Na žebříčku vnímání korupce jsme se v rámci celé Evropské unie ocitli na velmi nelichotivém místě. Coby čtvrtí od konce máme o čem přemýšlet. Čím jsme si to zavinili, že nás předběhli všichni kromě Lotyšška, Slovenska a P olska? Chtělo by se alespoň říci, že zatímco v Evropě propadáme, ve světě jsme obsadili slušné 51.
místo ze 146 zemí zařazených do průzkumu. A navíc jsme si o dvě místa polepšili. Jenže svět není míra, podle které bychom se měli poměřovat. Ale i kdyby, pak zjistíme, že nás předběhly takové státy jako Uruguay, Omán či Botswana. Úplně na špici žebříčku se umisťují dva druhy zemí. Jedny mají dlouhou tradici demokracie a boje proti korupci, propracované zákony, spolehlivou justici a korupce se tam prostě nenosí. Překvapivě jim konkurují země jako Hongkong, Singapur nebo Chile. Ty mají málo úřednictva a k tomu svobodné a srozumitelné zákony. Česká republika zatím nepatří ani do první, ani do druhé skupiny. Jestli nechceme, aby nás předběhly donedávna ještě lidožroutské režimy, budeme muset na boji s korupcí pořádně zapracovat. Máme vlastně ty nejlepší předpoklady - novým premiérem je bývalý ministr vnitra. Bohužel se v programovém prohlášení jeho vlády mluví o korupci jen sporadicky, a dokonce se zdá, že exministr vnitra ani pořádně neví, co to ta korupce je. V programovém prohlášení se například dočteme, že vláda hodlá v rámci boje s korupcí zavést registrační pokladny. Jeden by si myslel, že registrační pokladny jsou hlavně bičem na drobné podnikatele - a ono ne. Registrační pokladny mají zabraňovat korupci. A jak to provedou? Berou snad úplatky živnostníci? Ne, berou je politici a úředníci, a ti žádné registrační pokladny samozřejmě mít nebudou. Z pojmu „korupce“ se prostě stalo jakési ptydepe, slovo, které se strčí všude tam, kde by vláda chtěla získat podporu pro své nápady. Víme tedy, že to myslí vážně s registračními pokladnami či s kolkováním lihu. Myslí to vážně také s bojem proti úplatkářství? Česká republika zatím spolehlivě kráčela opačným směrem než světoví premianti - úředníků stále přibývá - a čím více jich bude, čím více rozhodnutí budou vydávat, tím více rukou natažených po úplatku… Snad by pomohl alespoň slib vlády, že zavede průhlednost při nakládání s veřejnými prostředky a posílí represivní složky. Lepší zákony a důsledný boj s jakýmkoliv náznakem korupčního prostředí by jistě pomohly alespoň zkrotit nenasytné úplatkáře. Jenže k tomu nebude vůle, pokud se tohoto úkolu nezhostí vrcholní politici. A ti rozhodně příkladem jít nemohou. Mnozí z nich mají za sebou zpackané privatizace a vládní zakázky, které budí podezření. Stačí zmínit jen ty nejkřiklavější - dálnici D47 do Ostravy nebo největší zbrojní zakázku všech dob, jíž byl nákup stíhaček Gripen. A pod špičkou ledovce bují podobné kšeftíky dál. Svět to vidí. Proto nečekejme, že za rok dopadneme o mnoho lépe.
