S nezaměstnaností sahající k osmi procentům a vládním dluhem 16 bilionů dolarů je snadné se ptát, proč daňoví poplatníci platí 2,5 miliardy za vozítko jménem Curiosity. Nemohly tyto peníze jít někam blíže, na přístřešky pro bezdomovce nebo výstavbu silnic? Mohly. Ale takové úvahy jsou krátkozraké.
Projekt Mars je další ukázkou americké neukojitelné vášně hledat odpovědi na dosud nezodpověditelné otázky a čelit novým výzvám. Můžeme parafrázovat prezidenta Kennedyho: Amerika nedělá tyto věci proto, že jsou snadné. Dělá je proto, že jsou složité. Prakticky všechny technologie na cestě i při přistání byly nové nebo nově využité.
Čtěte také:
Curiosity: Jedna z posledních radostí fanoušků Marsu
Modul Curiosity po složitém manévru úspěšně přistál na Marsu
Sonda Curiosity odstartovala k Marsu
Když se tenčí rozpočty, vesmírné projekty bývají terčem kritiky jako ezoterické vrtochy. Ve skutečnosti jsou inspirativní a praktické. Technologie jsou motorem ekonomického růstu. Proč tedy nepodpořit program, který popularizuje vědu a odhaluje ty nejzajímavější věci, které technologie dokážou? V celé historii platí, že národy, které zkoumají a podporují vědu, vedou svět.
The Daily Telegraph: Zlatá loterie
Bylo trochu depresivní sledovat, jak heroismus britského olympijského týmu vyvolal sterilní debatu o sportovním přínosu státních a soukromých škol. Výkony našich sportovců mluví za sebe. Snažit se je využít k tendenční ideologické argumentaci v diskuzích o britském vzdělávání je nedůstojné a dětinské.
Renesance Británie jako olympijské velmoci má své kořeny v roce 1994, kdy byla spuštěna Národní loterie. Od té doby šlo do sportu od amatérů po elity více než 4,4 miliardy liber. Z 542 britských atletů soutěžících v Londýně jich skoro 90 procent dostalo podporu z fondů Národní loterie.
A výsledky hovoří. V Atlantě v roce 1996 získala Británie jedno zlato a skončila 36. v pořadí národů. V Pekingu o 12 let později jsme skončili čtvrtí s 19 zlatými medailemi. Loterijní financování pomohlo, pokud jde o finance, vytvořit britským sportovcům pod nohama stejnou půdu, jakou jakou mají atleti ve sportovních velmocích typu Číny nebo USA.
SME: Zachránkyně eura
V evropské dluhové krizi je konečně vidět světlo na konci tunelu. Členkou konzultační skupiny pro privatizaci v Řecku je Anna Bubeníková. Je to sice méně než fiskální unie, kdyby ovšem prodeje řeckého státního majetku nabraly z poloviny takové tempo, jaké je popsané ve spisu Gorila, tak kyne šance na záchranu eura. Bubeníkové to, alespoň podle Gorily, jde od ruky (a do ruky), takže rok 2015 jako „deadline“ prodejů za 50 miliard eur pro ni bude brnkačka.
Není tedy jasné, proč angažmá Bubeníkové vyvolalo na Slovensku takové pohoršení. Byla hlavní postavou spisu Gorila, tak odešla z čela Fondu národního majetku. O pravdivosti spisu ale pořád nevíme nic. V řecké skupině nezastupuje Slovensko, ale Evropskou komisi, ECB a MMF. Až tyto instituce uvěří Gorile, mohou ji též odvolat. Jestliže slovenská spravedlnost nestihla Bubeníkovou za půl roku ani vyslechnout, není důvod, proč by nemohla v Řecku zachraňovat euro. Presumpce neomylnosti Gorily platí na Slovensku, ale trojce může být úplně lhostejná.
