Vláda vnáší do citlivé kauzy emoce, které tam nepatří. Ne náhodou ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová, která připravovala zmiňovaný vládní materiál s ministryní spravedlnosti Marii Benešovou, hovořila o tom, že se jí usnesení EP „dotklo“. A tak dotčeně vyznívá celá vládní reakce. Vláda je uražena, protože se někdo plete do našich vnitřních záležitostí, do kterých nemá co mluvit.
Je podle vás premiér Andrej Babiš ve střetu zájmů?
Což je podle vlády mimo jiné také to, jakou úpravu střetu zájmu v Česku budeme mít a jak jej budeme vyhodnocovat. Tak to vykládá nejen Andrej Babiš, ale i šéf komunistů Vojtěch Filip, tak se na kauzu dívají novodobí čeští národovci na sociálních sítích. Brusel nám zase diktuje, jak a co máme dělat, a to je nepřípustné!
Je to pořád stejná strategie: zaplavit debatu emocemi a
nesmysly, tak aby se v ní už nikdo nevyznal. A strhnout náladu na svou
stranu, tedy opět – už potisícáté – vytvořit obraz mučeného Česka, kterému Unie
bere suverénní práva rozhodování. A přitom je všechno tak jasné a jednoduché,
takže si s tím snadno poradí i zdravý selský rozum, který je dnes obecně
nejuznávanějším arbitrem a rozhoduje skoro o všem.
Rozdává-li někdo společné peníze, říká zdravý selský rozum, stará se také přirozeně o to, aby se peníze čerpaly v souladu s dohodami společenství. Řádný hospodář pak důsledně kontroluje férovost rozdávání peněz, a když má podezření, že něco není v pořádku, upozorní na to. Přesně to, nic víc, teď dělá Evropská komise, kterou teď navíc evropští poslanci vyzývají k rychlejšímu postupu, aby se věc zbytečně neprotahovala a podezření ze střetu zájmů českého premiéra bylo konečně vyřešeno a odstraněno z jednacích stolů.
Česká vláda se bohužel ohrazuje nejen proti tomu, že EP
nepřípustně tlačí na zrychlení posuzovací procedury, což je z hlediska
procesního legitimní námitka, která však zároveň prozrazuje, že zdržovací
taktika vládě i premiérovi vlastně velmi vyhovuje; kabinet ale napadá i meritum
věci, starost politických zástupců občanů EU o osud vyplácených společných
peněz, to vše emotivním stylem malého uraženého děcka.
V diplomaticky dosti neomaleném stanovisku se implicitně vychází z dlouhodobě prezentovaného postoje premiéra Babiše, který by byl nejraději, kdyby Unie jen dala Česku peníze, a to si pak samo rozhodovalo, kde a kolik utratí. Žádá, aby se hodně, pokud možno co nejvíc čerpalo ze společného, ale aby kontrolu nad těmito penězovody prováděl každý sám. Zkusme si představit, jak by to vypadalo, kdyby takovou uvolněnou frajerskou politiku dělal Babiš z ryze českých peněz. Dával by dotace každému, kdo by se zastavil, a vůbec by se nestaral o to, kdo a jak je využije, protože každý si rozhodne sám.
Nad tím by se zdravý selský rozum jistě pozastavil. Proč by měl
v případě unijních peněz myslet a jednat jinak? Protože to nejsou jenom
naše peníze, ale dostáváme je od jiných, jejichž případné ztráty doma nikoho
nebolí?
Nekonečné tahanice o střet zájmů premiéra dlouhodobě omezují
českou pozici v Evropské unii a škodí jí. Reakce vlády bohužel
k řešení sporu nepřispívají a situaci dál vyhrocují. A vytvářejí
v Evropě obraz trucovité země věčných kverulantů, jejíž premiér si neumí
vyřešit ani to, čím je, čím chce být. Zda politikem, nebo podnikatelem. Systém
okamžitého přepínání identit, který by preferoval Andrej Babiš, v EU
evidentně přijímán není. Ostatně ani zdravý selský rozum z toho není
nadšený, v takových chvílích přece mluví o rozpolcenosti, rozdvojené
osobnosti, schizofrenii.
Premiérova politicko-obchodní schizofrenie je bohužel už i
diagnózou vládní a navenek i republikovou. Diagnóza, jejíž stále silnější a
nebezpečnější symptomy tlačí Česko na unijní periferii. Zdravému selskému
rozumu by to už mohlo, mělo vadit – pokud se už také po vzoru premiéra v rozplizlých
mediálních sítích definitivně nerozštěpil.
