Zákazníci přicházejí se stále rozdílnějšími požadavky, na něž musíme v produkci i vývoji reagovat, říká viceprezident Procter & Gamble
Rakovnická továrna Rakona začala svou historii psát už v roce 1875, kdy se pod taktovkou podnikatele Františka Otty začalo v budově na tamním náměstí vyrábět mýdlo. V roce 1991 ji pod svá křídla přijala globální společnost Procter & Gamble. Od té doby Rakona vyrostla v objemu výroby zhruba patnáctkrát a její nadnárodní vlastník je s ní spokojen natolik, že ji rozhodně nehodlá prodat. „Na to je pro nás až příliš důležitá. Jsem si jistý, že do budoucna ještě poroste. Investujeme do ní a budeme v tom stále pokračovat. Pokud bude potřeba, můžeme ji velmi rychle rozšířit,“ říká Jerome J. Schonhoft, globální viceprezident Procter & Gamble pro výrobu a distribuci v divizi pracích a avivážních prostředků. Do Česka přijel nedávno oslavit dvacet let od spojení obou firem.
Co to znamená, až příliš důležitá? Máme zhruba 140 továren po celém světě a Rakona je mezi deseti největšími, co se týká objemu produkce i vývoje. V péči o látky je mezi pěti největšími. Není významná jen svými produkty, ale i velmi schopnými lidmi. Máme tu inženýrské centrum, které jsme sem přesunuli z Bruselu. Pokrývá střední, východní Evropu, ale i Blízký východ a Afriku. Při zavádění bezfosfátových výrobků někteří ze zaměstnanců Rakony pomáhali s implementací technologií i v amerických továrnách, a stále jsou v kontaktu. Velmi nám pomáhají.
Podepsala se na P&G a Rakoně krize? Horšícím se ekonomickým podmínkám jsme se samozřejmě museli přizpůsobit. Snažíme se nabízet výrobky, které budou lákat všechny zákazníky po celém světě. Vyvíjíme levnější produkty odpovídající možnostem lidí s nižšími příjmy. Ale samozřejmě rozvíjíme i ty prémiové, protože někteří zákazníci upřednostňují dražší produkty. Řekl bych, že na místní provoz byl dopad poměrně mírný, nešlo o žádný výrazný pokles. Vývoj je víceméně stabilní.
Ukazuje se to nějak na trendech obecně? V takové ekonomické situaci je silný zejména růst nízkonákladových společností a výrobků. V této oblasti se nám ale daří poměrně dobře. Největší dopad na naše podnikání měl však růst cen komodit, jako je ropa a podobně.
Se svými vlastními a levnými značkami stále častěji přicházejí i obchodní řetězce. Jak velká konkurence to pro vás je? Jsou v podstatě naším partnerem i konkurencí najednou. Je pravda, že někteří zákazníci přecházejí k těmto privátním značkám už kvůli jejich nižší ceně. Někteří z nich se pak k původně používaným značkám ani nevrátí. Někteří velcí výrobci pro řetězce tyto řady občas vyrábějí. My to ale neděláme. Vývojem vlastních produktů trávíme mnoho času. Stavíme hodnotu značky a nejsme jen „výrobna“, takže by pro nás ani nebylo strategické maximalizovat svoji produkci tímto způsobem.
Když se bavíme o čisticích prostředcích, dá se na jejich složení ještě vůbec něco inovovat? Pořád dost. Složení se mění tak, že dnes můžete odstranit daleko více různých skvrn, které se před pár lety nedaly vyprat. Máme na to velká výzkumná centra po celém světě. Přemýšlíme nad tím, jak by mohlo portfolio našich výrobků vypadat za deset let, jak se posunou potřeby zákazníků…
Jak tedy bude vaše portfolio vypadat za deset let? Dříve se jednalo hodně o práškové prostředky, teď je valná část tekutých. V Evropě jsme teď představili kapsle Ariel, které jsme odstartovali tady v Česku. Přijdou další podobné změny. V některých částech světa se stále hodně pere „v ruce“, ale na trh se dostává stále více praček, které se také neustále inovují. Proto spolupracujeme i s výrobci praček nebo myček. Každá inovace technologií a jejich rozšiřování nám otevírá možnosti pro vylepšení produktů. Vždy se najde nějaká potřeba zákazníka, na niž se hledá řešení. Po těch jdeme, protože je to prakticky jediná možnost, jak rozvíjet byznys.
Jaké jsou tedy trendy v poptávce? Když jsem vyrůstal, procházely Spojené státy takovou industriální vlnou – žádané byly prostředky s hlubokým čištěním pro odolnější látky. Od té doby se změnila nejenom kvalita textilií, ale většina lidí pracuje v kancelářském prostředí, tudíž se čisticí výrobky posunují směrem k tomu, aby třeba nezpůsobovaly blednutí barev. Prací výkon již není tak důležitý, neboť míra znečištění textilií je minimální. Zákazníci chtějí větší čistotu, ale jiní upřednostňují vůně či dlouhodobější svěžest. Jsou tací, kteří nechtějí žádné zvláštní přísady, ať už kvůli alergiím nebo prostě proto, že nemají rádi umělé vůně. Je spousta požadavků, na něž se snažíme reagovat. Univerzální čisticí prostředek „na všechno“ proto nejspíše na trh nikdy nepřijde.
