla pokusem o oslabení Paroubka.
* V kauze, ve které jste byl stíhán, odešlo od prvoinstančního soudu s tresty osm lidí. V jakých vztazích jste se spoluobžalovanými byl?
Některé jsem znal z reklamy. Do reklamy jsme dělali v letech 2003 a 2004 před vstupem do stavebnictví. S jedním z obžalovaných jsme přátelé a moje žena u něj sedm let pracuje. Naše firma si u nich zadávala reklamu stejně jako dalších dvě stě subjektů.
* Co si budeme namlouvat, přes reklamu se často a dobře perou peníze.
Na to můžu říct ano, přes reklamu se dobře perou peníze. Ale já to nedělal. Já jsem v těch společnostech nefiguroval.
* Čím policie dokumentovala vaši aktivní účast na podvodech?
Dva z obviněných jsem měl úkolovat a řídit. Vydedukovali to z toho, že u nás měli pronajatou kancelář a že jsme se stýkali. A že kolega David Belous ovlivňoval náměstka finančního ředitelství pro střední Čechy Jaromíra Svobodu, aby daňové kontroly probíhaly hladce.
* V rámci vyšetřování byly nasazeny odposlechy. Ty ale soud odmítl přijmout s tím, že nebyly povoleny pro trestní řízení. Vy je znáte, slyšel jste je?
Ano, velice dobře. Protože se paní státní zástupkyně pravděpodobně odvolá, asi by nebylo správné, abych se k nim otevřeněji vyjadřoval. Ani na jednom z těch odposlechů ovšem nefiguruji, to snad říct můžu. Z odposlechů některých odsouzených se dá vydedukovat, že se o někom baví. A nevyplývá z toho ani, že se baví přímo o mně. Nic z toho se nepotvrdilo. Naopak, například prověrky finančního ředitelství konstatovaly, že všechny kontroly probíhaly podle regulí. V rámci líčení se pak přišlo na to, že vyšetřovatel získával od jednoho z pracovníků finančního úřadu nepravdivé informace, které ani řádně nezprocesoval. Já jsem na policistu Vladimíra Suchého opravdu naštvaný. Jeho postup byl tendenční a musel být někým motivován.
* Kým?
Nevím. Ale nepřímo to potvrdila i vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, když odebrala druhý podobný případ své podřízené Soně Bělohlávkové, která nás žalovala. Tam šlo také o údajné podvody přes reklamu, tentokrát ve spojitosti s Ukrajinou. Paní Bradáčová případ dala jiné žalobkyni a ta ho zastavila. A vyšetřoval to tentýž policista. Navíc to, z čeho jsem konsternovaný, je, že paní státní zástupkyně Bělohlávková ve své závěrečné řeči téměř vůbec nezohlednila svědectví, která zazněla u soudu, a v podstatě jen přečetla obžalobu.
* Případ se kvůli odvoláním odsouzených dostane k vrchnímu soudu. Budete vy například žádat odškodnění za svoje stíhání, pokud tento soud potvrdí vaši nevinu?
Ne. Člověk nesmí zapšknout. Topil bych se v tom další tři roky.
* Jenže rýpal si řekne: Aha, on asi nebude nevinný, když nechce odškodnění.
Rýpalové vždycky jsou a budou. Řeknu to jinak. Já jsem měl to štěstí, že ta kauza začala, když mi bylo 32 let. Možná definitivně skončí za rok rozhodnutím vrchního soudu. Mně bude 40. Takové štěstí ale neměli Jaromír Svoboda a Jiří Sháněl, který byl vedoucím kontrolního oddělení finančního úřadu Prahyzápad. Já o nich nic nevěděl, jejich kolegové o nich u soudu mluvili s obrovskou úctou jako o odbornících par excellence. Těm lidem, když to začalo, bylo 59 let, dnes jim je 65. Příští rok jim bude 66. Nechci, aby to vyznělo ošklivě, ale jim ta kauza zničila život. A to je důvod, proč se nechci soudit, abych v tom nezůstal dál trčet. Já chci zapomenout. Ale posunulo mě to jiným směrem a asi bych dnes nedělal to, co dělám.
* V procesu nešlo přehlédnout svědkyni Libuši Barkovou. Někdejší důvěrnou přítelkyni sociálnědemokratických exministrů Stanislava Grosse a Jaroslava Tvrdíka. I vy jste se historicky setkali a nerozešli jste se úplně v dobrém. Proč v něm svědčila ona?
Detektiv Suchý po Libuši Barkové chtěl, aby řekla, jestli jsme se se spoluobviněnými stýkali. Ale my už jsme v tom vyšetřovaném období vůbec nebyli v kontaktu. Nepochopil jsem, proč si ji pozval. K soudu dvakrát nepřišla a byla upozorněna na to, že může být předvedena. Vypovídala asi hodinu, kladli jsme jí otázky, proč vypovídala nepravdivě, a ona se kvůli tomu rozbrečela. Pak vypovídala úplně jinak než na policii. Jeden z obžalovaných, který je dnes na útěku, mi přímo u soudu na chodbě řekl, že Libuše Barková byla jednou z těch, kteří celou věc dávali dohromady. Jestli to tak doopravdy bylo, nebo ne, já nevím. Hodně jsem o tom přemýšlel, ale mohlo by to souviset s mocenským bojem v rámci sociální demokracie. Pak mi to potvrdilo pár lidí. David Rath prostě někomu vadil a přese mě se na něj tímto způsobem pokoušeli dostat. l
Já jsem na policistu Vladimíra Suchého opravdu naštvaný. Jeho postup byl tendenční a musel být někým motivován. Filip Bušina Boxer za katedrou Bývalý sportovec, podnikatel, spolupracovník Davida Ratha a náměstek na ministerstvu nyní hledá štěstí v akademickém světě. Filip Bušina se narodil v červenci 1976 v Praze. Dospívání zcela zasvětil boxu, v letech 1997 a 1999 byl jako sportovec zaměstnancem ministerstva vnitra. Následující dva roky byl provozním hotelu Fit Fun v Harrachově. Koupil si společnost vlastnící hotel Alice. Podnikal. Dal se také dohromady s Libuší Barkovou, známou z kauzy nuselského nevěstince a jako přítelkyně sociálních demokratů Stanislava Grosse a Jaroslava Tvrdíka. V jeho podnikatelské historii jsou zajímavé především dvě společnosti: Stavby a Executive Project Group (dnes ML Compet, její zaměstnankyně byla souzená v procesu s Davidem Rathem). První firma získávala řadu stavebních zakázek ve Středočeském kraji, druhá zakázky – tamtéž – soutěžila. Asi nejsilnější stopu však zanechal tento bývalý člen ČSSD právě jako někdejší poradce a investiční náměstek hejtmana Davida Ratha. Bušina tvrdí, že v době svého angažmá na kraji u hejtmana Davida Ratha už s firmami neměl nic společného. Členství v ČSSD ukončil v roce 2009, když ho policie začala vyšetřovat kvůli podezřením z podvodů. Z daňových úniků byl Bušina obviněn spolu s dalšími sedmi lidmi v červnu 2009. Policie pak stíhání rozšířila v letech 2010 a 2011. Obžaloba tvrdila, že skupina podezřelých kolem Bušiny zahrnovala do účetnictví fiktivní faktury. Kvůli tomu měli podle policie zakládat řadu firem, které měly oficiální vysoké příjmy z reklamních služeb. V účetnictví pak měli dle obžaloby předkládat nepravé faktury za reklamní poutače a jiné služby, které ale provozovali jejich vlastní zaměstnanci. Znalec vypočetl škodu na daních přes 300 milionů korun. Detektiv Vladimír Suchý však dal znalci dle průběhu soudního líčení špatné podklady, škoda měla dosahovat dvojnásobku původního výpočtu. „Všichni obžalovaní páchali trestnou činnost v rámci organizované skupiny a pobírali z podvodného jednání výnos,“ okomentovala trestnou činnost skupiny státní zástupkyně Soňa Bělohlávková. Bušina byl nakonec v plné šíři osvobozen. Osmi ze třinácti obžalovaných pak Krajský soud v Praze uložil nepodmíněné tresty od čtyř do sedmi let vězení nebo podmíněné tresty. Filip Bušina vyjma podnikání absolvoval inženýrské studium na Vysoké škole finanční a správní, bakalářské studium na Moskevské státní průmyslové škole, studium bakalářské a MBA na Vysoké škole Czech Management Instutitute Praha a doktorát na Podnikohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. V prosinci bude v Moskvě obhajovat titul kandidáta ekonomických nauk. Dnes přednáší například o zákonech a pravidlech Evropské unie či controllingu v průmyslovém odvětví. (hrb) l
O autorovi| Jan Hrbáček, hrbacek@mf.cz
