V posledních měsících se Vinařský fond trochu nešťastně dostává do společnosti pranýřovaných nákladných, nadbytečných a netransparentních úřadů. Jako řediteli Vinařského fondu mi přísluší, abych vysvětlil, proč mezi instituce „na odpis“ rozhodně nepatří. Před vstupem do EU fond podporoval výsadbu a obnovu vinic, abychom byli co nejlépe připraveni na situaci po vstupu, kdy už nebude možné nové vinice zakládat. Bez tohoto zásahu by ČR v oblasti vinařství rozhodně nebyla tak daleko, jako je dnes. Od roku 2004 fond slouží k podpoře národního vinařství a vinohradnictví. Fond je financován z příspěvků vinařů, k nimž stát přidá stejnou částku. Na samotný chod instituce připadá jen zlomek (přibližně sedm procent) celkového rozpočtu. Drtivá většina finančních prostředků směřuje zpět, na podporu vinařů. Veškeré finance podléhají mnohastupňové veřejné kontrole a fond si kontrolní mechanismy dobrovolně nastavil ještě přísněji, než mu zákon ukládá. Víno je specifická komodita, jejíž přitažlivost je mimo jiné založena na širokém spektru drobných výrobců, kteří produkují kvalitní a zajímavá vína. Vzhledem ke své tržní síle však tito výrobci nejsou s to osamoceně konkurovat soustředěnému tlaku ze zahraničí. Bez aktivit Vinařského fondu by naši vinaři v čase nuceně vyklízeli pracně vydobyté pozice a na jejich místa by se nasouvali zahraniční exportéři.
Jaroslav Machovec
ředitel Vinařského fondu
Evropské spotřebitelské centrum není úřad jako takový. Je součástí České obchodní inspekce (dříve Ministerstva průmyslu a obchodu, MPO). Rozpočet ESC není sedm milionů korun ročně. Tato částka platila dříve, avšak pro dvouleté období, kdy byl rozpočet připravován vždy souborně na dva roky (2005–2006, 2007–2008). Polovinu rozpočtu přitom hradí Evropská komise. Ročně tedy Česká republika platí za činnost tohoto specializovaného centra 1,7 milionu korun, a nikoli sedm milionů.
Naše činnost se nijak nedubluje s neziskovými spotřebitelskými spolky. Občanská sdružení na nás naopak klienty odkazují v případech, kdy čeští spotřebitelé mají problém s prodejcem z jiné země EU a nejsou již schopni věc řešit sami, případně kdy potřebují poradit ohledně svých práv na evropském trhu. ESC ČR je totiž u nás jedinou institucí tohoto druhu specializovanou na evropské spotřebitelské právo.
Tomáš Večl,
ředitel Evropského spotřebitelského centra při České obchodní inspekci
Článek Úřady na odstřel jsem si se zájmem přečetl. Bohužel musím konstatovat, že minimálně v jedné položce má článek závažnou faktickou chybu včetně značného časového zpoždění. Konkrétně v tabulce Kolik utratí úřady je uvedena položku Česká energetická agentura: 105 milionů korun. Faktická a časová chyba je v tom, že uvedená Česká energetická agentura byla zrušena ke dni 31. 12. 2007, tedy již téměř před třemi lety. Část činností převzala agentura CzechInvest a část ministertvo průmyslu a obchodu.
Roman Portužák
ředitel odboru elektroenergetiky
Ministerstvo průmyslu a obchodu
