PŘESHRANIČNÍ POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB Ostré spory nad Bolkesteinovou směrnicí, ale i Německo před Evropským soudním dvorem. Oba aktuální případy spojuje téma poskytování služeb v rámci Evropské unie. Nejde o náhodu: přes liberalizační snahu Bruselu se některé národní státy stále snaží své firmy bránit před nevítanou zahraniční konkurencí.
PŘESHRANIČNÍ POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB Ostré spory nad Bolkesteinovou směrnicí, ale i Německo před Evropským soudním dvorem. Oba aktuální případy spojuje téma poskytování služeb v rámci Evropské unie. Nejde o náhodu: přes liberalizační snahu Bruselu se některé národní státy stále snaží své firmy bránit před nevítanou zahraniční konkurencí. Přeshraniční poskytování služeb je jednou ze základních svobod vnitřního trhu Evropské unie. A tak by například česká firma, která se chystá vyslat své zaměstnance na montáž strojírenského zařízení ve Francii, neměla narazit na žádnou zásadní úřední překážku. To ale neznamená, že se podnikatel vyhne plnění celé řady často poměrně náročných administrativních procedur. Může se dokonce setkat i s diskriminačními požadavky, které evropskému právu odporují. Právě pro tento případ je potřeba mít základní přehled o právech a povinnostech, které jsou se službami na vnitřním trhu Evropské unie spjaty. Následující text se věnuje nejčastější situaci, kdy služby poskytuje firma a vysílaný zaměstnanec je s ní plně svázán, je firmou odměňován a jen ona s ním může ukončit smlouvu. (V rámci přeshraničního poskytování služeb mohou totiž nastat i jiné situace. Například když osoba samostatně výdělečně činná vysílá „sama sebe“.) JEN DVA PRSTÍKY OHŘEJEME…
Základním principem je, že poskytovatel musí být oprávněn k vykonávání služby ve své domovské zemi a že službu v zahraničí nabízí pouze dočasně a příležitostně. Nesmí se jednat o pravidelnou, periodickou a nepřetržitou činnost. Striktní omezení nejsou nikde pevně stanovena. Obecně se ale přijímá období 12 měsíců (s určitou možností prodloužení) či deset zakázek. Pokud si tedy podnikatel dočasně otevře dílnu například v Německu, podléhá volnému pohybu služeb. Pokud ji začne používat jako profesní základnu a začne z ní své služby propagovat, podléhá už pravidlům o svobodě usazování a daný stát může požadovat, aby se zde usadil a začal plnit i další povinnosti.
Samotná svoboda poskytování služeb znamená, že na podnikatele nesmí být kladeny žádné nadstandardní požadavky, které daná země neuplatňuje i na své firmy. Ze strany hostitelského státu tedy nesmí být vyvíjeny žádné kroky, které by cíleně omezovaly společnost z jiného členského státu Unie.
Podnikatel nicméně podléhá místním předpisům v oblasti pracovního, daňového či živnostenského práva. Ty už si musí zjistit na místní řemeslnické komoře, živnostenském úřadu, cizineckém úřadu a podobně. Velké množství informací lze získat už v Česku a často pohodlně elektronickou formou. K hlavním zdrojům patří bezpochyby portál Eures a CzechTrade, řadu informací podají i jednotlivá místní Euroinfocentra a ledacos lze nalézt i na stránkách ministerstva průmyslu a obchodu.
V případě zmíněného vysílání pracovníků do Francie tedy podnikatel vyplní příslušný formulář (Declaration de detachement), který získá na místním úřadu práce. V něm mimo jiné uvede i počet hodin, které budou zaměstnanci pracovat. Pokud budou ve Francii pracovat déle než tři měsíce, je také třeba na prefektuře žádat o povolení k pobytu, jehož součástí je i doklad o ubytování.
SMĚRNICÍ PROTI SOCIÁLNÍMU DUMPINGU
Podstatou nadnárodního poskytování služeb je vysílání pracovníků do zahraničí, které se řídí směrnicí 96/71/EC. Jejím cílem je zamezit přemísťování levných pracovní sil do jiných členských států. Zajišťuje, že třeba slovenská firma nepošle své zaměstnance na stavbu do Itálie a nebude jim platit podle slovenských standardů, čemuž by italské firmy nemohly konkurovat.
Vlády jednotlivých zemí tedy začleněním této směrnice do národních řádů musí zajistit, že budou naplněny základní mzdové a sociální pracovní podmínky zaměstnance. Směrnice také umožňuje (české zákony to přímo nařizují), že pokud jsou zaměstnanci posíláni do zemí s nižšími standardy, platí pro ně výhodnější podmínky domovského státu. Hodnotí se přitom každý pracovněprávní nárok zvlášť.
I v této oblasti jsou samozřejmě některé výjimky. Pokud jde o první montáž nebo první instalaci, která tvoří podstatnou část smlouvy o dodávce zboží a je nezbytná pro jeho uvedení do provozu, nevztahují se tyto podmínky na zaměstnance po dobu osmi dní. Netýká se to však stavebních prací.
Ve snaze zjednodušit poskytování služeb umožňuje směrnice jednotlivým státům udělit až měsíční výjimku, během které daná pravidla pro cizí zaměstnance na jejich území neplatí. Tuto výjimku poněkud nešťastným způsobem přejala i Česká republika. V paragrafu šest zákoníku práce ji totiž aplikuje i na zaměstnance českých firem působících za hranicemi. To je samozřejmě nesmysl, o výjimce rozhodují státy pouze na svém, nikoliv cizím území.
Zaměstnavatel tedy musí v každém případě pozorně sledovat situaci v cílové zemi. „Naše úprava je v tomto ohledu velmi špatná. Orgány cílové země samozřejmě budou kontrolovat dodržování místních zákonů, nikoliv českých. Zaměstnavatel tedy musí kontrolovat obě úpravy a v případě konfliktu by měl upřednostnit tu, která je pro zaměstnance výhodnější. Nový zákoník práce už tento nesmysl dává do pořádku, navíc upřesňuje to jednoměsíční pravidlo,“ rozplétá tento zmatek Klára Valentová, advokátka firmy Ambruz a Dark.
Aby nedocházelo ke zbytečně častému přehlašování sociálního zabezpečení, zaměstnanci po dobu dvanácti měsíců mohou zůstat funkční v rámci domácího systému, nutné je ale vyřídit si na České správě sociálního zabezpečení formulář E101. I toto období je možno za určitých okolností prodloužit. Zdravotní pojištění je ještě jednodušší, stačí Evropský průkaz zdravotního pojištění.
OCHRANÁŘŠTÍ SOUSEDÉ V rámci volného poskytování služeb však existují dvě země, které uplatňují celou řadu výjimek. Jde o Rakousko a Německo. Oba státy vnímaly možnost ohrožení hlavně svého stavebního sektoru natolik citlivě, že jej z volné konkurence vyloučily. A to minimálně do roku 2009, o nutnosti dalších dvou let pak chtějí přesvědčit skeptický Brusel. „V Německu existuje poměrně silná obava z konkurence z nových států Unie a místní vláda bude nejspíše trvat na výjimkách, dokud to jen bude možné,“ komentuje současný stav Alena Klikar, advokátka kanceláře Roedl & Partner. U regulovaných služeb Německo uplatňuje pouze národní legislativu a také bilaterální smlouvy. Způsobem, jak toto omezení volného pohybu služeb obejít, je prostřednictvím smlouvy o dílo. V jejím rámci je možné zažádat si u licenční správy ministerstva průmyslu a obchodu o takzvaný kontingent pracovníků, které je možné na danou zakázku přidělit, a ti tedy obdrží pracovní povolení. Pokud má ale výkon služby probíhat například v regionu s vysokou nezaměstnaností, nelze vydání potřebného povolení očekávat. Samotná smlouva navíc může být uzavřena pouze mezi českými a německými podniky, nikoliv mezi podnikem a německou soukromou osobou. Výjimkou jsou pouze restaurátorské práce. U regulovaných služeb tedy platí stejný režim jako před přistoupením Česka k Unii. V případě porušení pravidel také hrozí poměrně vysoké sankce. „Německé úřady velmi pozorně kontrolují potřebné doklady a například v případě chybějícího pracovního povolení může být zaměstnavatel sankcionován až 500 tisíci eury, v některých případech mu dokonce hrozí až tříletý trest odnětí svobody,“ varuje Alena Klikar. U zbylého spektra služeb žádná povolení pro zaměstnance potřebná nejsou. Existuje nicméně možnost vyřídit si potvrzení, že jejich pobyt na území Německa je legální a zcela v souhlasu s legislativou. Jde však o dobrovolný akt, nikoliv o povinnost. Už jen formalitou je ohlašovací povinnost v místě bydliště. Podobná je situace v Rakousku. U omezených služeb musí firma získat pro své pracovníky takzvané povolení k vyslání (Entsendebewilligung), vydávané rakouským úřadem práce (Arbeitsmarktservice). V oblasti stavebnictví a v příbuzných oborech však české firmy nemohou pracovat vůbec. V případě, že nejde o regulované služby, stačí oznámit zahájení práce ještě před samotným jejím započetím regionální kanceláři úřadu práce. Problémem však je, že potvrzení o nahlášení (EU-Entsendebestätigung) může úřad vydat ve lhůtě až šesti týdnů, tedy za poměrně dlouhý čas. Ničivý dopad na možnost pohotově a pružně reagovat na rakouskou poptávku je zde zřejmý. Toto potvrzení se vystavuje na šest měsíců s možností prodloužení a úřad v rámci vystavování kontroluje také to, jestli zaměstnanec u firmy pracuje alespoň jeden rok. PADEJ DOMŮ, ROCKERE! Některé státy s vysokou sociální úrovní a drahými službami se ale snaží svůj vnitřní trh před zahraniční konkurencí chránit i za cenu porušování evropského práva. Kupříkladu německá vláda tak v posledních dnech čelí obvinění ze zbytečně komplikovaného udělování pracovního víza při zaměstnávání cizinců ze třetích zemí. Pokud chce totiž firma vyslat do Německa zaměstnance ze zemí mimo Evropskou unii, musí prokazovat, že pro ni pracují už nejméně jeden rok. Tím je poskytování služeb zbytečně komplikováno. U Evropského soudního dvora byl také řešen případ, kdy německé úřady omezovaly právo na volné poskytování služeb hudebním skupinám na jejich turné po zemi. Hudebníci museli každé stavění podia nahlašovat německému inspektorátu práce, neboť údajně spadá pod režim stavebních prací. „Je pravda, že při podnikání v Německu čeká firmu celá řada administrativních obtíží, v nichž může být pro podnikatele velmi obtížné se vyznat,“ uzavírá Alena Klikar. Existuje ale samozřejmě možnost jak se bránit. Se stížnostmi je možné obrátit se na bezplatnou evropskou službu Solvit, která se právě řešením takovýchto problémů vnitřního trhu zabývá. Pobočky má v každém státě Unie včetně Česka. CO NA TO ZÁKONÍK PRÁCE
Paragraf 6 určuje tyto pracovněprávní nároky spojené s vysíláním zaměstnanců:
délku pracovní doby a dobu odpočinku délku dovolené na zotavenou minimální mzdy, minimální mzdové tarify a příplatky za práci přesčas bezpečnost a ochranu zdraví při práci pracovní podmínky žen a mladistvých a zaměstnanců pečujících alespoň o jedno dítě mladší než tři rokyrovné zacházení s muži a ženami a zákaz diskriminace
Pracovněprávní nárok týkající se mzdy se neuplatňuje, pokud doba vyslání nepřesáhne měsíc. Nárok na dovolenou, pokud vyslání nepřesáhne 22 dní během posledních 12 měsíců.
VÝJIMKY Z VOLNÉHO POHYBU SLUŽEB NĚMECKO Stavebnictví a související obory Čištění budov, zařízení a dopravních prostředků Dekorace interiérů RAKOUSKO **Stavebnictví a související obory Čištění budov, zařízení a dopravních prostředkůPéče o nemocné v domácnosti a sociální službyZahradnické služby, řezání a úpravy kamene, výroba kovových konstrukcí a jejich částí
