Německý pracovní trh bude po zavedení plošné minimální mzdy hledat únikové cesty. Inspirovat se může třeba českým švarcsystémem
Lipská automobilka BMW patří mezi nejcitovanější příklady vzkvétání průmyslu ve východním Německu. Často slouží jako symbol stírání rozdílů mezi západem a východem země. Fabrice za 1,2 miliardy eur vévodí správní budova od britské architektky Zahy Hadid a denně tu sjede z pásu až 750 aut. Včetně nejnovějšího hitu bavorského výrobce – rodinného elektrovozu i3. Na ploše 200 hektarů pracuje přes šest tisíc lidí.
Poslední věta je doslovnou citací webové prezentace automobilky. BMW totiž dobře ví, proč se vyhýbá slovům o zaměstnancích a vlastní továrně. Zaměstnaneckou smlouvu s automobilkou má pouze 3700 kmenových pracovníků. Dalších 1800 lidí, kteří se podílejí na úspěších výkladní skříně východoněmeckého průmyslu, připadá na spolupracující firmy, jako je ThyssenKrupp Automotive Systems. Nejde o klasické subdodavatele, protože působí přímo v areálu automobilky a jsou přímo zapojeni do montáže aut. Zbylých několik set lidí pak tvoří agenturní zaměstnanci.
Z hlediska flexibility výroby jde o dobře odstupňovaný systém. Nikoli ovšem z pohledu mzdy. Za často identickou práci u pásu dostávají dělníci v Lipsku odměnu podle výhodnosti smlouvy. Zaměstnanecký kontrakt s BMW přináší hodinovou mzdu ve výši 14 eur, ThyssenKrupp vyplácí svým lidem 10,45 eura a neprivilegovaný zbytek zapůjčený agenturou se musí spokojit s méně než osmi eury na hodinu. Kromě toho nemá nárok ani na třináctý plat, ani na levnější obědy v závodní kantýně.
Byť odboráři argumentují tím, že jde o kastování průmyslových dělníků, které nijak nesouvisí s jejich vzděláním a kvalifikací, Německo si na podobný model privilegovaných a méně hodnotných míst bude muset zvykat i v profesích, kde dosud firmy metodu několika tříd zaměstnanců neuplatňovaly. Od roku 2015 chce vznikající velká koalice CDU a SPD zavést poprvé v dějinách Německa zákonem stanovenou minimální mzdu, která bude platná na celém území země.
Zrádný průměr Částka 8,50 eura na hodinu nevypadá na první pohled nijak průlomově. Spolkový statistický úřad spočítal, že ve druhém pololetí letošního roku byla průměrná mzda v Německu 3447 eur. Což při čtyřicetihodinovém týdnu činí v přepočtu kolem dvaceti eur na hodinu. Jenže se statistickým průměrem je to stejně ošemetné jako u nás – dvě třetiny na něj nedosáhnou. Zatímco v bankovnictví a pojišťovnictví je průměr 4535 eur měsíčně, v gastronomii jen 2013 eur.
Úplná mzdová zvůle přitom u našich západních sousedů nepanuje. Již dnes tarifní dohody vyjednané odbory nebo podnikovými radami zajišťují ve třinácti branžích minimální platy. Své mzdové tabulky mají i velké koncerny jako Deutsche Bahn, Deutsche Telekom nebo Shell Deutschland. Jenže zatímco na západě země se všichni do zvažovaného limitu 8,50 eura na hodinu vejdou, o nových spolkových zemích to neplatí.
Méně podle stávajících dohod berou například zaměstnanci v úklidových firmách, strážní a ochrankáři, údržbáři, pumpaři, zemědělci, nevyučené prodavačky nebo pečovatelky. Připočteme-li k tomu obory, kde tarifní tabulky neexistují, což je ve většině spolkových zemí třeba zmiňovaná gastronomie, nedostane se na navrhovanou minimální mzdu čtvrtina všech pracujících na východě Německa, tedy 1,3 milionu Němců. Německý institut pro hospodářský výzkum (DIW) nabídl ještě varovnější čísla – zahrnul do své studie i živnostníky a vyšlo mu, že pod hranicí minimální mzdy je 5,6 milionu obyvatel Německa.
Problémy s příliš nízkou mzdou, která nesplní stanovené minimum, může mít ale také relativně blahobytnější západ Německa. Kromě zaměstnanců bez kvalifikace existuje totiž ještě další početná skupina lidí, která na mzdové minimum nedosáhne – zaměstnanci zapůjčovaní pracovní agenturou. Téměř 800 tisíc Němců pracuje pod agenturami za tarifní mzdu 8,19 eura v západních zemích a 7,50 eura na východě.
Námezdním silám slibuje velká koalice lepší časy. Kromě navýšení platů by nově agenturní zaměstnanci měli dostat i definitivu. Pokud budou u jedné firmy více než 18 měsíců, měli by jim šéfové nabídnout klaČeská sickou zaměstnaneckou smlouvu. A po devíti měsících budou mít nárok na stejnou mzdu, jakou pobírají jejich privilegovanější kolegové s jistotou pevného místa. Zejména SPD vydává přísnější regulaci agentur za svůj velký úspěch. Podle expertů není ale důvod k přílišnému optimismu. K postupnému navýšení mezd by nakonec došlo přirozenější cestou. Letos v září se největší německý odborový svaz DGB dohodl se zástupci agentur, že od příštího roku budou jejich zaměstnanci pobírat 7,86 ve východních zemích a 8,50 na západě. Navíc s tím, že další, zhruba sedmiprocentní valorizace by měla nastat v roce 2016. I agentury pak budou vyplácet víc, než je chystané vládní minimum.
Definitiva v nedohlednu Definitivu a zrovnoprávnění postavení ale podle všeho ani nový zákon, na jehož obrysech se velká koalice dohodla, nemusí zajistit. „Polovina všech agenturních zaměstnanců je k firmám zapůjčena na méně než tři měsíce. Navíc pro agentury bude výhodnější, když po roce a půl svého pracovníka stáhnou, dají mu výpověď a pošlou ho na úřad práce. A odtud si ho zase po čase vytáhnou zpět,“ popisuje začarovaný kruh Stefan Sell, sociolog Vyšší odborné školy v Koblenzi.
Ani hodinová mzda nemusí sama o sobě znamenat výrazné přilepšení, i když třeba v případě dělníka vypomáhajícího při sklizních v Braniborsku půjde o čtvrtinové zvýšení odměny. V některých profesích, mezi něž patří třeba hotelové pokojské nebo pomocné síly v zemědělství, je již dnes běžné, že si zaměstnavatel stanovuje hodinové normy odvedené práce, které nelze splnit. Za plnou pracovní dobu pak reálně vyplatí jen tu část, která odpovídá tabulkám. Jinými slovy – plný úvazek se zamaskuje jako částečný.
Pro některé zaměstnavatele budou takové finty nezbytné. V ohrožení jsou zejména malé podniky, které už nemohou kvůli vyšším nákladům na práci jít s cenou dolů, protože v jejich branži panuje ostrý konkurenční boj. Týká se to zejména malých, ale významných místních zaměstnavatelů, jako jsou pekařství, kadeřnictví nebo restaurace. Svou roli hraje také celkové zhoršení konkurenceschopnosti zboží a služeb Made in Germany. Již teď má Německo v rámci EU páté nejvyšší náklady práce na odpracovanou hodinu.
Pokud nebudou chtít firmy propouštět a zavírat, musejí být flexibilnější. Kromě krácení úvazků a najímání agenturních pracovníků místo stálých zaměstnanců jim zbývá ještě jedna cesta, jak relativně vysoko nastavenou mzdovou laťku překonat.
Byť má německé jméno, jde o český vynález – švarcsystém. Udělat ze zaměstnanců živnostníky a místo výplatní pásky jim proplácet faktury, je v tradičně odborářsky silné zemi jako Německo zatím jen okrajový fenomén.
Ale kdo ví, možná se poněkud klikatá česká ulička ukáže jako nejlepší metoda, jak dát lidem vydělat a zároveň splnit plán německé velké koalice, který slibuje „bezpečnou a dobře zaplacenou práci pro všechny“. l •
Většina podle tabulek
Zaměstnanci v SRN podle mzdových
dohod (v %)
Tarifní dohoda oborových organizací 50
Firemní tarif 5
Podniková smlouva 4
Bez tarifní dohody 41
Zdroj: Spolkový statistický úřad
Pryč od rovnostářství
Distribuce ročních čistých mezd v SRN (v EUR)
1991 1996 2001 2006 2010
Průměr 20 216 20 566 21 952 21 898 22 180
Medián 18 185 18 395 19 166 18 945 19 860
Giniho koeficient 0,248 0,251 0,261 0,285 0,280
Decilový poměr D9/D1* 2,99 3,04 3,15 3,54 3,42
*Poměr mezi desetinou nejnižších a nejvyšších mezd Zdroj: Hans Böckler Stiftung
Německý institut pro hospodářský výzkum (DIW) varoval, že pod hranicí minimální mzdy je 5,6 milionu obyvatel Německa.
O autorovi| Blahoslav Hruška, hruskab@mf.cz
