Krachující firmy se bojí podívat pravdě do očí
Krachující firmy se bojí podívat pravdě do očí. Doplácejí na to vlastníci i věřitelé
Insolvence, neboli stav, kdy firma není schopna plnit své závazky, je v každé ekonomice normálním jevem. I právnické osoby podléhají krizím a zániku, a v důsledku ekonomické recese tak činí ještě o něco častěji než v dobách prosperity. O tom, jak se v Česku umíme vyrovnat s úpadkem, pojednával další EURO Business Brunch v hotelu Mandarin Oriental. V případě každého úpadku je prvořadá otázka, jak tuto mezní situaci v životě firmy zvládnout s co nejmenšími ztrátami pro všechny zúčastněné. Jak firmu co nejšetrněji „pohřbít“, případně jak společnost, která je předlužená nebo nemá dostatek likvidity, zachránit. Od roku 2008 totiž na rozdíl od předchozího období existuje reálná možnost, jak se vyhnout nejhoršímu.
Druhá šance pro úpadce
Insolvenční zákon, který před více než třemi lety nahradil původní zákon o konkurzu a vyrovnání, zavedl nový postup – reorganizaci. Na rozdíl od konkurzu, který směřuje k likvidaci společnosti prostřednictvím rozprodeje jejího majetku, umožňuje reorganizace její záchranu. V tomto režimu může totiž firma i nadále vyvíjet podnikatelskou činnost v mezích takzvaného reorganizačního plánu, na němž se dohodnou věřitelé. Cílem je společnost ozdravit a posléze uspokojit pohledávky věřitelů ve větší míře, než by bylo možné prostřednictvím konkurzu. Poměrně nedávná úprava se inspirovala americkou praxí, s úpravami šitými na míru evropskému prostředí po vzoru Německa a Rakouska. A většina odborníků se shoduje v názoru, že je pro firmy jednoznačným přínosem. Do procesu insolvence vnesla větší transparentnost, zejména díky zavedení elektronického insolvenčního rejstříku. Nové možnosti však nejsou v praxi využívány tak, jak měl zákonodárce v úmyslu. Týká se to především reorganizace, která je zatím využívána jen sporadicky. Větší počet firem, než by bylo nutné, proto končí v likvidaci.
Pohodlný sebeklam
Zatímco v loňském roce proběhlo 2326 konkurzů, reorganizováno bylo v insolvenčním řízení jen jednadvacet společností. Hlavním důvodem, proč se možnost reorganizace využívá pomálu, je nezkušenost a nedůvěra v tento nový instrument. „Insolvenční zákon zatím platí velmi krátkou dobu, a ten proces není vyzkoušený,“ vysvětloval Michal Žižlavský, předseda Rady expertů Asociace insolvenčních správců. Neschopnost jít cestou, která je výhodnější pro věřitele, vlastníky i zaměstnance, má ale ještě další, podstatně vážnější důvod. Českým specifikem je totiž neochota firem přiznat si skutečnost, že to s nimi jde z kopce, a podle toho se zařídit. Insolvenční návrhy jsou pak podávány velmi pozdě a pravděpodobnost, že se podaří sestavit účinný reorganizační plán, je často velmi nízká. Problémy se přitom dají předvídat obvykle velmi brzy. Názorným odstrašujícím příkladem může být loterijní společnost Sazka, nejaktuálnější a nejsledovanější případ sešupu k insolvenci. „Asi v roce 2005 jsem si vzal kalkulačku a spočítal, kolik dělají úrokové náklady na jedno sedadlo v hale v pražských Vysočanech. Zjistil jsem, že jsou tak velké, že by tam musel Michael Jackson vystupovat každý den. A to se nestane,“ podotkl Václav Novák, spoluvlastník společnosti M. L. Moran, která se podílela například na restrukturalizaci Vítkovic.
Dohoda se vyplatí
Zcela zásadním předpokladem pro zdárné provedení reorganizace jsou také dobré vztahy mezi zúčastněnými stranami. Významná je dohoda jak mezi věřiteli a dlužníkem, tak mezi věřiteli navzájem – právě oni určují, zda pustí firmu do reorganizace, a posléze mohou sami určit insolvenčního správce. Naopak špatné vztahy výrazně sníží šance i tam, kde by jinak mohla být záchrana celkem snadná. „Většina z nás se shodne, že špatné vztahy jsou alfou a omegou eroze aktiv. Opět se stačí podívat na nejmenovanou loterijní společnost,“ řekl Václav Novák. Základem korektních poměrů mezi účastníky insolvenčního řízení je také realistický a sebekritický přístup akcionářů a managementu. Právě oni jsou totiž zodpovědní za špatný stav firmy. „Akcionáři jsou těmi, kdo hrají svou hru, a věřitelé jim na to půjčují. Pokud se jim hra nepodaří, nemohou chtít být na stejné lodi s věřiteli. Možná už je na místě, aby nedostali vůbec nic a aby věřitelé nastoupili na jejich místa. I v případě Sazky by se mělo řešení odvíjet hlavně od přání věřitelů,“ uzavřel Michal Žižlavský. Patronem EURO setkání byla společnost Deloitte, generálním partnerem Advokátní kancelář Vyroubal, Krajhanzl, Školout a mediálním partnerem Český rozhlas 1 Radiožurnál.
