ČSSD podpoří vládu během českého předsednictví EU jen v otázkách, jež s ním souvisejí
Když jsem se zamýšlel nad začátkem úvahy, co znamená pro české sociální demokraty Evropská unie, a tím samozřejmě i institucionální vyjádření téhož, tedy české předsednictví, uvědomil jsem si zásadní rozdíl mezi ČSSD a ODS. Pro ČSSD je EU něčím blízkým, jakýmsi širším domovem či zázemím. Pro ODS je tatáž unie čímsi vlastně nepřátelským – tím, proti čemu je třeba neustále bojovat, a v nejlepším případě ji využít jako utilitární zdroj příjmů. Zatímco ČSSD chápe EU jako potřebu demokratické a prohlubující se integrace, ODS se snaží prosadit model unie ve formě spolku národních států s nulovou koordinací a zaměřenou pouze na zónu volného obchodu. Rozdíl v pohledu je tedy systémový.
Cíle
To neznamená, že bychom si představovali, že je vše v EU ideální. Samozřejmě že nikoli. V našem zveřejněném pojetí představ zadání, které by se měla Česká republika snažit prosazovat, jsme otevřeně řekli, že EU není cílem sama pro sebe, nýbrž toliko prostředkem k řešení problémů – nezbytně potřebuje změnit tvář před občany, nemůže být pouze projektem elit, ale musí být utvářená z vůle svých obyvatel.
Proto také podporujeme Lisabonskou smlouvu, která byla sice vytvořena na základě přání politických reprezentací, ale v rámci maximálně dosažitelného konsensu různě smýšlejících členských států EU. V každém případě směřuje k větší transparentnosti, snížení byrokratizace i prohloubení demokratičnosti rozhodování v EU. Toto pojetí a větší provětrání a provzdušnění evropských institucí budou představovat jeden z nosných pilířů naší volební kampaně do Evropského parlamentu. Pro naše zvolené poslance to bude po volbách jasné zadání k práci v něm.
Nelehká situace
Pokud jde o české předsednictví EU, při každé příležitosti jsme od voleb 2006 zdůrazňovali, že je to neopakovatelná příležitost jednat, posílit roli unie ve světě a zároveň i roli a vliv ČR v ní. Často až nepochopitelný odpor značné části ODS vůči EU a zejména Lisabonské smlouvě bohužel vede k tomu, že se mnoho evropských politiků děsí, že to „Evropě skutečně osladíme“ – ale v záporném smyslu.
V této nelehké situaci musí ČSSD řešit další postup. Při našich zahraničních aktivitách se snažíme přesvědčovat evropské představitele, že ČR je připravená dostát této úloze. Během jednání s předsedou Evropské komise Josém Manuelem Barrosem, představiteli Evropské sociálně demokratické strany či například s představiteli té německé (SPD), zejména s vicekancléřem a ministrem zahraničí Frankem-Waltrem Steinmeierem a dalšími, jsem stále opakoval, že česká vláda obstojí v předsednictví Rady EU. To, že ji považuji za objektivně nejhorší vládu v polistopadové historii, si přirozeně nechávám pro sebe. Po návratu domů mě však následné nepředvídatelné výkyvy v chování ODS stále znovu k vedou otázce, zda si tato vláda naši podporu v této záležitosti vůbec zaslouží.
Podmínečná podpora
Například v době přípravy tohoto článku obě komory Parlamentu přerušily projednání Lisabonské smlouvy. Bylo smutné, že předseda vlády i ODS Mirek Topolánek nedokázal členy vlastní strany přesvědčit, aby podpořili projekt, který jako užitečný a, jak tehdy říkal, nejlepší možný kompromis podepsal. Nepochopitelné.
Projekt společné, akceschopné a přívětivé Evropy pro lidi však považujeme za osu naší zahraniční politiky, a proto jsme připraveni tuto vládu během českého předsednictví Rady EU podpořit. Ale, což zdůrazňuji, jen v otázkách bezprostředně souvisejících s českým předsednictvím. Žádná jiná dohoda o dalších věcných tématech či vůbec zahraničněpolitických nebo dokonce vnitropolitických otázkách, například radaru, nepřichází v úvahu. Vstupní podmínkou pro domluvu je však schválení Lisabonské smlouvy. Nedostaneme-li závazné záruky, že ODS je připravena ji schválit, nemůže s podporou ČSSD počítat. Rozhodně nebudeme vládu podporovat jen proto, aby ministři jezdili na výlety po Evropě a navíc leckdy kázali bludy a dělali hlouposti.
Žádný toleranční patent
V žádném případě by uzavření této dohody neznamenalo druhou opoziční smlouvu anebo toleranční patent. Bude-li dohoda o spolupráci na zajištění úspěšného českého předsednictví uzavřena, čímž si ve chvíli psaní tohoto článku rozhodně nejsem jistý, pokusíme se aspoň zčásti prosadit naše priority. Kdybych je měl heslovitě vyjádřit, jsou následující.
Za prvé ratifikace Lisabonské smlouvy – respektování irské pozice po neúspěšném referendu; hledání dohody všech členských zemí EU o dokončení institucionální reformy.
Za druhé klíčová role EU v boji proti klimatickým změnám – jednotný postoj unie za účelem silné vyjednávací pozice o formě postkjótského protokolu; klimatická diplomacie coby nástroj vlivu v mezinárodních vztazích.
Za třetí společná energetická politika – návaznost na francouzskou prioritu dosáhnout úplného vzniku společné energetické politiky, zajistit bezpečné a udržitelné energetické dodávky a jejich diverzifikaci; cesta k ekologické energii a nízkouhlíkové ekonomice.
Za čtvrté sociální dimenze – zmírnění dopadů krize finančních trhů, zpomalování, podpora akčního plánu proti krizi.
Za páté růst konkurenceschopnosti, udržitelného rozvoje, stability veřejných financí, ekonomické a sociální soudržnosti – plnění obnovené Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost.
Za šesté stabilita oblasti západního Balkánu – udržování evropské perspektivy pro země regionu; východní dimenze evropské politiky sousedství.
Za sedmé příprava nové evropské bezpečnostní strategie – klimatické změny coby bezpečnostní výzva; preventivní bezpečnostní strategie, zhodnocení vlastních kapacit a připravenosti na možné katastrofy a konflikty na všech úrovních; pozornost sousedům EU (severní Afrika, Blízký východ) začleněná kromě jiného do regionálních strategií; problematika ilegálního přistěhovalectví a migrace obecně (také v souvislosti s energetikou), společná přistěhovalecká politika.
Hlavní body
Kdybych měl zdůraznit body, které považuji za hlavní a k nimž bychom mohli přispět, pak je to především boj s mezinárodní hospodářskou krizí. V tom se nepochybně můžeme pochlubit zkušenostmi, protože jsme za vlád ČSSD natolik stabilizovali bankovní systém, že pozitivní výsledky vidíme dodnes.
Druhým bodem by nepochybně měla být promyšlená imigrační politika. Celá Evropa zažívá napětí, které vyvolají vlny občas legální, častěji však nelegální migrace. Řešení tohoto problému má dvě stránky. Především bychom měli učinit vše pro to, abychom zemím původu pomohli řešit jejich sociální a ekonomické problémy, a tím i snížit tlak na migraci. Otevření evropského trhu těmto zemím je možná jednou z nejvýznamnějších cest. Druhou cestou je nepochybně zpřísnění podmínek pro legální imigraci. Ukazuje se, že mnoho zemí EU nyní doplácí na lákání levných pracovních sil, zejména ze států s obyvatelstvem vyznávajícím odlišné civilizační hodnoty. Představa, že generace dětí první vlny přistěhovalců přilne k našim normám chování a představám, se ukázala lichá. To jsou problémy, které je třeba vnímat, a ČR si v tomto ohledu v minulosti vedla dobře.
Unie jako kotva
Toto mé zamyšlení má vyjít 22. prosince a píši je s desetidenním předstihem. Přál bych si, aby se některé mé pochybnosti o schopnosti této vlády se dohodnout aspoň ohledně prvního a zřejmě i posledního českého předsednictví EU rozptýlily. Uprostřed růstu sociálních, ekonomických i politických nejistot ve světě je dobré mít kotvu, kterou pro ČR nepochybně je Evropská unie. Na jedné straně si ji neidealizujme, ale na druhé snad každý rozumný člověk pochopí, že jsme nikdy nebyli v natolik jednak exkluzivním a jednak solidárním ekonomickém a politickém klubu států. V předvánočních dnech bychom si mimo jiné měli popřát, aby Česká republika dokázala plně využít svého členství v Evropské unii.
Souvislosti
K hlavním bodům, jimiž by ČSSD mohla přispět EU, patří za prvé boj s mezinárodní hospodářskou krizí.
Za vlád ČSSD byl natolik stabilizován český bankovní systém, že pozitivní výsledky toho lze vidět dodnes.
A za druhé promyšlená imigrační politika.
Mnoho zemí EU nyní doplácí na lákání levných pracovních sil zejména ze států s obyvatelstvem vyznávajícím odlišné civilizační hodnoty.
Sedm priorit ČSSD
1. Ratifikace Lisabonské smlouvy
2. Klíčová role EU v boji proti klimatickým změnám
3. Společná energetická politika EU
4. Sociální dimenze
5. Růst konkurenceschopnosti, udržitelného rozvoje, stability veřejných financí, ekonomické a sociální soudržnosti
6. Stabilita oblasti západního Balkánu
7. Příprava nové evropské bezpečnostní strategie
