Z tajné Šlachtovy zprávy pro parlamentní vyšetřovací komisi unikly a unikají do médií informace o tom, jak Šlachta a spol. šetřili úniky informací z vyšetřování politicky citlivých kauz. Připadáte si jako v bohnické léčebně? Vítejte v Česku jednadvacátého století.
Všechno je tajné a všichni všechno na všechny vědí nebo se už brzy dozvědí. Zejména pokud jde o policejní vyšetřování veřejně známých osob. Tajné dokumenty se objevují záhadným způsobem, třeba tak, že je investigativnímu novináři vrazí do ruky na chodníku u Masaryčky cizí pán s kloboukem a v tmavých brýlích. Nebo najde jakési papíry hned ráno na svém psacím stole v redakci atd.
Ale abychom si ze všeho nedělali jenom legraci. V byznysu se dokumenty, jejichž únik do nepovolaných rukou může stát soukromé vlastníky milionové částky, prostě neztrácejí. Jednotlivé kopie jsou nejen číslovány, ale i značeny utajenými znaky v podobě překlepů, chybně vytištěných písmenek či posunutých interpunkčních znamének tak, aby bylo jasné, čí kopie dokumentu případně unikla.
Co takhle třeba značit kopie všech možných přepisů odposlechů a další dokumenty z vyšetřovacích spisů? Jak snadné by pak bylo dokázat, zda to pustil advokát obviněného, nebo policajt. Ale to by se zde zřejmě odhalilo, že lidé jako explukovník Šlachta nejenže nepotřebují spolupracovat s jinými policejními útvary a dodržovat nějakou kázeň, jakou by občan čekal od ozbrojeného sboru, ale už nepotřebuj ani soudce. Stačí pěkná píárová kampaň a lid je přesvědčen, že hrdinové z Afghánistánu se nechají nějakou paní zneužívat jako rozvodoví detektivové, i když soud už dvakrát řekl, že pro to nejsou žádné důkazy. A stejně tak dneska každý ví, že policejní prezident práší info ze spisu, protože v čímsi telefonu, nikoli v jeho, se objevila jakási simka. Že pro to prášení nejsou vůbec žádné důkazy, je úplně jedno. A tak je celkem nasnadě, že úniky budou unikat dál.
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz