Univerzity nemají jen vzdělávat

Výdaje na vědu a výzkum jsou v ČR dvěstěkrát nižší než v USA

Česká republika touží po změně z „montážní ekonomiky“ na takzvanou znalostní ekonomiku, a dokonce se chce co nejdříve stát jedním s vedoucích států v inovacích. Vysoké cíle jsou bezpochyby efektivní nástroj pro zvyšování výkonu. Nicméně transformace na znalostní ekonomiku je ze dvou klíčových důvodů skutečná výzva:
1. Při hodnocení plánů a cílů světových zemí od Malajsie po Kanadu nacházíme pozoruhodnou podobnost v plánech a opatřeních států s takzvanou znalostní ekonomikou a inovační špičkou. Je zřejmé, že ne každý může zvítězit. Tato krutá skutečnost je příliš často zapomínána. 2. I když vezmeme v úvahu, že peníze automaticky nezaručí nebo „nekoupí“ výsledky výzkumu, rozdíl v prostředcích České republiky a konkurentů je obrovský. Například v USA je tři tisíce univerzit a ročně vydávají 250 miliard USD na výzkum a vývoj. V ČR je 26 univerzit a výdaje jsou přibližně 40 miliard korun. To představuje 200násobný rozdíl ve velikosti výdajů na výzkum a vývoj, nemluvě o rozdílu ve zkušenostech, infrastruktuře a znalostní bázi. Čína ročně investuje 150 miliard USD, a růst těchto výdajů je nesmírně rychlý. Mohutné investice do vzdělávání přispívají k tomu, že ročně absolvuje 350 tisíc inženýrů připravených pracovat za méně než většina jejich kolegů ze střední a východní Evropy. Ponaučení je zřejmé. K tomu, aby se tato země stala znalostní ekonomikou, a tím pádem bohatší, je absolutně rozhodující způsob, jak se peníze vydají a lidské zdroje využijí. Česká republika může zvítězit pouze výjimečnou efektivitou jak při vynaložení každé koruny, tak při budování respektive využití lidských zdrojů. To si nežádá nic menšího než optimalizaci celé společnosti a její organizaci k inovacím. Toto není naprosto nemožné, ale také toho nelze dosáhnout bez radikálních změn, a tedy i bolesti. Vláda, průmysl i univerzity připravily mnoho důležitých iniciativ ke zvýšení efektivity inovační činnosti. Vzhledem k rozsahu změn a s tím spojených nákladů se ale stále hledají ještě lepší řešení. V práci s klienty jsme identifikovali základní ponaučení a klíčové elementy, které tvoří něco jako „best practice“ v zemích s vrcholnou inovativností. Z našeho pohledu existují čtyři nejdůležitější faktory pro zvýšení efektivity inovací.

1. Vytváření strategických aliancí nové kvality Pro efektivnější budování znalostní ekonomiky se Česká republika musí stát více než součtem svých jednotlivých zdrojů. Toho je možné dosáhnout jedině strategickou aliancí průmyslu, univerzit a vlády, která vytvoří novou kvalitu jejich spolupráce. Vytvoření takové strategické aliance je hlavní silou inovací v zemích, jako jsou USA, Velká Británie, Švédsko nebo Finsko. V srdci této aliance se nalézají tři propojené elementy:
Vysoký stupeň spolupráce mezi univerzitami a průmyslem ve všech oblastech vzdělávání, základního a aplikovaného výzkumu. Ukazuje se, že tato spolupráce je klíčová pro vyšší stupeň inovací a je úzce svázaná s konkurenceschopností. Je známo, že spolupráce univerzit s průmyslem v ČR není dostatečně rozvinuta. Je třeba zlepšit synchronizaci organizace těchto tří klíčových hráčů. Dvě organizační novinky mohou sloužit jako pilíře nové aliance:
a) Založení instituce, jako je například „Inovační rada“ s vedoucími osobnostmi země, které společně navrhují a podporují celonárodní inovační iniciativy a radí předsedovi vlády v oblastech inovace. b) Uvést v činnost dlouho plánovanou Technologickou agenturu, která bude financovat a podporovat inovační aktivity na univerzitách a v průmyslu. Zde by opět měli společně zasednout tři hlavní partneři a přispět k procesu rozhodování.
Konečně pro dosažení nové kvality v partnerství je také třeba nové role vlády a příslušných státních orgánů. Ony nejsou pouze klíčovým investorem, podpůrným orgánem a regulátorem vědy a inovací. Jsou také mimořádně velkým odběratelem soukromých výrobků a služeb, a tím také schopny posílit inovace preferováním nikoliv pouze nejlevnějšího řešení, ale také ve vybraných segmentech trhu uvažováním jeho inovativity, a tím podporovat tuzemský trh se sofistikovanými výrobky. Bez této podpory se bude těžko tvořit dostatečně velký trh s inovativními výrobky, jak domácí průmysl potřebuje.

2. Zaměření sil a velikosti Bezpodmínečné zaměření na vynikající kvalitu a ochota přestat podporovat podprůměrný výzkum uvolní prostředky k podpoře těch nejlepších, a je proto druhou základní cestou k dosažení větší efektivity v inovační činnosti. Je zásadní investovat a budovat prvotřídní kvalitu – nikoliv dát každému trochu, do každého projektu, každému výzkumníkovi a založit v každém regionu technologické centrum nebo inkubátor. Zvláště tak malá země, jako je Česko, potřebuje zaměřit své prostředky a vyvarovat se malých investic do „všeho“, a tím plýtvat finančními a lidskými zdroji. Těžko se dá popřít, že optimální způsob je soustředit síly. Na celém území USA směřuje 40 procent celkového rizikového kapitálu pouze do dvou regionů - Silicon Valley a Boston Massachusetts. Tři čtvrtiny prostředků směřuje do pěti regionů, dvou zmíněných a dále New Yorku, Los Angeles a San Diega.
Massachusetts s 6,3 milionu obyvatel a univerzitami, jako jsou MIT a Harvard, vynakládá téměř jednu miliardu USD pouze na centrum věd o zemědělství (life science!), Kalifornie se zaměřila a investuje jednu až 1,5 miliardy v technologickém centru životního prostředí a Texas investuje tři miliardy na výzkum rakoviny. Finsko, jako jedna z nejúspěšnějších evropských zemí v inovacích v posledních deseti až patnácti letech, určilo pouhých pět Center excelence, které jsou státem podporované. Zvažujeme-li tyto podklady, ČR se musí rozhodnout, jestli • deset oblastí excelence určených předchozí vládou
• 23 inovačních center a inkubátorů
• a začínajících 32 klastrů inovace jsou zdravá inovační báze nebo nebezpečná fragmentace zdrojů.

3. Přestavba univerzity ke skutečnému spojení talentů s inovacemi Univerzity mohou být nesmírně silnými hnacími motory inovace. Mohou pomoci vychovat novou generaci inovátorů, přinášející technickou a technologickou pomoc firmám směřujícím ke zlepšení svých výrobků a služeb. Výsledky jejich výzkumu mohou přinášet licence a patenty nebo vést k zakládání nových firem. Avšak pro efektivní plnění těchto cílů je bezpochybně nezbytné, aby univerzity vzaly mnohem více v úvahu potřeby průmyslu. Zde je však potřeba silně vymezit priority a omezení. Základním plodem univerzit je vzdělávání (a základní výzkum). Český průmysl nezbytně potřebuje vynikající absolventy, ti jsou také tím, kdo přitahuje cizí výzkum a vývoj. Transfer technologií, takzvaná třetí mise (produkt) univerzit, která je v současnosti hodně diskutovaná, není základním produktem univerzit. Jednostranné zdůrazňování a podpora podnikání na úkor vzdělávání by byly nebezpečné. Tato země potřebuje vybudovat skvělé univerzity, a nikoliv zejména „firmy pro smluvní výzkum“. Je důležité pochopit to ze dvou důvodů:
Předně se trh vyššího vzdělávání stává globálnějším. Zahraniční univerzity celosvětově soupeří o talenty. Tím, že české univerzity nebudou mezi nejlepšími, znamená, že mohou snadno přijít o nejlepší mozky. Objem transferu technologií je často silně přehnaný a přeceňovaný. Doložit to lze tím, že i v USA, v mnoha ohledech měřítku hlavních inovačních aktivit, univerzity generují pouze

• dvě až tři procenta nově založených podniků,

• přibližně tři procenta ze 150 tisíc patentů

• a pouze čtyři procenta z jejich prostředků na výzkum a vývoj pochází z licencí, a ty jsou nadále vysoce koncentrované na několik univerzit, jako jsou MIT a Standford,

• navíc, a tím hůře, patentové a licenční aktivity jsou málokdy ekonomicky úspěšné, navzdory některým určitým velmi úspěšným případům.

4. Vylepšení inovačního prostředí Je třeba vybudovat nové prostředí k posílení celého inovačního řetězce, sblížení univerzit a průmyslu a vybavení absolventů a výzkumníků nutnými dovednostmi a stimuly. Toto žádá zejména čtyři opatření:
Zaprvé systém zákonů a hodnocení, které nejen umožní, ale také posilují, spolupráci a personální výměnu mezi průmyslem a univerzitami. Toto ve skutečnosti znamená, že zvláště univerzity a jejich členové by měly být hodnoceny podle úrovně své spolupráce ve zmíněných třech klíčových produktech.
Zadruhé zavedení finančních odměn pro investování do inovací ve formě například daňového zvýhodnění výzkumu a vývoje a přilákání více rizikového kapitálu do Česka, nabídkou přitažlivých podmínek a kvalitního systému zákonů. Zatřetí být aktivnější v globální „válce o talenty“ vytvořením otevřené liberální atmosféry a rozvinout další formy podpory (například stipendia) pro zahraniční talenty, která je přiláká ke studiu a práci v ČR.
A konečně je třeba organizovat soutěže o státní podpory, které již podmínkami nutí ke spolupráci veřejného a soukromého sektoru. Například podobně jako ve Finsku podmínkou podpory výzkumníku v určitých oblastech by měla být společná žádost s vhodnými průmyslovými partnery a vykázání podstatné spolupráce. Navíc je nezbytné častěji užívat precizní metody a nezávislé organizace pro hodnocení plánovaných inovativních programů a jejich budoucí hodnoty.
Ke zvýšení efektivity dnešního inovačního systému je nutné použít všechny zmíněné nástroje integrovaným a konzistentním způsobem. Bez tohoto sblížení zůstane znalostní ekonomika vizí, nikoliv realitou.

Rudolf Pernicky,
The Boston Consulting Group