Na sklonku května minulého roku po řadě dramatických peripetií krajský soud v Ostravě prohlásil na konkurz banku UNION. Dlouhý seznam bankovních domů, které se z těch, či oněch důvodů vytratily ze scény (spolu s bankou Union má dnes sedmnáct položek), se tak ještě dále prodloužil.
Na rozdíl od předchozích bankovních krachů vše proběhlo relativně civilizovaně včetně výplaty poškozených klientů z Fondu pojištění vkladů (celkem bylo v bance uloženo 124 mld. Kč) i skutečnosti, že správkyně konkurzní podstaty získala zpět asi čtvrtinu ze 14 600 nesplacených úvěrů od drobných dlužníků a 16 % úvěrů, které u banky čerpalo na 900 podniků a institucí. Bohužel takřka stejně jako v předchozích případech to ale skončilo s hledáním viníků. Poslanecká sněmovna zprávu sněmovní bankovní komise o okolnostech krachu Union banky hladce schválila, když byl zamítnut návrh ODS na zřízení vyšetřovací komise. Celkově je zjevné, že odpovědnost za pád banky nese vedení, které mj. s oblibou poskytovalo miliardové úvěry „známým“. Zdá se ovšem, že svůj podíl na něm má i liknavý postup ČNB a auditorská firma Deloitte and Touche - té trvalo osm měsíců než zprávu o stavu Union banky předala ČNB. A zase jednou bylo konstatováno, že za leccos „může“ i nedokonalá legislativa - sněmovna vyzvala vládu k vypracování novel zákonů o bankách, o státní kontrole a konkurzního zákona. Celá kauza ještě není u konce, vymáhají se pohledávky, vyšetřuje se. A všichni jistě doufají, že to bylo naposled.
