To není vysvětlovací kampaň ani osvěta, ale obyčejná reklama. Kampaň je mrtva, nechť žije osvěta! Nerozumíte? Česká vláda v polovině minulého týdne rozhodla, že vysvětlování eurounijních záležitostí bude i po krachu dvou plebiscitů o Evropské ústavě financovat i nadále.
To není vysvětlovací kampaň ani osvěta, ale obyčejná reklama.
Kampaň je mrtva, nechť žije osvěta! Nerozumíte? Česká vláda v polovině minulého týdne rozhodla, že vysvětlování eurounijních záležitostí bude i po krachu dvou plebiscitů o Evropské ústavě financovat i nadále. Již však nepoužívá slůvko kampaň, nýbrž naprosto nezávadný pojem osvěta. Vysvětlování se také již nebude týkat jen ústavy, nýbrž obecně celé Evropské unie.
Češi si tak budou ze svých daní platit výrobu letáků či brožurek, které jim vysvětlí to, co mohou snadno a grátis nalézt na internetu nebo v knihovnách.
Vláda, zdá se, vyšla vstříc rýpalům a už neprovádí kampaň (to slovo může v leckterých uších znít skoro jako výplach mozků), ale jen nevinně osvětluje. Politici se domnívají, že stádu občanů je třeba osvětlit některá nepoznaná tajemství evropského soustátí. Není to už trochu s křížkem po funuse? Do Unie jsme přece jenom vstoupili před více než čtrnácti měsíci.
Ale což! Přejděme chytráckou změnu terminologie, přejděme i načasování osvětové kampaně. Vadný je samotný princip, na němž je projekt založen. Politici jeho spuštěním nepřímo přiznávají buď to, že občané jsou v podstatě nesvéprávní jedinci, kteří si nedokáží klíčové informace obstarat sami, anebo to, že ač Evropská unie není Zemí zaslíbenou, je třeba tento dojem mezi obyvatelstvem vytvořit.
Platí-li první případ, neměla by vláda oněch šedesát milionů investovat spíše do vzdělávacího systému tak, aby tento neprodukoval jen samé lemply?
Pravděpodobnější je však varianta druhá.
Pro politiky je vstup do Unie z většiny výhodný. Jejich pravomoce zatím na úkor Bruselu nijak výrazně oklešťovány nejsou, naopak rukama jim nyní proudí více prostředků, včetně těch z unijních fondů. To zvyšuje jejich moc.
Občané to takhle jednoduše nevidí. Unii, jak vyplývá z průzkumů, hodnotí spíše pozitivně, ale často pod vlivem zavádějích skutečností. A to platí nejen u nás. Například ve španělské euroústavní kampani předčítali úryvky ústavy populární herci a fotbalisté. Výsledek? Kladný, ústava únorovým referendem prošla. Jenže následné průzkumy odhalily, že lidu z jejího textu utkvělo v paměti pramálo. Zato naprostá většina pohotově jmenovala své televizní i sportovní miláčky. A tady je zakopaný pes.
Smysl kampaně či osvěty se tedy utápí. Lidé, kteří jsou nuceni - třeba z důvodu podnikání - o Evropské unii leccos vědět, si informace jistě najdou sami. Sami se rozhodnou, co je pro ně lepší a podle toho třeba budou hlasovat v referendu. No a ti ostatní? Zájem je v nich nutno probudit. A nejlépe takový, který se hodí politikům! Jenže to už není vysvětlovací kampaň, ani osvěta, to už je obyčejná reklama. Nazývejme věci pravými jmény.
