Kapitola XIX
Březnový manifest * Hojdarova trafika * Sen Jana Žižky
Březnový manifest
Prahu minulý týden zaplavily výrazné světle fialové plakáty s nápisy jako It‘s legal to speak, It‘s legal to be a loser, It‘s legal to be different a podobně. Na dolní části plakátu je vidět znak anarchistů a internetová adresa its-legal.us. Na ní kromě anarchistické hvězdy a krátkého textu nenajdete už nic. Ale ten text stojí za povšimnutí: „Po posledních sedmnácti letech toho nezbývá příliš, co se dá urvat. A přece. Moje i tvoje svoboda, po níž se natahují nesčíslné ruce. Pod nejrůznějšími maskami a jmény skrývají chamtivost, prázdnotu, neschopnost, touhu ovládat a vlastnit. Současní politici, instituce, obrovské firmy, národní i nadnárodní kapitál si mezi sebou již dnes slibují, že my je budeme poslouchat. Schopní lidé jsou opět šikanováni. Korupce prorostla naším státem jako rakovina a z policie mají strach jenom ti slušní. V médiích je myšlenka ponižována a prázdná slova vyjadřují pouze jejich zájmy. Myslíš, že dnes jsi informovaný? Zítra budeš uniformovaný, pozítří polezeš po čtyřech a potom…? To si přece nenecháme líbit!!!“ Jestliže Česká republika potřebovala šestnáct let na to, aby zelení měli šanci dostat se do Parlamentu, kolik budou potřebovat anarchisti, aby si něco urvali? Další otázka je, koho budou tito mladí lidé volit?
Hojdarova trafika
Tento novodobý manifest anarchistů sice tvrdí, že po sedmnácti letech už není toho příliš, co se dá urvat, bývalému poslanci sociální demokracie Josefu Hojdarovi, jemuž letos bude 60, se přesto může podařit získat post předsedy Českého báňského úřadu. Když se Hojdar před pár týdny vzdal poslaneckého mandátu (podle jeho slov ze zdravotních důvodů), dalo se tušit, že s nemocí to nemá nic společného a že se pro něj spíše chystá pozice, kterou jako poslanec nemůže vykonávat. Česká konsolidační agentura (ČKA), kde je Hojdar (teď už dokonce i placeným) místopředsedou dozorčí rady, pomalu ukončuje svoji činnost a báňský úřad by pro něj znamenal výbornou kontinuitu. Sociální demokracie však hlavně potřebovala tohoto rebelujícího poslance ze severu Čech, kde je lídrem právě Jiří Paroubek, pomocí nějakého významného postu uklidnit a před červnovými volbami z politiky uklidit.
Plat předsedy báňského úřadu sice bude o něco menší než základní plat poslance (minimálně 57 600 korun) či člena dozorčí rady ČKA (85 tisíc), ale úřad je mocný, vykonává vrchní dozor nad veškerou hornickou činností v České republice.
Hojdar sice vystudoval Vysokou školu báňskou a byl tři roky členem představenstva Mostecké uhelné společnosti, přesto nemůže být důstojným nástupcem současného šéfa úřadu profesora Romana Makariuse. Škoda že tento dnes sedmašedesátiletý maltézský rytíř, který kromě Vysoké školy báňské vystudoval nejen právo na Karlově univerzitě, ale i státní konzervatoř (působil jako sbormistr a dirigent), nevychoval na svém úřadu žádného podobně erudovaného nástupce.
Sen Jana Žižky
Urvat o něco více by chtěl i další bývalý poslanec ČSSD a dlouholetý blízký spolupracovník Stanislava Grosse ve středočeské organizaci strany Jan Žižka, jemuž letos bude 62 let. Od roku 1996 byl poslancem a v listopadu 2004 byl vládou Stanislava Grosse jmenován předsedou Správy státních hmotných rezerv (SSHR). Žižka teď usiluje o to, aby jeho úřad mohl řídit dvě strategické státní akciové společnosti MERO a Čepro.
O kontrolu v jakékoliv formě (třeba i oklikou) nad těmito podniky usiloval Unipetrol už v době, kdy byl ovládán státem. Bylo by překvapivé, kdyby o to nestál ani po privatizaci firmou PKN Orlen, v níž polský stát drží už jen 27,52 procent akcií. Kdyby SSHR z nějakého důvodu rezignovala na velkoobchodní činnost firmy Čepro, která má na českém trhu třicetiprocentní podíl, radoval by se Unipetrol, jehož podíl se pohybuje kolem čtyřiceti procent, a další obchodníci. Ale věřme, že Žižka takovou radost nikomu udělat nechce. Jinak by přidělal starosti motoristům, protože státní Čepro svou velkoobchodní činností mimo jiné udržuje ceny pohonných hmot na přijatelné výši.
V případě firmy MERO, která vlastní ropovody, Unipetrol vždy usiloval o snížení přepravních tarifů, protože tyto náklady poměrně významně zatěžují jeho hospodaření.
Žižka mimo jiné navrhuje, aby stát prostřednictvím jeho úřadu koordinoval a zajišťoval kontrolu nad přepravou a dodávkami ropy do České republiky. Tento nápad je skutečně pozoruhodný už jen proto, že hlavní zpracovatelé ropy (Shell, Agip, Conoco, Unipetrol Rafinérie a Paramo) si dodávky a přepravu ropy do rafinerií zajišťují sami. Navíc Žižkův úřad nemá v tomto oboru žádné zkušenosti. Jestli je za vším snaha získat kontrolu nad maržemi v ropném byznysu, dá se s jistotou očekávat silný odpor všech hráčů, protože by se jednalo o přímý zásah do práv soukromých firem.
