Kromě toho, že jako člen vědecké rady sleduje dění v Národní galerii, spravuje Nadaci Jana a Medy Mládkových. Pod jeho taktovkou tak ožívá Museum Kampa, Werichova vila a Muzeum uměleckého skla ve vile Portheimka.
* Jaké dílo nebo výstava vám v poslední době sebraly dech?
Budu pracovně upřímný. Na konci července skončila čtyřměsíční velká výstava obrazů Františka Kupky v pařížském Grand Palais. Její příprava byla docela náročná, takže když budu parafrázovat, sebrala mi trochu dechu. Ale mohu říci, že výstava slavila velký úspěch a z toho mám radost. Na nějaký výraznější umělecký zážitek, na jaký se ptáte, si budu muset ještě najít čas, což ovšem v době vrcholící kampaně do komunálních voleb nebude úplně jednoduché. Takže se přijďte zeptat asi až po volbách.
* Čím se doma obklopujete?
Mými psy. Jsem celkem známý svým kladným vztahem ke zvířatům, doma mám dvě fenky amerického bezsrstého teriéra. Když jsem doma, tak se ode mě téměř nehnou, takže obklopen jsem vždy právě jimi. Jinak se nepotřebuji obklopovat nadbytečnými věcmi. Nějaký ten obraz se u mne ale samozřejmě najde.
* Jaká je Meda Mládková? A jaký je díky Medě Mládkové Jiří Pospíšil?
Paní Meda je mimořádný člověk. Přímý, upřímný a moudrý. Ovlivnila mě v mnoha ohledech. Konec konců, když jsme mluvili o zvířatech, tak je to z velké části její zásluha, že jsem k nim získal takový vztah, pořídil si psy a postupně i přestal jíst maso. Ale o této dámě by se dalo vyprávět hodně dlouho. Beru ji dnes, s jejím dovolením, jako součást mých nejbližších. Je to rodina.
* Občas slýchám určitý nesouhlas či nepochopení provázené otázkou, pro koho umění vlastně je? Jaké tendence vnímáte v dnešním umění vy?
Umění je pro lidi. Každý si své umění může najít a většinou nachází sám. Někdo bere jako kulturní zážitek návštěvu kina a jiný k tomu potřebuje uměleckou galerii. Mluvit o nějakých tendencích v dnešním umění jde podle mě těžko, protože v každém oboru směřují někam jinam. Právě z toho důvodu, že každému se líbí něco jiného. Pokud se bavíme o moderním umění výtvarném, pak mohu jen říci, že se necítím na nějaké výrazné komentáře. Naše muzeum se orientuje jinak, na poválečné umělce, ale každé umění je na svém počátku z logiky věci moderní a jen čas ukáže, zda je zároveň i nadčasové.
* Je soukromý sektor v umění udržitelný, nebo je to spíše adrenalinový sport?
Bez soukromého sektoru se umění neobejde. A já pevně věřím, že mnoho lidí, kteří se pohybují v soukromém sektoru, ví, že ta potřeba je vzájemná. Umění formuje naše životy, i když si to třeba ani neuvědomujeme, bereme to jako samozřejmost. Nám se v minulosti povedlo vytáhnout Museum Kampa z červených čísel a teď se snažíme vytvořit model, abychom dokázali být dlouhodobě finančně soběstační. Věřím, že to jde a půjde.
* Pamatuju si ze školy hodně memorování a málo zážitků s uměním. Jak děti vzdělává Nadace Jana a Medy Mládkových?
Co nejvíc interaktivně. Chceme, aby děti umění prožívaly, aby se nedozvěděly, kdo jaký obraz namaloval, ale znaly celý příběh, který za ním stojí. A samozřejmě si samy vše pokud možno vyzkoušely. Máme v Museu Kampa skvělé lektorky, které pro žáky pravidelně pořádají nejrůznější velmi zajímavé kulturní a vzdělávací akce. Mám z toho velkou radost.
* Dokážete během dovolené odpočívat, nebo vás umění nenechává klidným ani na cestách?
Umění je pro mě zároveň odpočinkem. Pokud mám možnost, tak se na dovolené rád na nějakou zajímavou výstavu vydám. A chce se mi říct, že kdyby mě na dovolené nenechávalo klidným jen umění, bylo by to fajn. Jak už jsem ale říkal, je nyní čas předvolební kampaně a tomu neutečete ani na dovolené.
* Co vás v životě inspiruje?
Lidé, kteří něco dokázali, vybudovali anebo pro jiné obětovali. Díky svému veřejnému působení jsem měl to štěstí se potkat se spoustou takových lidí a kromě toho, že si jich vážím, tak se zároveň vždy snažím vzít si z jejich příběhu inspiraci. Mnohokrát jsem tak viděl, že tvrdou prací a odhodláním se dají dokázat velké věci.
