Biozemědělství má mocné nepřátele
Je libo kuřátko nadívané hovězími bílkovinami jenom proto, aby nasáklo vodou a bylo těžší? Nebo dáte přednost pečínce z prasátka, vyrostlého na krmivu s přísadou rakovinotvorného růstového hormonu MPA? Zprůmyslněné zemědělství se čas od času dostává do podobných problémů, a lidé proto stále častěji sahají po produktech biosedláků. Ekologické zemědělství by mělo mít budoucnost, protože se zásadně vyhýbá syntetickým hnojivům, pesticidům, hormonům a průmyslovým přídavkům do potravin. Má také velice osvědčenou minulost a je zkrátka normální. Na slepice ve dvoře či pasoucí se krávy je navíc lepší pohled než na zvířata v mučírnách velkochovatelů.
Jenže nad tradičním ekologickým hospodařením se smráká dříve, než se stačilo znovu rozvinout. Co by to bylo za biosedláka, kdyby pěstoval geneticky modifikované rostliny? Ani nesmí, aby nepřišel o vydřenou biolicenci. Rozvoj plantáží s modifikovanými výpěstky ohrožuje veškeré jiné hospodaření. Jakmile se biosedlákovi obilí spráší s pylem z umělých kultivarů, znehodnotí se jeho kvalita. Už je nebude moci nabízet se značkou bio a jeho vložená práce přijde vniveč. S rozšířením produkce geneticky modifikovaných rostlin se tržní nabídka nerozšíří, ale ještě více zúží.
Je to skličující, ale koexistence plantáží geneticky modifikovaných organismů a ekologického zemědělství není možná. Nedávno na to upozornil ředitel Mezinárodní asociace ekologických zemědělců (zastupuje 750 organizací ze 105 zemí) Bernward Geier. „V Kanadě už neexistuje normální řepka,“ varuje Geier. Kdosi předělává svět a většina lidstva bez zájmu přihlíží.
V Branišovicích na Jižní Moravě, na jednom z prvních polí, na němž s posvěcením ministerstva životního prostředí do Česka pronikají první GM plodiny, někdo přestal přihlížet a nezralou kukuřici v noci čímsi sklidil. Firmě Monsanto tím způsobil škodu a měl by za to pykat. Policie by měla udělat všechno, aby viníka dopadla a zavřela. A nejen proto, aby platila spravedlnost, ale taky, aby bylo komu po dvaceti třiceti letech postavit pomník. Zaslouží si totiž oboje.
Ten člověk pozurážel nalévající se palice kukuřic, aby se konečně rozsvítilo v palicích lidských. Proč máme v naší zemičce, která pořád ještě někde voní mlékem a strdím, ničit tradiční evropské selské hospodaření? Kvůli boji se škůdcem, o němž běžný smrtelník ještě nikdy neslyšel? Mandelinka, kůrovec, slimáci… Ti už natropili kalamitních škod a každý o nich ví. Ale zavíječ kukuřičný? Stálo vůbec někomu za to vyčíslit škody, které mu tento málo známý škůdce způsobil? Geneticky modifikovaná kukuřice neřeší existující ekonomické problémy českých zemědělců, ale ekonomické zájmy dodavatelské firmy Monsanto. Ekologickým sedlákům přináší smrtelné riziko. Když se naplní a podnik postavený na bioprodukci vlivem sprášení s GMO zkrachuje, ani nevysoudí škody. Světový gigant Monsanto u nás ručí jen do výše vkladu své s. r. o.
